P?ílet do ?íny

---

Geo: 39.9115, 116.443

A je to tady, dnes se konečně přesouváme z Korey do Číny. Víza nalepená v pasu, věci zabalené a my připraveni. Ráno se probouzíme v Cocoon guesthousu, snídáme a vyrážíme si do Starbucks vyzvednout nápoj zdarma,na který jsem včera vyhrál kupón. Vybíráme si osvěžující frapuccino. Po jeho vypití si to už směřujeme do metra a směrem Incheon Airport.Na letišti opět přebalujeme batohy, abychom se vešli do váhového limitu 15kg a jdeme si stoupnout do fronty na odbavení. Když nás tam viděl člověk, který rozděloval lidi z fronty k jednotlivým přepážkám, přišel k nám a vzal nás přednostně. Nevíme úplně proč, ale bylo to milé 😊. Ověšení jak vánoční stromečky příručními zavazadly vyrážíme hledat něco k jídlu. Bohůžel jsou tu ceny dost přehnaně napálené a tak nakonec končíme v BurgerKingu na prasárničce. Čas nám dost popoběhl a my už musíme na letadlo docela spěchat, což s plnými žaludky není žádná legrace. I přes to, že musíme k našemu terminálu popojet vlakem, nakonec letadlo stíháme a dokonce si stíháme i přes nevoli personálu ještě doběhnout na záchod 😊. Při odbavení jsme si řekli o místa u EXITu a oni nám je dokonce dali, no super. Spoustu místa a sami u EXITu. Cesta moooc pohodlná. Kéž by to tak pokračovalo až do Beijingu…. Nepokračovalo! Po příletu do Jinanu a bezproblémovém projití celní kontrolou se dostáváme k pásu se zavazadly. Marti přijíždí prakticky ihned, ale můj v nedohlednu. Přiznám se, že jsem už začínal trochu trnout, ale nakonec se objevil, uffff. Když se dostáváme do haly, hledáme banku, abychom vybrali a vyměnili yuany. Super banku nacházíme, ale bohůžel se dozvídám, že mi peníze už nevymění, prý už zavírají. Otevírací doba do 16hod a na hodinách před okénkem 15:48. Tázavým pohledem koukám na hodiny a na člověka za přepážkou, ale marně. Prostě konec a basta. Marťa mezi tím neúspěšně vybírá u bankomatu, takže super, žádné peníze. Jdu tedy bankomat zkusit i já, ale záhy zjišťuji, že na cestovním účtu už nemám žádné peníze. Ups…. V tom přichází člověk od banky a že si vybere peníze on a vymění mi dolary on jako soukromá osoba, samozřejmě i za tomu odpovídající, tedy nevýhodnější (tedy pro mne) kurz. V tom se daří Martí na podruhé vybrat, takže s díky jeho nabídku odmítám. Kupujeme si za čerstvě nabyté yuany vody a vyrážíme na autobus, který nás odveze na vlak. Dobře, měl by. Autobus nacházíme, ale po delší době zjišťování informací od rozdílných osob s rozdílnými názory se dozvídáme, ža bus jede až za 50min. Hmm nic jiného nezbývá. Čekání na parkovišti si zpříjemňujeme popíjením místního piva, které nám Martí koupila, když byla čůrat. Doba odjezdu nadešla a my konečně spokojeně usedáme do busu. Cesta má trvat necelou hodinu a i přes velice pomalou jízdu to opravdu vypadá, že tam do té hodiny dojedeme. Když už projíždíme kolem nádraží po dálníci a blížime se ke sjezdu, dostáváme se do kolony, která se ani po cca 15minutách čekání ani nehne. Několik lidí to již nevydrželo a vyrazilo pěšky. Po nějaké době i nám dochází trpělivost a optimismus a tak bereme batohy a vyrážíme na cca 3kilometrovou túru na vlak. Po chvilce zjišťujeme důvod zácpy. Vyklopený bagr z náklaďáku, který ho převážel. Cesta k nádraží nám docela utíká a než se nadějeme jsme tu a kupujeme lístky na rychlovlak, který nám jede za necelých 15min. Tak tohle klaplo celkem dobře 😊. Dokonce nám to i vykompenzovalo to, že těsně než jsme dorazili na nádraží nás minul onen bus, kterým jsme původně jeli. Sedíme si v luxusním čínském rychlovlaku a míříme si to 250km/hod do Beijingu, kam dorážíme za cca jeden a třičtvrtě hodinky i přes to, že je to cca 400km daleko. Na nádraží se nejprve stavujeme v restauraci Mr. Lee a ochutnáváme místní kuchyni a pak už nasedáme na metro a dle Štěpánčiných instrukcí vyrážíme směr ambasáda, kde máme domluvené ubytování. Když nacházíme dle instrukcí boční vchod, prozváním Štěpánku a čekáme…. čekáme… a čekáme. Když už je to třetí prozvánění, uvědomuju si, že mi Štěpánka před pár dny posílala mail a v něm kontakt na sebe. Našel jsem tena mail a zjistil, že je to úplně jiné číslo než mi poslala nyní. Zkouším tedy to druhé a ejhle, hned jsem uspěl a Štěpánka nás přichází přivítat a hlavně vpustit na území České republiky 😊. Vede nás do bytovky v areálu ambasády, kde ona sama bydlí a ukazuje nám náš byt. Je hned v přízemí jako její a je to super. Je to vlastně taková garsonka. Prostě úžasné. Máme si tam dát věci a přijít k ní. Jak řekla tak děláme a už ji zvoníme na dveře. Zve nás dál a hned nás hostí vodou a následně vínem… francouzským 😊. Na stůl staví plnou igelitovou tašku, kde prý máme nákup s nejnutnějšími věcmi jako je pečivo, nějaký sýr apod. Neuvěřitelné… Staví před nás hromadu průvodců, které nám dává k dispozici a začíná dávat rady. V tom ji přerušuji s tím, že jsme fakt dost unavení a že moc nezvládáme vnímat. Dopíjíme tedy víno a domlouváme se, že zbytek probereme ráno až se vzbudíme a zavoláme ji do kanceláře. Z našeho telefonu, který máme v pokoji 😉. Nadšeni ze servisu, který nám připravila, uleháme do postýlky, nastavujeme klimatizaci na příjemnou spací teplotu a usínáme…

---