Advertisement
Published: January 23rd 2015
Edit Blog Post
Pancake Rocks - livancove kameny
Nazev je dle tvaru kamene - jednotlive vrstvy se postupne nabalovaly, takze vypadaji jako livance, mnam, jeste javorovy sirup a muzeme si na nich zuby vylamat :) Vítejte na divokém západě. Divokém a drsném počasím, lidmi: potomky těžařů zlata a drahých kovů, kteří v tomto podnebí museli přežít; krásném a řídce osídleném. Západní pobřeží jižního ostrova (od serveru po hranice státu Otago) má pouhopouhých 32 tisíc obyvatel!
Tři největší města jsme projely tento den: Westport (3900 obyvatel), Greymouth (9870 obyvatel) a Hokitika (2967 obyvatel). To jsou částky, až to ohýbá stromy, což?!
Jak probíhal náš den? Vstávačka v 6 z kempu jižně od Reeftonu, cesta zpět na sever a pak po 'hlavnější' (kombinací s touto předložkou mi docvaklo, proč je výskyt druhého slova ohrožen) silnici směr Westport. Zde v 8 hodin snídaně, 'Sandwich a hrnek horké vody, prosím' (máme zásobu čajů a rozpustných káv) a jede se jižněji do Cape Foulwind. Tento výběžek je známý pro svou kolonií tuleňů, kteří se teprve probouzeli. A když se probudili, tak zase usnuli. Taková novozélandská verze koal. V moři a bez eukalyptů, ale nebudeme se v tom patlat, máme před sebou dlouhou cestu.
Dále směr jih: vesnička Punakaiki s krásnými lívancovými skálami Pancake Rocks. Jejich název je, stejně jako cokoliv na Zélandu a v Austrálii, zcela výmluvný: Vypadají jako naskládané lívance, pojmenujme je lívancové. Veškeré informační tabule jsem vám vyfotila, na
jejich nahrání a překlad si počkejte😊
Celá cesta před i po Punakaiki je klikatá a větrná, zato však absolutně krásná. Tasmanovo moře stejně jako Sirény vábí k vykoupání, ale stejně jako Sirény, představuje nesmírně nebezpečí. Jak nás varovali místní, nesmíte se nechat zlákat. V moři západního pobřeží se koupat nesmí, silné podmořské proudy jsou mocný soupeř. Přidejte k tomu silný vítr a mnoho skalisek a ona vás ta chuť přejde😊
Pokračujeme do města Greymouth, největšího a snad i nejdrsnějšího města západu. Název Šedá ústa už o něčem vypovídá. I když, on ten název asi mluví o ústí řeky. Nicméně jako hlavní centrum těžby zlata a uhlí (a následného večerního a nočního popíjení), Greymouth přilákal těžaře aka drsné chlapíky z jiných míst Zélandu i z Anglie a Irska. Na pohled zajímavé místo, které už od pohledu 'Nedá cestovateli nic zadarmo' (doufám, že tohle zní dost umělecky, poeticky a vědecky, jelikož mám za to, že jsem to nečetla v průvodci, ale spontánně vymyslela. Ha😊). Napadlo mě to při pohledu na hotely s názvy Royal (královský) či Queen (Královna), které vyvolávají dojem spíše špinavé ubytovny. Ale pravá krása se (snad i u hotelů) nachází uvnitř. Kdoví, královský nekrálovský hotel nehotel, na nás čeká
kemp.
Z Greymouth vyjíždí vlak do Christchurch přes vnitrozemské Alpy. Jednosměrný lístek stojí $99-$199, první částka je při zakoupení hodně dopředu. Tuto trasu jsem bohužel neabsolvovala = příště!
Zda jsme vyhodily darované a již páchnoucí mušle a jede se dál.
Další město Hokitika proslulo, stejně jako ostatně celý západ čím? Těžbou zlata. My jsme město jen projely a zastavily slečně stopařce. Shodou okolností jela do stejného kempu jako my, jen asi 15km od města.
Slečna stopařka pochází z Francie, cestuje sama už od začátku, pouze stopem(!), nikdy neměla žádný problém, bydlí přes couchsurfing nebo v kempech, vozí si malý plynový vařič i 'hrneck' (velikostí hrnek s funkcí hrnce) a je tedy zcela nezávislá. Její první couchsurfing hostitel ve Wellington se stal jejím klukem, takže vždycky na 2-3 týdny někam cestuje a pak se zase vrátí do Wellingtonu. Sladký! Mimochodem, slyšeli jste někdy Francouze mluvit anglicky? S radostí na vyzváni předvedu! 😊
Slečna Francouzka nám dala trochu ze svých špaget, já jsem šla do spanu spát celkem brzy, ale zima mě během noci i nad ránem probudila.
V 6:30 ráno odjíždíme, finančně nevyždímány, ale energicky...?
Advertisement
Tot: 0.129s; Tpl: 0.012s; cc: 10; qc: 51; dbt: 0.0685s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb