Ream National Park, nehoda na motorce

---

Geo: 10.5182, 103.615

Snídaně na terásce a příprava na trek 😊. Ještě zjišťujeme informace od italského majitele guesthousu a ten se nabízí, že nám za 5USD půjčí svou motorku a ještě nám dává peníze na benzín. To zní jako super nabídka, která se nedá odmítnout. Plus nám ještě popisuje kudy se máme vydat. Ještě se snažím volat na ostrov Koch Ta Kiev, kam máme namířeno další den, abych se zeptal jak je to s dopravou tam. Nabízí pouze dopravu ze Sihanoukville, což je nepříjemné. Ptáme se tedy itala a ten nám nabízí, že nás tam klidně vzít může za nějakou úplatu, ale že vlastně zítra bere nějaké turisty, takže tam stejně pojede, takže loď zaplatí oni 😊. Další super nabídka. Můžeme tedy klidně vyrazit do parku. Marťa je nadšená řidička, takže se ani neženu k řidítkám a sedám si za ni. Cestu nacházíme bez problémů, přesně jak popisoval. Nejprve se zastavujeme na kopci v jakémsi kláštěře, nikdo tu není, takže si ho v klidu prohlížíme a pak pokračujeme dále. Za nedlouho se zpevněná cesta mění v prašnou a současně narážíme na budku, kde se platí za vjezd do parku. Ještě dostáváme mapku parku na níž je vyznačen nějaký resort, golfové hřiště a podobně. Ajaj pomysleli jsme si. Největší atrakcí, která nás zaujala, je na mapce "big tree". Vjíždíme do parku a pokračujeme po cestě, která se vine přímo prostředkem parku a snažíme se najít onu atrakci. Bohůžel míjíme jen odbočky, které jsou zavřené závorou a ani náhodou nevypadá, že by se po nich dalo dojet k resortu nebo golfovému hřišti. Mapka opravdu moc neodpovídá realitě, takže se nám po cestě tam onen velký strom najít nedaří. Na konci cesty to je malinko matoucí a trochu se to liší od toho co nám popisoval ital, ale nakonec jsme se dostali až na pláž, kam jsme směřovali. Že si tu neužijeme žádný trek, to jsme byli upozorněni již italem, tak alespoň ona pláž. Hmm nikdo tu není a žádná velká pecka, ale tak alespoň tu nejsou medůzy 😊. Vykoupali jsme se a pak obědváme v místní restauraci, kde nikdo jiný není. Vyrážíme zpět. Snažíme se počlivěji sledovat i sebemenší cestičky, které by mohli vést ke STROMu. Najednou Marťa zastavila a kouká do lesa. Vede tam od cesty velice nenápadná malá stezečka, tak se po ní vydáváme. Dokonce jsou na ní i nějaké stopy, tak tu třeba někdo už i šel. Asi po 5minutách opravdu přicházíme k onomu "velkému stromu". Ano, je velký, ale.... Ale co, alespoň nějaká atrakce. Děláme fotečky a.... jedeme zpět. Dokonce nám i přes cestu přebíhají opičky. Bohůžel byli rychlejší než já s foťákem. Opět přijíždíme k budce a já už z dálky vidím vodní bůvoli pasoucí se na kraji cesty. Snažím se nám udělat hezkou fotečku a v tom se začala motorka kývat a najednou nám podjelo přední kolo a padáme. Tedy motorka a chudák Marťa. Já, ani nevím jak jsem jen Marťu přeběhl a ustál celý pád. Jen chudák moje holka byla celá sedřená. Na dlaních strženou kůži jak brzdila, sedřené stehno a loket. Zjišťuji co se vůbec stalo, načež zjišťuji, že jeden z bůvolů nám přešel přes cestu, ale byl uvázán na druhé straně a najednou se před námi napnul provaz, na kterém byl uvázán. Nezahálím a snažím se Martínce rány ošetřit. Omývám pitnou vodou, nakládám Inadine a vážu. Chudák je fakt statečná, ale malá slzička ukápla. Koukám na motorku, která taky trochu utrpěla. Upadlé zrcátko, odřená a vytékající tekutina, asi benzín. Ale startuje. Usedám tedy za řidítka, zraněná Martínka za mě a vyrážíme domů. Motorka dojela v pohodě. Vedu tu moji milovanou zraněnou holku do pokoje a jdu vrátit klíčky a přiznat se s motorkou. Pak jdu doošetřit Martí. Moc jsem ji nepotěšil, když jsem jí oznámil, že to teprve bolet začne, až jí budu z toho drhnout ten prach a spoustu kamínků. Ušetřím Vás podrobností, ale zvládli jsme to. Večeře a odpočinek na molu v křesílkách. Ufff...

---