Chiapas

---

Po nestastne stavce jsme se klikatou silnici vhodnou pro rallye vysplhali vzhuru do chiapaskych hor. Cestou zastavujeme na vyhlidce a snazime se proti slunci udelat par fotek Pacifiku, ale sance jsou male. Zastavujeme u typicky betonoveho staveni na kopci, kde se na vesaku susi pradlo a pan majitel lezi schovany za stenou v hamace a odpociva v podvecernim slunci. Pri prekonani nastupu na nahorni plosinu si to stradujeme planinou posetou cetnymi pastvinami a policky az do Tuxtly Gutierrez, ktera byvala kdysi hlavnim mestem Chiapasu nez ji vystridal San Cristobal de las Casas. V Tuxtle jsme az se setmenin. Po nove zbudovane silnici jsme za chvili take v San Cristobalu, ktery patri mezi jedny z navstevovnejsich z Chiapaskych mist. Diky nasemu opozdemu prijezdu bohuzel stihame pouze bar na namesti, ovsem o to vice si v poklidu vecera vychutnavame nabizene michane napoje.
V San Cristobalu jsme zazili nasi asi nejstudenejsi noc v Mexiku, spal jsem navleceny a v cepici, kourilo se mi od pusy a ranni vstavani bylo ve znameni rychleho prebehu ze spacaku do sprchy a o spravne trefe tepleho kohoutku. Kdyz se zadarilo, bylo to prijemne rozehrati, v opacnem pripade dopomahal ucastnikum zajezdu dedecek hribecek. S brzkym startem vyrazime na trh, ktery ihned po ranu oziva, indiani rozprostiraji svoji artesanii, ale hlavne prodavaji slepice a zeleninu. Peclive stavi ovoce na hromadky na osatky a delaji jako bychom tam skoro nebyli. Rozbalovane artefakty jsou nadherne, brzke rano vsak na smlouvani cen neni idealnim casem a tak se nam vubec nedari odvezt si nejaky pekny suvenyr za relativne prihodnou cenu. Neni-li indian unaven a neni-li odpoledne po neuspesnem prodejnim dni, neklesnou s cenou ani o peso.
Napul zmrzli snidame vynikajici kukuricne tamales od mlade holciny, ktera k nim pridava jeste teplou kavu na zahrati.
Po kratke navsteve trziste jedeme smer zpet hore na plosinu a vzhuru dalsim Chiapaskym dobrodruzstvim. Kolem San Cristobalu se rozmaha takovy maly chiapasky nesvar a to male kamenolomy na kvalitni kamen, ktere tu vyskakuji jako houby po desti a nelistostne nici krajinu. Kdyz si k lomum pridate par zapatistickych hesel a hlavne zpomalovaci rampy na silnici, kterych je pri prujezdu horama nepocitane, vytrepe z vas autobus brzy dusi. Oazou klidu nam je az kavova plantaz, kde se zastavuje pri sjezdu z hor. Takhle skvelou kavu nam na ceste jeste nenabidli. Okukujeme ostatni ovocne stromy a kupujeme si od pana cerstve namletou kavu...na turka. 😊
Po stodvapadesatem nadskoceni prijizdime k vodopadum Agua Azul. Tyto travertinove vodopady, proslule jako oblibena turisticka destinace vyvolaly ve vesnici sousedici s tou, co za ne vybira vstupne, nevoli a proto tu vstup vybiraji vesnice 2. Jedna neoficialne a druha oficialne. Ta neoficialni vas zastavi uprostred lesa s provazem natazenym pres cestu, daji vam doklad o zaplaceni a kdyz to vybiraji, je jich tam tolik, ze by stihli okna autobusu upravit do 10 minut tak, ze bychom nepotrebovali klimatizaci. Proto poslusne platime a hura do tyrkysove modrych vod. Pro hladove zaludky tu kazdy dela chutne empanadas - kapsy z testa plnene vsim moznym. Male holky tu pobihaji s osatkami plnymi bananu a drzym zpusobem se jim docela dari koupajicim prodavat. Pres vsechnu tu komerci kolem okorenenou obchody se suvenyry jsou Agua Azul moc fajn zastavkou v horkem dni. Odpocinuti a vyplavani prejizdime opodal na dalsi vodopad - Misol-Ha, ktery se prezentuje jako jednolity obr, za ktereho se da zajit. Jezirko pod nim take skyta moznosti koupani, slunce ovsem pomalu zaleza za horizont a my se pomalu ubirame do mestecka v dzungli - Palenque.Ve meste to relativne tepe. je to hlavne blizkosti jedne z nejvyznamnejsich archeologickych zon v Mexiku, tedy stejnojmenneho Palenque. Vecery ve meste zprijemnuje na namesti mistni kapela hrajici na marembu, narodni nastroj stredni ameriky...vystoupeni je uchvatne. 7 muzu postavenych vedle sebe s usmevem tuka palickami do xylofonu, pred nimi s usmevem do rytmu tancuje roztancovavac v bilem obtahlem triku a akalhotech a z obecenstva tancuje pouze par - zrejme - matka a syn. Ostatni obyvatelstvo s usmevem prihlizi a poctive, po kazde pisni, odmenuje interprety bourlivym potleskem.

---