Hallasan

---

Geo: 33.5076, 126.508

Ráno vstávám celej poštípanej od komárů s holkama, které spěchají na letadlo, asi v 7:30. Tedy dooost brzy. Balím si malý batůžek a vyrážím taxíkem na bus terminál, jak mi nakonec včera poradila majitelka guesthousu. Tam bohůžel zjišťuji, že neměla pravdu a odsud nic do místa kam potřebuji opravdu nejede 😞. Rozhodl jsem se jít přesně v opačném směru než mi všichni doporučují, abych se vyhnul davům, které budou postupovat dle rad průvodců. Chci tedy začít u Gwaneumsa temple, kam je bohůžel obtížnější se dostat.... Vzhledem k tomu, že netuším kde je místo, odkud jezdí autobus č. 77 uváděný v průvodci, beru opět taxíka a říkám mu název oné zastávky. Bohůžel je to celkem štreka, takže se mi nakonec cesta trochu prodražila. Ach jo, teď musím oželet tři kávičky aby se mi to vrátilo 😊. Nicméně se nechávam vysadit a zrovna vidím jet onen bus. Bohůžel stojím mimo zastávku, ale nebojácně mu stoupám do cesty a mávám. Překvapivě mi řidič zastavuje a bere mě až k templu. Super 😊 Kupuji si alespoň kafe studené, balené - je o třetinu levnější 😊 a vyrážím na trek. Hned od začátku je jasné, že mé předpoklady byly správné, protože potkávám jeh hrstku lidí jde se moc příjemně. Do uší mi hrají Papa Roach a cesta docela ubíhá. Když se dostávám konečně do úrovně, kde by měly začít být výhledy, padá mračno a jediné co je vidět je bílá tma. Dostal jsem se do úrovně mraků 😞. Sluníčko zmizelo a výrazně se ochladilo. Občerstvuji se a pokračuji dále. Po cestě potkávám pramen pitné vody, kde doplňuji zásoby a dále stoupám k vrcholu. Cestou prohazuji pár slov s dvěma děvčaty, ktará jsem již jednou předcházel. Jsou to holky britský. Stěžujeme si na počasí, ale optmisticky doufáme, že před vrcholem vylezeme z mraků a bude krásně. Je to neuvěřitelné, ale stalo se opravdu tak. Těsně pod vrcholem se mračna roztrhala a vykouklo sluníčko. Z ostrova bohůžel není vidět vůbec nic, jen bílá peřina, která celý ostrov zakrývá. Celý dojem z vrcholu malinko kazí nepříjemný pocit břiše, hromada hmyzu a spousta lidí. Dělám tedy pár foteček a pokračuji dále, nyní již v sestupu, ale tentokráte cestou zvanou Seongpanak trail. Ach jo. Ti korejci mají všude jen schody. Když už se konečně ze zdánlivě nekonečného schodiště dostávám, vede cesta po šutrech. Ještě, že mám pohorky, protože jinak bych přišel o kotníky. Cesta dolů je delší, tak nakonec trvá stejně dlouho jako nahoru. Těsně před parkovištěm ještě odlovuji kešku a pak už jdu čekat na bus zpět do Jeju. Na pokoj se vracím kolem 16hod, což je mnohem dříve než jsem vlastně původně plánoval. Pche, zvládnul jsem to nějak rychle. 😊 Zbytek odpoledne trávím odpočinkem a kávičkou. Večer se pak jdu ještě podívat po okolí, co bych kde snědl. Nakonec jsem se dostal až na pobřeží, kde mají lanový most, který je celý osvícen zase spoustou barviček 😊. Z mostu je výhled na osvícenou zátoku. Hezké, ale trochu kýč. Pak se jdu projít kolem pobřeží, kde narážím na místní "pecku". Draka ve vodě... No posuďte na fotce. Každopádně dělám fotečky jako ostatní. Po cestě zpět si kupuji smažená kuřecí křidélka, která si pak dávám s pivem, které jsem z jistých důvodů nevypil na vrcholu. Pak už jen počítač a relax...

---