Advertisement
Published: June 24th 2011
Edit Blog Post
Vyrazili jsme Handžiho autem na projížďku. Jeli jsme se podívat na vyhlídku nad kaňonem. Stejnej nápad měla ještě jedna místní škola, tak tam bylo poměrně našlapáno. Cestou zpátky jsme vyzkoušeli novou cestu, kterou dosud nikdo nejel. Cesta měla uprostřed silnice jezírko, skoro nešlo projet a nakonec končila velkou hromadou štěrku u právě dokončenýho satelitního městečka. Museli jsme se teda vrátit. Zpátky v Siirtu jsme koupili naporfcovaný kuřata, chleba a limonády a vyrazili na piknik za město k řece. Scenérie byla nádherná, kuře vynikající, voda v řece studená a proud silnej tak, že by na druhou stranu živej nikdo nedoplaval, přestože to bylo asi jenom padesát metrů. Potom jsme se jeil podívat k místním termálním pramenům. Na dálku byly cejtit skaženejma vejcema, dovnitř mohly jen holky a po pěti minutách vyšli ven, že se na to moc necejtí. Společnost místních ženskejch ve spodním prádle a celkovej zápach jim nebyly úplně příjemný.
Dali jsme si zmrzlinu v mísntí čajovně pod širým nebem a Andrea s Hadžim nás naučili jak se hraje Okey, což je stará arabská hra s kamenama jako od domina, ale na kterejch jsou hodnoty a barvy jako na kartách a celý to připomíná spíš karetní hru než domino. Jak
přišla ke svému nearabskému názvu nikdo neví.
Večer jsme museli jít na domluvenou večeři, přestože jsme byli plný kuřete sz odpoledne. Andreu pozvala kolegyně z práce k sobě domů. Bydlela v sedmém patře v bytě s balkónem ze kterého je krásnej výhled na město a do okolního kraje.
Napápli jsme se úplně báječně, dali spoustu čajů a kochali se výhledem. Z ničeho nicf vypad v celým městě a okolí proud. Alef tvrdila, že to bude opravený za deset minut. Zase těch deset minut! Čekali jsme podobnejch deset minut jako posledně a taky že jo. Po temný hodince jsme vyrazili temným panelákem po schodech dolů za svitu mobilních telefonů zpátky k Hulii. Ta byla vybavená, takže jsme si užili romantickou chvíli (pro mě včetně sprchy a tureckýho záchodu) při světle svíček.
Když proud konečně nahodili, tak jsme se šli ještě na chvíli cournout na hlavní ulici. Dali jsme dalších n čajů a Hulia nás ohromovala svou skvělou češtinou, kterou měla možnost trénovat jen v průběhu jednoho týdne v Čechách a potom když přijela Andrey maminka na návštěvu. Prostě jazykovej talent od přirody v sobě nezapře!
Advertisement
Tot: 0.071s; Tpl: 0.011s; cc: 9; qc: 36; dbt: 0.046s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb