Den 20. - Mount Cook zblízka

---

Dnes jsme se rozhodli nezůstávat na východním pobřeží a vydali se do vnitrozemí. Ještě jednou jsme se podívali k Jižním Alpám, tentokrát z druhé strany. Cestu tam si zpříjemníme zastávkou ve farmě s lososy, kde shodou okolností pracuje Čech. Tak ho pozdravíme, nakrmíme lososy a pokračujeme dál.

Oblast ledovců a ledovcových jezer mě nepřestane udivovat. Kupříkladu jezero Pukaki, přes které je nádherný výhled na oblast Aoraki Mt Cook, se skví jasně tyrkysovou barvou. Abychom majestátní pohoří viděli detailněji, vyrazili jsme na trek k jezeru Hooker. Pro mě to byla dnes první příležitost jak zvednout adrenalin v krvi. Cestou tam jsem musela překonat tři visuté mosty. A sranda byla, že jsme šli stejnou cestou zpátky, takže jsem si pro velký úspěch dala repete :-).

Následovala vyhlídka na Tasmanův ledovec a jezero. Některá jezírka byla ještě poznamenaná nedávným přívalovým deštěm a proto byla voda značně zakalená. Doslechli jsme se dokonce informaci, že Milford Sound ještě není průjezdný a lidi, kteří se dostali tam a nemohli zpátky, museli přepravit přes uzavřenou část vrtulníkem. Trošku jim závidím, protože to měli zadarmo. Ale ne tak moc, protože já měla možnost přistát přímo na ledovci a zblízka se pokochat pohledem na nejvyšší horu Nového Zélandu Mount Cook (3 724 m).

Ano, dnes konečně bylo to správné počasí, nádherná viditelnost, tak jsme na potřetí mohli let uskutečnit. Můžu potvrdit, že v tu chvíli stoupl adrenalin na maximum. Nejprve mi to trošku houplo se žaludkem, let helikoptérou je úplně něco jiného než klasickým letadlem. Mnohem víc bylo cítit každý proud vzduchu, který s námi zacloumal, každé naklonění bylo intenzivní a člověk se musel držet, aby nespadl na pilota, protože místa uvnitř bylo pomálu. Vpředu jsem seděla ještě s jednou hubenou Číňankou, ale být to hromotluk, tak se tam vešel jenom jeden. Vzadu se pak krčili další 4 lidi. Nejkrásnější na tom byl ten pohled z ptačí perspektivy, krajina odsud vypadá ještě lépe než ze země!

Tento neopakovatelný zážitek byl dokonalou tečkou celého zájezdu. Nakonec jsem ráda, že jsme letěli až teď, protože by to absolutně přehlušilo ostatní dojmy z cesty. Když jsme se ke konci dne zastavili u jezera Tekapo, byla jsem naprosto spokojená. Příjemně unavená jsem se ještě naposledy mohla z dálky podívat, kde jsme se to dnes vznášeli nad zemí.

---