Den 3. - Přistání v Aucklandu a přesun na Northland

---

Musím uznat, že kontroly i odbavení v Hong Kongu byly vůbec ty nejrychlejší, co jsem doposud zažila. Tak odlétame i přilétáme do cílové destinace na čas.

V Aucklandu už ty kontroly tak lehce absolvovatelné nejsou. Nesmíte dovážet žádné jídlo, Vaše turistické vybavení musí být důkladně očištěno od semen cizích rostlich, aby nehrozilo riziko zanesení nechtěného plevele do unikátní novozélandské přírody a to vše pod pohrůžkou pokuty 400 NZD (novozélandských dolarů). A věřte nebo ne, jeden pár, co s námi cestoval byl zadržen za přenesení mandarinky a musel tuto částku na místě uhradit.

Ještě jsem se předpokládám nezmínila o tom, že hned první den, a to na letišti v Londýně, přišli první ztráty. Z celkových 11 členů výpravy je nás tedy už jen 10. Tím odpadlíkem byl bohužel 84letý pán, který se při čekání na přestupný let ztratil, a tak zažádal o let zpátky do Prahy. Bylo ale zjevné, že pán trpí výpadky paměti a chvíli nevěděl, kam vlastně letí.

No a to pro nás znamená trochu více místa v minibusu, který nás bude provázet celým Zélandem. Ten na nás čekal na letišti v Aucklandu spolu s mladou, energickou průvodkyní.

Po dlouhé cestě unavení, nepříliš čistí a voňaví, odjíždíme ještě více na sever severního ostrova. Po cestě, ve městě Whangarei, si cvičně vystoupáme k památníku Waitangi Treaty Monument, připomínající první smlouvu mezi Brity a Maory ohledně práv na půdu. Zde si nakoupíme a vyměníme na místní měnu a pokračujeme do oblasti Bay of Islands. Zde se nachází Whaitangi, kde byla podepsána již zmiňovaná smlouva a také naše ubytování na příští 2 noci.

Je nádherné počasí, tak neodoláme a jdeme zkusit, jaká je voda v zálivu. Koupat se v lednu v moři je sice nezvyklé, ale ne, když je přes den více než 25℃ ve stínu.

Veškeré další fotografie najdete vždy dole na odkaze "Additional photos".

---