Kep national park, cesta do Kampotu

---

Geo: 10.61, 104.18

Ráno si dáváme naposledy snídani na terásce a po snídani vyrážíme ne procházku do Kep national parku a najít si tu geocache, která by měla být po cestě. Na kraji parku nacházíme hezkou restauraci s nádherným výhledem na celý Kep. Zstavujeme se zde a dáváme si limetkový juice na osvěžení před jistě namáhavou procházkou. Restauraci vlastní opět nějaký cizinec, který zde dokonce založil i "Veverčí associaci" a udělal celkem dost práce pro celý park. Všechny cesty a cedule jsou označeny onou asociací. Cetou narážíme na spoustu ukazatelů a informčních tabulí. Je to celkem příjemná procházka, která tvoří asi 8km okruh. Po cestě využíváme značené zkratky vedoucí přes vrcholek kopce, který trasa normálně obchází. Zde je značení trochu horší, ale přeci jen je. Má to označené opravdu hezky, ale je zde označené úplně vše. Jakmile je vidět něco mezi stromy, hned je to nazvané vyhlídka a upozorňuje na ni spousta ukazatelů, které člověk míjí. Bohůžel pak dochází trochu ke zklamání, když opravdu vidíme co vlastně ony ukazatele inzerovali 😊. Nicméně si procházku užíváme. Už se vracíme zpátky, když si Martí stěžuje, že už jí bolí nohy. Já jakožto galantní muž beru jí na záda a nesu jí po úzké stezečce z kopce dolu. Bohůžel do doby než špatně došlapuji, ošklivě si vyvrkávám svůj nestabilní kotník a elegantně jdu do kolen a ulehám na Marťu. Nastává černo před očima a hrozná bolest. Martí je naštěstí v pořádku, ale já moc ne. Po lehké stabilizaci tlaku se snažím zvednout a rozejít to, moc to nejde, ale nějak se posunuji a dostáváme se až na silnici, kde je došlapování o něco příjemnější. Kotník otéká jako blázen, což mě úplně netěší. No nic, dáváme si pivko a asi veverčí maso na tyčce (nevím jak by se tvářili ve Veverčí asociaci). Bohůžel to moc nepomáhá, tak si o kousek dál dáváme ještě regulérní jídlo. Nedokážu si moc představit jak dojdu asi 2km na ubytování, tak jde Marťa sehnat nějaký odvoz. Odchytává TukTuk a smlouvá cenu. Po cestě nám TukTukář nabízí, že nás vezme až do Kampotu, kam máme namířeno. Nakonec se domlouváme na velmi příjemné ceně a tak příjmáme nabídku. Obzvláště, když na nás i čeká než si zabalíme a zaplatíme. Sbaleni a připraveni usedáme do TukTuku a vyrážíme směr Kampot. Cesta docela utíká a hlavně je mnohem příjemnější než na motorce. Do Kampotu dorážíme už za tmy. Necháváme se dovézt k nějakému Guesthousu, ale nelíbí se nám cena, tak už pěšky vyrážíme hledat každý něco. Já nacházím Jack's Guesthouse, kde je sice nic moc kvalita, ale příjemná cena. Martí taky něco našla, ale nakonec jsme se ubytovali u Jacka. Zprvu velice příjemný týpek se nám nakonec během chvilky zprotivil, ale nějak jsme to zkousli a vydrželi až do rána. Noc byla trochu náročnější díky souložícím sousedům, kteří svůj akt dávali minimálně nám na obdim hlasitým hekáním, po třetím čísle je to ale přestalo bavit a my mohli usnout 😊

---