Procházka na mostě

---

Město New York je městem ostrovním. Některé ostrovy jsou velké, např. Long Island nebo Manhattan a některé jsou menší, ať už zmiňovaný Rooseveltův či Guvernérův. Proto nemůže nikoho překvapit, že na území města jsou spojnicemi nejen tunely ale hlavně mosty. Na první pohled se jedná o mosty výstavní. Většina z nich je zavěšená na lanech a dávají městu nádech přelomu 19. a 20. století, což je v zajímavém kontrastu k výškovým budovám nejen 20. ale i 21. století.

Architektonicky nejzajímavějším a turisty nejnavštěvovanějším je most spojující Dolní Manhattan s Brooklynem. A podle Brooklynu nese své pojmenování. Postaven byl v roce 1875 a od té doby je živou tepnou tohoto amerického velkoměsta.

Vystoupíme z podzemní dráhy přímo u paty mostu. Bezděčně objevujeme i radnici, která tu stojí již přes sto let též. Brooklynský most je zkonstruovaný tak, že má po stranách jízdní pruhy a chodník vede středem. Na úpatí mostu se hned zorientujeme, neboť jedna strana je určená pěším a druhá cyklistům. A oběma vyhrazenými pruhy proudí nekonečné davy. Chodci to mají ztížené, neboť v jejich části jsou pouliční prodejci občerstvení, upomínkových a uměleckých předmětů.

Po pár metrech stánky končí a chodník je využitelný v celé šíři. Jenže k prvnímu pilíři je to daleko a hlavně do kopce. Chvílemi mě dav s berlí doslova poponese, chvílemi se musím vyhýbat já. Někteří turisté přecení své síly, dojdou k prvnímu slušnějšímu fotogenickému místu, pořídí si obrázek a peláší pryč. Do toho stále slyším cyklistické zvonky, jelikož někteří z nás jsou neukáznění a blokují pruh pro kola.

Už z dálky vidím, že nahoře na pilíři vlaje americká vlajka a jsou tam lidé. Pavel mě přesvědčuje, že to jsou sochy. Jenže sochy se pohybují. To by byla pěkná vyhlídka! A jelikož není nikde schodiště, tak určitě pilířem jezdí zdviž. Po půl hodině se dostáváme pod pilíř a zjišťujeme, že pilíř není volně přístupný, ale newyorská policie zde nacvičuje záchranné práce.

Mezi pilíři už davy turistů neproudí, tak je čas se rozhlédnout po řece. East River je zde již mohutnou řekou se silným proudem. Pruhy pod auta klesly pod chodník, tak je výhled nerušený. Severním směrem se přes řeku ve značné výši klene Manhattanský most, na východě se pnou k nebi brooklynské mrakodrapy, na západě břeh lemují výškové budovy Manhattanu a na jihu se otvírá pohled na přístav se zaoceánskou lodí, zmíněný Guvernérův ostrov a na sochu Svobody.

Poprvé vidím na vlastní oči to, co miliony lidí toužili spatřit. Pokud totiž z lodi spatřili tuto nazelenalou sochu s pochodní v ruce na vysokém masivním podstavci, znamenalo to pro ně konec bědného života ve staré Evropě a začátek nového lepšího života za velkou louží. Alespoň takto se jim zhmotňoval jejich americký sen o prosperitě a svobodě. Já si svůj americký sen nesním, přesto se mě lehký záchvěv zmocňuje, když se snažím s vysokým přiblížením sochu zvěčnit na paměťovou kartu mého kompaktního fotoaparátu.

Záchranáři slézají po jednom z hlavních lan dolů. Akce se zřejmě vydařila. Nám se procházka na mostě líbila, takže i naše akce může zdárně skončit. Už rozumím davům turistů na Karlově mostě, jelikož princip cestování je stejný v Praze i v New Yorku. Malá douška na závěr. Na Brooklynském mostě jsou umístěné cedule zakazující umisťování visacích zámků na most pod pokutou 100 amerických dolarů. Přesto i zde vandalové řádí a pár zámečků rafinovaně poschovávaných vidím.

---