Den 21. - Rozloučení v Christchurch

---

Ještě než se definitivně rozloučíme s Novým Zélandem, prohlédneme si největší město Jižního ostrova nacházející se v regionu Canterbury, Christchurch. Od té doby, co se město stalo obětí ničivého zemětřesení (zhruba před devíti lety), prošlo úžasnou změnou. Většina budov byla zničena nebo značně poškozena, ale i tak tu stojí původní kostel (i když s velkými podpěrami), už jen část "kontejnerového městečka" (dopravní kontejnery sloužily dříve jako tržnice) a nádherná botanická zahrada. Jinak má město velmi výrazně moderní ráz.

Christchurch umí mít své kouzlo a být romantickým místem. Na řece Avon si můžete pronajmout pramici i s pikolíkem, který Vás na ní proveze nebo naskočit na historickou tramvaj. Na břehu řeky v parku si můžete posedět, třeba i na upraveném trávníku, nikdo Vám za to nevynadá jako u nás :-). Nebo můžete jen tak na kafíčko, zmrzlinu či něco dobrého k snědku. Město nabízí nepřeberné množství kulinárních zážitků. Moc mě baví, když Vám nejprve dají jakožto potenciálnímu zákazníkovi ochutnat. Ať už v cukrárně zmrzlinu, tak v gift shopu sušené kiwi nebo v hospůdce pivo.

Rychle ještě nakoupit poslední suvenýry a výbornou večeří se rozloučit s touto úžasnou zemí. Steaky tu opravdu umí dělat výtečně. Bude mi trochu chybět ta super nálada místních lidí, které jsem tu potkala. Líbí se mi, že se lidé nepřehlížejí a dají se s Vámi rádi do hovoru. Co oželím jsou zástupy Číňanů u každé sebemenší atrakce. Nelze něco vyfotit a nemít tam aspoň jednoho :-). Děkuju Petře, že nás na chvíli dokázala vtáhnout do svého světa, do světa, kde není nic problém navzdory mnohdy těžkým podmínkám. Kdykoli budu mít příležitost, na Nový Zéland se ráda vrátím. Na druhou stranu se těším domů. I když poznám sebevíc krásných míst, doma bude vždy u nás v Čechách, protože domov tvoří lidé mě blízcí. Domov je tam, kde se cítím v bezpečí a vítaná. Díky za tuhle mimořádnou příležitost a ahoj někdy příště na dalších cestách!

---