Sochi - Volgograd

---

Po slunnych dnech u Cerneho more jsme se vydali smerem na Volgograd, coz je zhruba 1000km. Cesta byla dobra, celkem slusna hlavni silnice a tak bylo spousta casu se kochat planema, ktere si clovek z precpane zapadni Evropy muze jen tezko predstavit. Slunce nas provazelo celou cestu a tak ani nevadilo, ze nam prestaly fungovat sterace. Po prejeti z Rostovskeho rajonu do Volgogradskeho se silnice zhorsila, ale stale to jde. Prijezd do Volgogradu uz je po rozbite ceste, ktera vypada jako z dob valky. Mnohem rychlejsi je pouzit cestu vyjetou v lesiku. Kdyz najizdime na siroky bulvar ve meste netusim, ze tam jsou jamy az 40cm hluboke. Klickujici auta ve vysoke rychlosti, jamy,prach..to je prvni dojem z mesta. Jako prvni se zastavujeme u pamatniku " Mat Rodina", coz je obrovska socha zeny se zvednutym mecem. Cely areal je celkem hezky udelan a vecny ohen je opravdovy zazitek. Dalsi den se jdeme podivat do centra mesta, ktere bylo po valce postaveno cele znova. Pouze jeden polorozboreny dum z obdobi boju zustal na nabrezi vedle muzea. Pro mesto jsou typicke siroke ulice lemovane architekturou z obdobi Stalina a spousta parku. Reka Volha je majestatni a lemovana pisecnymi plazemi. prochazime se po jejich brezich a letni pocasi umocnuje poklidnou atmosferu tohoto milionoveho mesta. Jako vsude jsou zde lide velice ochotni, kdyz se na neco ptame a vsechny divky se automaticky smeji na cizince, neb doufaji, ze by se treba diky nim mohli dostat z Ruska do Evropy. Zivot zde neni lehky, neb o demokracii se neda mluvit a vse je zalozeno na znamostech a tom, ze za vse je nutno platit, uplacet a proto je temer nemozne cokoli zde delat poradne. Silnice stare jeden rok vypadaji jako z dob valky jen proto, ze nejdriv je nutno vsechny uplatit, aby firma dostala zakazku a na samotnou stavbu pak uz nezbyvaji penize.

---