Nový rok

---

Geo: 13.587, 102.968

Na Nový rok se probouzíme těsně u chrámu, což je hrozně romantické, jen nám to malinko kazí děti, které tu jsou evidentně na školním výletě a hrozně se baví dvěma turisty ve spacácích. Nenecháváme se ale rozhodit a v klidu si dospáváme. Když odešli, vylezli jsme ze spacáků a zabalili. Pak jsme se šli podívat do místní jeskyně. Jeskyně jako taková nic moc, ale ty schody k ní a to okolí? To je bomba. Pak se loučíme se správcem a vyrážíme na motorkách okouknout další dvě jeskyně nedaleko odtud. Je to asi půl kilometru. Parkujeme a znovu musíme čelit otázkám "to jsou Vaše motorky?", "kolik stáli?". Ignorujeme je a pokračujeme po schodech k jeskyním. Když vstupujeme do jedne z nich, přiběhly dvě holky a že musíme zaplatit. Na dotaz "Za co?" nám sdělily, že za světlo. No co, zaplatili jsme. Jeskyně Wind Cave měla asi 20m a už jsme byli zase venku, ale je pravda, že tam byly asi dvě nebo tři žárovky, které nám svítili na cestu. Do další jménem Flower Cave jsme už platit odmítli. Ta měla asi 15m. Trochu zklamaní vyrážime k další. Už po cestě se nám nabizí spousta dětí, že nám ukážou cestu. Samozřejmě, že za svou ochotu očekávali vděk v podobě nějakého dolaru. To nás tak otrávilo, že jsme se otočili a raději vyrazili na snídani. Po snídani vyrážime na okružní jízdu po okolí Battambangu, oblasti jménem Banan. Cesta se po chvíli mění na pěkně prašnou cestu, což je celkem nepříjemné. Cestou jsme se chtěli stavit v dalším chrámu, ale za vstupné chtěli spoustu peněz a byla tam spousta lidí, což nás odrazuje a pokračujeme směr Battambang, který jsme si projeli, dali si v centru oběd a odtud se vypravili po NH5 do Sisophonu. Zprvu se jelo dobře, ale několik málo desítek kilometrů před cílem se silnice změnila v oraniště a k tomu padla tma. Z ůst nám během těchto pár kilometrů vypadlo spousta sprostých slov. Místní jezdí jako hovada. Nejen že jedou jako blázni, čímž výří tuny prachu, ale protihedoucí auta předjíždí přičemž Vas za blikotu dálkovýma a troubením donutí zastavit nebo skočit do příkopu. No hrůza. Škoda slov. Do města přijíždíme za hluboké tmy. Hledáme ubytování a jídlo. Objeli jsme pár guesthousů a hotelů a nakonec jeden vybrali. Během toho jsme si všimli jedné místní jídelny, kde seděla spousta lidí. Zavítali jsme tedy tam a bylo to super. Servírují tu výborné hovězí na takovém speciálním hliníkovém "grilu". Sice jsme nevěděli jak to objednat, ale ukázali jsme na okolní stoli a už nám to začali nosit. Super, ale co s tím? Naštěstí se na nás paní od sousedního stolu nemohla koukat a přišla nám ukázat co a jak s tím máme dělat. Než aby nám to vysvětlovala, raději to udělala sama. Bylo to výborné. Když už jsme vyjídali i polévku, které se hřála po okraji toho speciálního grilu, všimli si toho lidé u dalšího stolu a tak nám věnovali svou polévku. Dobře jsme se najedli a vyrazili na hotel. Tam večer proběhlo velké praní. Prádlo visí po celém pokoji 😊... teď už se nedá opravdu nic jiného dělat než spát....

---