Advertisement
Published: February 1st 2015
Edit Blog Post
V únoru 2011 jsem možná nějak mlhavě zaznamenali zemětřesení v tak divně znějícím městě v na hony vzdáleném Novém Zélandu, který mě nikdy nijak zvlášť nepřitahoval. Když si to uvědomím, 22. února toho roku uplynulo přesně 8 dní od začátku semestru a 6 dní od mého přerušení studia na Vysoké škole ekonomické (VŠE), kdy jsem se rozhodla našprtat se na přijímačky na psychologii a zkusit se dostat tam, kam to 'napoprvé nikomu nevyšlo' (tak to kolovalo u nás na gymplu). V tu dobu jsem měla pocit, že nikam nepatřím, že všichni mi spolužáci z gymplu si našli svoje vysněné obory, že já nikdy nedokončím vysokou (VŠE) a nebudu si moct na sebe vydělat. I v době mezi učením mě občas přepadla úzkost, že se nemůžu dostat - to jsem se potom musela uklidňovat, že jsem přece pořád ještě student VŠE. Jako by nestudovat vysokou znamenalo postrádat nějaký důležitý orgán.
Tohle bylo tedy rozhodně mÉ dosud nejnešťastnější období života (zlatÁ puberta), a tak se není čemu divit, že jsem nějaký Kristův kostel a zemětřesení v něm v době své existenční a tvůrčí krize považovala za problém nehodný vpuštění do mého vědomí.
O čtyři roky jsem se ale ocitla přímo v
epicentru. A dost mě z toho mrazilo. V tomto blogu se vám pokusím přiblížit, co se to tehdy stalo, jak to ve městě vypadá teď a co je ve městě k vidění. Fotek je nyní více než dost, jsou přesně v pořadí, kterým jsem procházela toto město.
Christchurch, jak místní píší Chch, je největší město jižního ostrova Nového Zélandu s 350 000 obyvateli. Rozkládá se na Banks Peninsula, na východě, kde jediný další stát, který snad můžete v dáli zahlédnout je Chile 😊
ChCh byl postaven v co nejangličtějším stylu a vskutku, přezdívalo se mu nejangličtější město mimo Anglii. Nedokážu vůbec říct, co přesně sem lákalo návštěvníky před rokem 2010 (samozřejmě katedrála, botanická zahrada, říčka Avon atd.), nicméně zemětřesení mu dost významné změnilo tvář. Hodně výrazně. Tady něco o tom, co se to tehdy stalo.
V září 2010 se země otřásla silou 7,1 Richterovy skály. Epicentrum bylo 40 km od ChCh, 10km hluboko. Byl to velký šok, že zrovna ChCh: místní jsou sice na zemětřesení zvyklí, ale v takové síle by ho údajně čekali spíš ve Wellingtonu. Naštěstí mimo některá zranění se toto silné zemětřesení obešlo bez ztráty na životech.
Takováhle velké zemětřesy mají ale spoustu
dozvuků - neboli after-shocks. Každý týden se tu a tam něco zatřese. V únoru 2011 ale přišel after-shock ve velké síle 6,3. Epicentrum bylo navíc jen 10km od centra Chch a jen 5 km hluboko. Už tak narušené budovy se skácely k zemi. Bohužel tentokrát s sebou vzaly 185 životů, polovinu z nich v budově Canterbury Television Building.
Na mnoha místech se země úplně rozdělila - doporučuju videa, buď ta, která jsem nahrála, nebo stačí vyhledat na youtube. Když jsem procházela muzeum Quake (nejucelenější informační výstava o tom, co se to vlastně stalo - doporučuju), bylo mi do pláče a měla jsem sevřený žaludek. Nikdo nic nečekal ani nemohl předpovědět, země si prostě udělala, co chtěla. V červnu 2011 s sebou další silný otřes vzal 1 oběť. Další velké otřesy přišly v prosinci 2011. A i teď se země otřásá průměrné jednou za 7-10 dní, i když už ne tak silně.
Ve městě se stále bourá, renovuje...Ale spíš bourá. Budovy s červenou páskou jen čekají na srovnání se zemí, člověk do nich nesmí. Tak vznikla spousta street art - obrazy na budovách snažící se dodat barvy smutně působícímu polo-zbořenému městu. Nové postavena katedrála taky hýří barvami, stejně jako
nákupní zóna Re:START Mall; ta vznikla v dopravních kontejnerech (každý obchod má svou přepravní schránku, včetně bank).
V tomhle městě lze být půl den (na projití centra), dá se tu ale strávit i několik let - potkala jsem Skota, co sem před 7mi lety přijel jen na návštěvu a od té doby nebyl ANI JEDNOU doma (jede až teď v dubnu, protože jeho máma je už dost naštvaná😉). Já bych tu byla strávila tak 4 dny, namísto jsem měla jen 2. Velký podíl na mé lásce k tomuto městu měli místní, které jsem potkala - pán, který nás odvezl stopem až do centra, i když tam neměl cestu (pán byl detektiv v důchodu v Mercedesu, který nikdy stopaře nevzal, ale když viděl nás dvě..😊). Pak moji sousedé v letadle - paní mi napsala recept na místní dezert. A především můj CouchSurfing hostitel Bob (jestli tam pojedete, tak vám na něj dám kontakt). Moje nejlepší CS zkušenost - hned co jsem přijela, tak mě vzal na lezeckou skálu, poprvé v životě, s jeho podporou jsem ale vylezla až nahoru. Pak mi uvařil večeři z potravin že své zahrádky (zelenina) a ohrádky (vejce😊) a byl vůbec strašně milej 😊
A
teď hurá do Austrálie, kde už nebudu mít 12hodinový rozdíl s naší domovinou 😊
5ti minutové video: zemětřesením vytvořený skateboarding park
Koho tato živelná katastrofa zajímá víc, tady je odkaz první že čtyř dílu videí po 15ti minutách. Mrazí z toho :/
Advertisement
Tot: 0.129s; Tpl: 0.041s; cc: 8; qc: 24; dbt: 0.0423s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1mb