Pousti a prachem jihovychodu zeme III.

---

---

Krasna avsak lehce fadni poustni krajina jihovychodniho Iranu. Vzduch se teteli horkem a my uhanime silnici rovnou jako kdyz streli. Ve chvili, kdy lehce drimnu, prejede auto pres dva retardery a zastavi. Otviram rozespale oci a vidim tvar policisty pri bezne silnicni kontrole. Neco si rikaji s ridicem a vypada to na zapomenuvsi chvili. Jenze v tom z mista spolujezdce se mihne Marusky ruka, tasi fotak a miri s nim na policistu. „Coze? Ne, Marusko …“ stacime hlesnout. Cvak … pozde, na displeji fotaku se objevuje detail policajsta a jeho samopalu. Zda se, ze ani on neveri svym bleskem ozarenym ocim. Necha nas zajet do odstavneho pruhu, instinktivne zasouvam nohou svuj fotak pod ridicovu sedacku a po zadech mi zacina ztekat pot. Super, na iransko-pakistanskych hranicich, kde kontroluji kazde auto kvuli pasovani opia, my , frajeri z Cech fotime policajty a jejich samopaly!

Yazd
Pres noc jsme busem z Shirazu sjeli do pouste. Opet dosti rozlamane nas privitalo poustni mesto Yazd, ktere je vstupni branou do nejvetsi iranske pouste Dasht-e Kavir. Po klasickem rannim nadraznim ritualu jsme dorazili do hotelu Silk Road, ktery s drdivou prevahou okupovali hlavne Cesi. Dve skupiny po deseti lidech z cestovkou, particka ctyrech mladochu z Prahy, dvojka cestujici pres Turecko a Iran do Nepalu, skudlil arabista, cestujici sam a my. No … uz se s tim nebudu moct doma ani chlubit, pac tu byl ouplne kazdej ;o)! Prvni den jsme si vzali za cil stare mesto. Nijak velike, ale o to pro nas s jasnym nadechem exotiky. Krivolake ulicky klickujici mezi ruzne rozpadajicimi se domy z palenych hlinenych cihel. Nad tim vsim se tyci zdejsi speciality - vetrne veze. Meli jsme stesti, kdyz nas holka z informacniho centra vzala na prohlidku nove opraveneho domu, z ktereho je ted hotel. Krasne jsme videli jak tyto veze funguji, jak jimi proudi do domu chladny vzduch a teply proudi druhou pulkou ven. Ukazala nam take jak pod mistnimi mesty pusobicimi tak vyprahle proudi plne kanaly vody, pochazejici z poustnich hor. Mestu take vevodi tri krasne mesity, v noci krasne nasvicene. Na dalsi den jsme si zaplatili vylet do pouste, ktera by dle popisku mela poskytovat nejen krasne pohledy, ale skryvat i zajimava mista. Tato oblast je totiz znama zoroasterianskou historii. Prvnim bylo mestecko Meybod, ukryvajici krasny polorozpadly hlineny hrad Narein. Vrchol nevkusu Persane opet ukazali v holubi vezi, kde demonstruji ucel teto veze vystavou opelichanych vycpanych holubu, no nechutny! Vetsina staveb pochazi z doby Assasinu. Trasa pak mirila poustni krajinou do Chak-Chaku, nejsvatejsiho zoroasterianskeho mista v horach. No, pekne to tu se sobe vlastnim sklonem k „vytribenemu vkusu“ vysperkovali tyrkysove natrenym zabradlim. Pac byl patek - volny den, bylo tu spoustu mistnich piknikujicich, nejpikantnejsim byl tym malych iranskych karatistek v kimonech a satcich na hlavach. Nejzajimavejsim byla ale asi zastavka v jiz rozpadlem hlinenem meste Kharanag, lezicim na hrane maleho kanonu a skryvajici dalsi chvejici se minaret. Při uzasnem jidle v mistnim opravenem karavanserayi nam delala společnost nesmirne afektovana Polka balici minimalne o polovinu mladsiho Fina - jeji pisklavy anglicky radoby akcent je k nezapomenuti. Posledni zastavkou toho dne bylo mysticke misto „veze ticha“. Misto, kam Zoroasteriani jeste pred 30 lety nosili sve mrtve. Protoze nechteli znecistovat ani jeden zivel (voda, vzduch, zeme, ohen) nechavali sve mrtve na vrcholech techto vezi na pospas slunci, desti a zvere. Telo se tak rozkladalo 6-12 mesicu az do uplne vybelenych kosti, které pak zahrabali. Vecer jsme padli za vlast, ikdyz jsme v krasnem atriu uprostred hotelu ztratili nekolik slov s ostatnimi Cechy. Jo a take jsme ochutnali velblouda, no masicko jako od kravicky, ale libove :o)! Dalsi den jsme cekali na nocni vlakove jizdenky do Kermanu, bohuzel se nezadarilo a my nakonec po nepovedene navsteve chramu ohne Ateshkadesh odpoledne svisteli busem smerem na jihovychod zeme k pakistanskym hranicim. Cesta se vlekla a my cestou jeste pichli.
Kerman
V Kermanu byla sobota, den pred volnou nedeli, a tak nebylo divu, ze nebyl zadny volny pokoj. Uz jsme koukali po parcich kde usneme, nebyla by to zadna vyjimka, pac mistni stanuji a piknikuji ouplne vsude. Nakonec nas dovezl ridic do predrazeneho luxusniho hotelu, nejdrive si frajer zjednal provizi u recepcni a pak nas milostive ubytovali - na iranske pomery celkem draze. Vyspali jsme se v bezpeci, takze o tom zadna, ale ze davali ke snidani jen jedno jajicko a ke vsemu nas tam pravdepodobne pokousali blechy, to jim teda nezapomenu! Zacali jsme se obavat, ze nestihneme to, co jsme sem prijeli delat, a to podivat se do pouste a na polorozpadla mesta. No, ale nakonec jasneze vse dobre dopadlo. Prejeli jsme do jineho, levnejsiho hotelu. Tam jsme shodili bagly, koupili hned vedle vlakove jizdenky na druhy den a za hodku a kousek uz svisteli taxi smer celodenni vylet do pouste. Prvni zastavkou bylo mestecko Reyan, nazyvaji ho „maly Bam“ a po tragickem zemetreseni, ktere na konci roku 2003 Bam uplne znicilo jezdi turiste sem. Docela se nam libilo. Cesta do dalsiho mesta Mahan trvala priblizne hodinu. Nasleduje ona historka uvedena v uvodu. Nakonec vse dobre dopada, Maruska dela smutne oko, snad se i omlouva, fotka se maze a jedeme dal. Prave probehnuvsi udalost rozchazime v krasnych vodnich zahradach Bagh-e Shahzade. Ocitli jsme se jako na jiné planete. Tady ve vyprahle pousti, krasne zurci voda v kanalech mezi opravenymi palaci. Uzasna uleva s dobrym jidlem. Zdrzujeme se o neco dele, a tak nam bohuzel nezbyva uz moc casu na mauzoleum a soucasne mesitu Sufi dervise Aramgah-e Shan Ne´matollaha Vali. Opet nadherna stavba obklopena borovicemi a vodnimi jezirky. Zbyva nam něco kolem 120km jizdy horami do pouste Kaluts, prijizdime akorat na zapad slunce jak bylo naplanovano. Nadherne pitoreskni skaly rozpadajici se pod vlivem slunce a deste. Fotime jako o zivot, poslouchame poustni ticho a uzivame si temer ctyricetistupnoveho vedra. Uz za tmy jeste navstevujeme mistni obrovskou polorozpadlou kasbu, vzpominame na severni Afriku, kterou nam to tu tolik pripomina. Nasleduje zbesila, avsak bezpecna jizda pres hory zpet do Kermanu. Ridic je další mily chlapik, ktereho jsme potkali, ještě s nami ve meste projizdi několik zajimavych mist. Je nedele a mistni piknikuji dlouho do noci. Usiname brzy, nevychazime ven, moc se to v teto oblasti nedoporucuje. Druhy den pak spime co to da, prochazime pak mestem, Maruska odpociva s namozenym kolenem, my internetujeme a pak odpocivame v nadherne restauraci, byvalem hamamu. V sest vecer odjizdime lehatkovym vlekem smer severozapad do Kashanu pobliz Teheranu, uzit si zaverecnou cast nasi cesty po Persii.

---

Photos

Yazd
nocni osvetleni mesity se zajimavou stinohrou navstevniku.

Yazd
a jeho krivolake ulicky mezi domy z hlinenych palenych cihel.

Karounghen
poustni mesta jsou bohuzel v ruznych stadiich rozkladu. Odchazeji obyvatele a mista pustnou. pro foceni ovsem idealni.

Yazd
zapad slunce nad Vezemi mlceni, kde se jeste pred 30 lety rozkladala tela mrtvych Zoroastru.

Yazd
vetrne veze, coby dumyslne a zdrave aircondition.

Yazd
a dukaz toho, ze i na pousti muze byt dostatek vody.

Poust
trasa mezi Yazdem a Kermanem. Pisek, hlina, prach a silnice ve skvelem stavu - mohli bychom zavidet.

Reyan
Poustni mesto prezdivane "maly Bam".

Zahrady
krasne palace, voda a oaza uprostred pouste.

Kaluts
zapad slunce nad pitoreskni krajinou.

Kaluts
nejen pisek a hlina, ale i zbytky solnych jezer.

Kasba
vychazi mesic nad poustni kasbou.