Šestý den, den zmatků

---

Po rušné noci na kopci nad Sundsvall jsme se vydali zpět na nádraží, kde jsme si nechali batohy v úschovném boxu. Před samotnou prohlídkou města jsme si na odpoledne koupili lístky do Härnösand. Na nadrazi to docela smrdelo a behem nakupovani nas poprosil jisty african o pohlidani jeho kufru, ze si potrebuje něco zaridit. Z domluvenych 20 minut se stalo cca 40 minut. Prisel presne ve chvili, kdy nam uz dosla trpelivost a premysleli jsme, co s temi jeho kufry provedeme.



Do odjezdu jsme měli asi tři hodiny, ale nejdrive jsme zaridili ruzne potrebnosti, a pak se teprve courali po meste. Tou první byl nakup repelentu - z domova jsme zadny nebrali, protože pry stejne nefunguji na mistni komary. A jelikoz uz pomalu mirime na sever a zítra budeme v narodnim parku, kde bychom je mohli potkat, je nejvyssi cas si repelent opatrit! Cestou od nadrazi do centra jsme zapadli do první lekarny a tam si nechali poradit. Pry mame nejaky, co funguje…

Hned potom jsme zasli do turistickeho centra, kde nas oslovil mlady, krasny a usmevavy pracovník. Vypadal jako Leonardo DiCaprio zamlada, óch! Jednak nam dal mapu narodniho parku, do ktereho jsme mirili, a jednak nam poradil, kde si muzeme koupit nove baterie do fotoaparatu. Vzali jsme s sebou 2x4 nenabijeci baterky, kterych se zbavime (samozrejme ekologicky), az se vybiji. Ale ze se vybiji tak rychle, to jsme netusili.

Asi jsme ho velmi zaujali nebo jsem se mu strasne libila, protože se zacal vyptavat, odkud jsme a proc jsme jeli zrovna do Svedska. Na to mu Jirka pohotove odpovedel, ze jsme se koukli na letenky a vzali ty nejlevnejsi. Bohuzel se zacal smat ještě driv, nez jsem stihla zareagovat, ze mame radi prirodu a ze jsme tu ještě nikdy nebyli. Myslim ale, ze mi to neveril a povazoval to pouze za zachranovani situace.



Mezitim, co jsme se bavili, jsme stihli zapomenout, kam nas navigoval na ty baterie 😊 Nakonec jsme je ale nasli. Nakupovali jsme ve spletitem, ale roztomilem obchodnim dome, kde byl obchod s nejruznejsimi domacimi potrebami. V podstate vse, co byste doma mohli potrebovat, se tam dalo najit. A hrozne moc se nam tam libilo 😊

Vybrali jsme baterie podle obrazku vhodne do fotaku a u pokladny se zeptali pana prodavace, jestli tu nemaji i sberne místo na ty vybite. Sberne místo nemeli, ale vzal si je od nas s tim, ze je nekde vyhodi.



Ted presne nastal cas se podivat po meste. Sundsvall je kamenne město - kdysi davno cele vyhorelo a po pozaru obyvatele vystaveli nove. Poucili se, protože skody na majetku byly pry hrozive. Nove město uz postavili vyhradne z kamene a také ulice vybudovali mnohem sirsi.

Při hledani infocentra a obchudku s baterkami jsme videli kousek od namesti krasny kostel z cervenych cihel postaveny trosku dokulata (ne jako typicke katedraly), tak jsme se do nej zasli podivat. Ukazalo se, ze to je luteransky kostel. V nem byli dva mladi hosi a cedulka, ze pokud mate zajem se o kostele dozvedet vice, muzete se na ne obratit. Nutno podotknout, ze se zde neplatilo vstupne a krome toho tu byl ještě zdarma stolek s kavou, cajem a susenkami.

Nejdrive jsme si ho prohledli sami. Na první pohled nas zaujal oltar a prostor kolem nej. Byl uplne jiny nez v ostatnich kostelech. Nevyskytovaly se zde zadne zlate sochy, barokni obrazy ani obrovske kvetiny. Na zdech byly tri drevene policky a na nich staly jednoduche ale moderni sochy chude oblecenych postav. Cele to pusobilo velmi jednodusse a nerusivě. Nalevo i napravo od oltare byla postranni lod s balkonkem a uz klasicky zdobenymi velkymi gotickymi okny. Na jedne strane byl Martin Luther, naprosto jasne rozpoznatelny. To bylo také jedine voditko, které nas navedlo na myslenku, ze toto je luteransky kostel. Na druhé strane byl kral Svedska Gustav Adlof II., který zalozil město Sundsvall a samozrejme i tento kostel. Na tomto obraze byl Gustav Adolf vyobrazen jako hubeny a mladoucky hoch. Zajimave je, ze kostel nese jeho jmeno, stejne jako mnoho jinych kostelu po cele zemi. Od pruvodcu vime, ze to je pro Svedsko typicke - nazvy kostelu vznikaji podle krale, kralovny nebo pripadne nekoho, kdo se vyznamne zasadil o vybudovani kostela. Takovy Gustav Adolf kyrkan (kostel) je snad v kazdem meste, kde jsme byli 😊

Tento kostel se ale drive jmenoval po kralovne Luise Ulrice (také nase dobra znama svedka), pote vyhorel, vystavel se novy s novym jmenem a takhle ještě jednou az do dnesni podoby a jmena.



Cestou zpet jsme se zastavili na namesti, uprostred byla socha Gustava Adolfa II. Jeho sochy a odkazy potkavame zatím vsude, kde jsme. Tady jsme si ale uvedomili, ze je zobrazovan ve velmi rozmanitych podobach. V tomto pripade pusobil oproti obrazu v kostele mocne, uvedomele a zkuseně. Navíc vypadal jako musketyr od Dumase 😊



Na namesti jsme nakoukli do pruvodce a vybrali si, kam zajdeme na obed. Rekli jsme si, ze se před tim dlouhym a narocnym putovanim po vysokem pobrezi poradne najime. Zasli jsme do americke restaurace na obed formou bufetu. Dali jsme si několik kousku pizzy, hromadu salatu z ruzne zeleniny a ruznymi zalivkami, bramborovou kasi, mexickou placku s mletym masem, meloun a ananas na slehnuti a nakonec sladky peceny jablkovy kolac. Malem jsme praskli.



Pomalu jsme se sourali na nadrazi, casu bylo dost a bricha byla plna. Tam si v klidu sedime a travime. Jirka se sel podivat, odkud nam pojede vlak do Harnosand. Odjezdova tabule ale nic takoveho nehlasila. Koukli jsme se na listky a az ted jsme zjistili, ze nepojedeme vlakem, ale autobusem. Jenze autobusove nadrazi se nachazi jinde, od vlaku podle cedule 0,8 km. Cas kvapil a my bezeli zpatky do centra.

Na autobusovem nadrazi jsme obhlizeli všechny cedule ukazujici odjezdy, kterych bylo pozehnane - ukazovalo to mestske i mezimestske busy. V tu chvili nam zbyvalo asi pet minut a my stále nevedeli, odkud to jede. A jelikoz listky byly koupene a ve Svedsku je draze, prodelali bychom drahocenne korunky. Po zhruba pulminute (to je mnoho casu na stres) se na tabuli zobrazil i nas spoj. Docetli jsme se, ze odjizdi z nastupiste "K". Pobliz nas se vyskytovalo "A" az "F", kousek opodal se dalo zahlednout "G" az "J". Bezeli jsme timto smerem v domneni, ze nastupiste budou pokracovat, ale tam pokracovalo pouze namesti nebo takovy parcik. Zbyvaly nam ctyri minuty. Krikla jsem na prchajiciho Jirku, ze se nekoho zeptame. Tak jsme udelali a bylo to dobře. Samozrejme nastupiste "K" bylo uplne opacnym smerem, nez jakym jsme bezeli. Nemohli jsme ho videt, protože nastupiste bylo do tvaru pismene L. V tu chvili uz nam dochazel dech a hrozilo, ze cely americky obed skonci na chodniku. Fakt není dobre se prejidat před vytrvalostnim sprintovanim 😊 Ale dobehli jsme nas autobus a ještě zbyla cela jedna minuta k dobru. Zpoceni jsme se svalili na sedacky, placli high five a spokojene se koukali z okynek autobusu. V tu chvili zacalo prset, a tak jsme město opustili za deste. Ale to nam bylo jedno, protože jsme kratce na to spokojene chrupkali.



Probudili jsme se kousek před Harnosand. Tedy kousek před nejakym mestem, o kterem jsme se domnivali, ze je Harnosand. Kupodivu to byla i pravda, ale absolutne vůbec jsme nevedeli, kolik je ve meste zastavek a která je ta nase. Jelikoz uz jsme projeli asi přes dve zastavky, tak jsme se zacali bat, ze pokud nevystoupime, dojedeme do dalsiho města. Hned na te další jsme tedy doslova vyleteli z autobusu a pak teprve resili, kde jsme. Nejakou slozitou a obchazejici cestou podle google map jsme dosli na hlavni namesti tohoto města, kde mely byt informace. Ty tam nebyly, ale byl tam nejaky svedsky typek, který okamzite poznal, kam jdeme. Hned nas oslovil a vrazil nam do rukou hromadu prospektu z informacniho centra s vysvetlenim, ze je dlouhodobe zavrene. Potom si s nami chtel hrozne moc povidat o Praze, kde byl dvakrat, a o svém nejoblibenejsim reziserovi (Jiri Menzel).



Na chvili jsme se ubytovali v parku na lavicce a nastridacku odbihali do města zarizovat ruzne věci, prevazne hledat mapy Vysokeho pobrezi a ruzne informace o zitrejsim odjezdu. Město Harnosand mělo byt nasim vychozim mistem prave na turu podel Vysokeho pobrezi. Na mape to vypadalo, ze zde v podstate zacina, a vlastne to tak i je. Ale doopravdy do nej z Harnosand vede ještě dlouha cesta.

Jelikoz se nam nepodarilo sehnat zadnou jinou mapu, nez tu ze Sundsvall, omezili jsme vylet po Vysokem pobrezi pouze na tento narodni park.

Nasli jsme si odjezd a sli se ubytovat do kempu. Sli jsme asi tri kilometry na kraj města a vzali si pouze stan na jednu noc. Teplou vodu jsme vyuzili pro vyprani par kusu pradla. Ale jelikoz mame jen jedno mydlo na vsechno, museli jsme vlezt do jedne koupelny a mydlo si podavat 😊

Vecer jsme si uvarili polevku z pytliku a snedli ji ve velmi prijemne, i když male spolecenske mistnosti. Byla to vlastne mala drevena utulna chatka a vevnitr bylo prijemne teplicko a byla citit vune dreva.

Mezitim se venku rozprselo. Usporadali jsme si všechny věci v nasem miniaturnim stanu a vycerpane usnuli.

---