Dnes nás konečně čeká koupání na vyhlášené plázi María la Gorda (tlustá Marie). Balíme se, paní domácí Carmen nás počítá a ukáze se, ze neumí sčítat ani na kalkulačce. Trvá jí neskutečně dlouho nám dát účet, ale nakonec se přece jen dočkáme a jedeme. První zastávka bude v jedné vesnici u Carmeniných známých, kde se ubytujeme a rovnou pokračujeme dál. Vesnice lezí asi padesát kilometrů od pláze. Na plázi samotné je jen jeden hotel, kde se navíc je třeba nahlásit předem a není taky nejlevnější. Pláz sam [View Full Entry]

---

---

Nastává poslední ráno v Trinidadu. Balíme a scházíme dolů k autu. Na chodníku na nás čeká trumpetista, kterej nám hrál kazdej den k snídani ze svojí zahrady a nabízí nám svoje CD. Béda ho kupuje, rozloučíme se a jedeme pryč. Za rohem jsme objevili okýnko na ulici, kde se prodávají rozpečené housky se šunkou a šťáva ze třtiny rozlejvaná do uřezanejch spodků od skleněnejch lahví. Snídaně je daleko lepší nez na našem posledním ubytku a stojí míň nez desetinu, jelikoz se platí v cupech. Cestou na západ, sm&# [View Full Entry]

---

---

Ráno balíme a chystáme se vyrazit na Trinidad. Jindřichovi chybí kalhoty, spolu s našima ostatníma věcma se mu sušily na šňůře, ale teď mezi prádlem je teď nemá. Chlápek, co jsme s ním večer předtím pili tvrdí, ze je nemá a ať si všichni prohledáme bágly. Hádáme se s ním, az nakonec odejde k sobě a řekne, ze mu omylem zapadly za postel a omlouvá se. To určitě. Tak a rychle odsud. Před odjezdem z města si ještě prohlídneme muzeum rumu. Muzeum rumu o sobě z dálky dává sly& [View Full Entry]

---

---

Je sobota, den před hurikánem. Tonda odvází do nemocnice starého pána, který bydlí v našem domě - asi tatínek naší hostitelky. Couráme po městě, všude jsou mraky lidí. Všude se stojí fronty na cokoli od zmrzliny az po "tuzexové zbozí". Kupujeme zeleznou zásobu na hurikán. Prodavačka nás napřed odmítla vpustit do obchodu a nechala nás venku čekat asi pět minut, nakonec nás ale pustila. Zvláštní mravy. Kazdopádně jsme se rozhodli, ze hurikán lze přezít s 5 litry vody, několika rumy a dvaceti malejma plechov [View Full Entry]

---

---

Ráno jsme se probudili a posnídali na střeše úzasnou snídani, kterou jsme si poručili večer předtím. Zeptali se nás tehdy, co bychom rádi, tak jsme si navymejšleli ledasco. A všechno tam bylo! Bya to paráda. Omeleta, čokoláda, ovocný poháry a hlavně - ten nejlepší pomerančovej dzus, kterej jsme kdy pili. Na Kubě mají několik desítek odrůd pomerančů, většina jich roste v bezprostředním okolí Baracoy, a tomu, co jsme měli ve dzbánech se prostě nic nevyrovnalo. Tahle snídaně p&# [View Full Entry]

---

---

Ráno jsme vyrazili rozpadlým zigulem nějakýho známýho naší hostitelky do půjčovny. Na výběr máme ze dvou aut. Seat Cordoba a automat od Samsungu. Zkoušíme oboje, Tonda reklamuje, ze se mu v Seatu vzadu nesedí pohodlně. Nikdo jinej ale problémy nemá, navíc se zjistilo, ze sebou nemáme dost peněz na ten automat, takze beztak není co řešit. Vzali jsme teda Seat. Tonda ale prohlásil, ze vpravo vzadu sedět nebude. Zpátky na byt jsme uz v našem autě kupodivu nezabloudili ani jednou. Nalozili jsme bágly a holky a vyrazili. Neuje [View Full Entry]

---

---

Pár měsíců uplynulo, zastesklo se mi po španělsky mluvících zemích, takze, kdyz Tonda přišel s nápadem na Kubu, tak mi to přišlo jako výbornej nápad. Slovo dalo slovo, postupně se vykristalizovala sestava Tonda, Mašu, Bedřich, Helí a já. Ráno jsme se sešli na letišti a vyrazili směr Paříz. Hned na Ruzyni jsme si nakoupili Plzeň a udali tón zbytku výpravy. Cesta do Havany na palubě Boenigu 747 byla především dlouhá. A nudná. Tonda prohlásil, kdyz letušky řekly, ze pivo ne [View Full Entry]

---

---

Po nekolika dnech v Cuzcu jsem se konecne vypravil na turu do Machu Picchu - zlaty hreb cele cesty. Vybral jsem si turu s nazvem Salkantay trail - petidenni turu pres hory. Vyrazelo se pekne brzo - ve ctyri hodiny rano autobusem do vesnice Mollapata. Kdyz jsem se probudil, tak v hostelu na recepci nebyla ani noha a ze stropu jim tam tekla proudem voda. Zvonil jsem asi 5 minut ale nikdo se neobjevil. Tak jsem vyrazil a zanechal spoust za sebou. Do Mollapaty jsme dorazili v sedm rano, nasledovala ospala snidane, kdy se postupne vsichni seznamili. V nasi parte jsme [View Full Entry]

---

---

Z Puna jsem vyrazil s mistnim autobusem pro turisty do Cuzca. Na rozdil od linkovejch autobusu jsme meli v cene zastavky u inckejch zricenin a pruvodce, kterej rackoval. Nejprve jsme si z autobusu prohlidli mistni trziste, pravdepodobne pro ziskani pocitu tretiho sveta, abychom posleze ochutnali mistni specialitu - uzeny, prodavany v novinach od poulicni prodavacky. Pruvodce se dusoval, ze se jedna o vyhlasenou pochoutku, kvuli ktery tu vsichni stavi. Pres velmi podezrely baleni ale maso chutnalo normalne. Postupne zacalo ochutnavat cim dal vic lidi - je videt, jak funguje davova psychologi [View Full Entry]

---

---

Hned na hranici jsem si vsim dalsi atrakce: tahle byla typicka pro Peru, v Bolivii jsem ji nezpatril - taxiky - motorikolky, jak nekde v indii. Vpredu ridic, vzadu misto pro dva, cely pod takovou hadrovou kapotou. Cesta do Puna trvala tri hodiny. Nechal jsem se premluvit a ubytoval se v hostelu od ridice. Celkem prostej, ale slusnej krcalek za malo penez a navic v centru. Co se mi ale nepodarilo, premluvit sprchu aby tekla tepla voda. Recepcni se to na chvilicku povedlo a hned zmizela. Jak zmizela, prestala tyct i tepla voda. Nakonec jsem se teda musel oplachnout v ledove [View Full Entry]

---

---