Psí dny v Kunmingu

---

Moc pěkně to teda nezačíná. Na nádraží v Lijiangu jsem bezmyšlenkovitě vešel do zóny za rentgenem (systém čínské železnice se totiž spíš podobá letištím), kde už se nebylo kde najíst. Zkusil jsem tedy čínskou variantu chemického polotovaru známého v Česku jako "čínská polívka", v Číně jako 方便面 čili pohodlné nudle. Bohužel jsem vzal sečuánskou variantu, a už ve vlaku mi žaludek začal tancovat. Po příjezdu do Kunmingu mě dále na nádraží začali otravovat různí podnikavci, takže jsem chtěl co nejrychleji vypadnout, ačkoli jsem ani nevěděl, na kterém nádraží to vlastně jsem - mobil zrovna vypovídal poslušnost. Vystoupil jsem tam, kde se mi to zdálo jako centrum, a dal se do hledání ubytování, podle turistických průvodců - většinou totiž hotely do předu nerezervuju. První hostel byl zjevně zbouraný, druhý nejspíš nikdy neexistoval, další hotel byl stonásobně předražený, adresa čtvrtého v průvodci byla nejspíš špatná a pátý byl obsazený. Město vypadalo k turistům bažících po ubytování úplně nepřátelsky. Po třech hodinách ploužení se se sedmnácti kily na zádech jsem nakonec na nějaké pohostinství narazil a s úlevou ho využil.

Odpoledne jsem se přes únavu a průjem donutil dojet do jazykovky, kam bych měl následující dva měsíce docházet na kurzy čínštiny. Plán mého pobytu v Číně je totiž následující: dva tři týdny cestování po Sichuanu, pak dva měsíce v Kunmingu studia čínštiny a o víkendech poznávání Yunnanu, a nakonec tři týdny cesty po odlehlejších koncích této provincie. Studium čínštiny má několik výhod: snad se z mírně pokročilé úrovně dostanu trochu výše, takže se budu schopen domluvit, snad se mi i někdy v budoucnu bude jazyk hodit, Kunming mi poskytne skvělou základnu pro poznávání nejrozmanitější čínské provincie a co je dost podstatné, díky jazykovce dostanu čínské vízum na několik měsíců - turistické vízum je maximálně na měsíc a získat pracovní je dost těžké (jak to vypadá, většina cizinců pracuje na černo). Už v Čechách jsem se předběžně domluvil s Číňankou se zvláštním anglickým jménem Crystal ze školy Huayang na dvojici kurzů. Jednak se zapojím do jedné ze tříd s několika studenty, která se otevírá každý semestr, a nabízí pětkrát týdně 90 minut - na místě mě pak zařadili do třídy s povzbuzujícím názvem "Breakthrough" a přehnanou úrovní údajně odpovídající státní zkoušce HSK 4 až 5 (nejvyšší je 6). K tomu navíc budu mít individuální lekce čtyřikrát týdně 90 minut. A to celé po dva měsíce.

Na místě jsme tedy nyní vše upřesnili s tím, že papírování dokončíme odpoledne. Řekl jsem si, že se zatím projdu v okolí, v mapě našel jakýsi les (později se ukázalo, že v období sucha je návštěvníkům zavřený kvůli nebezpečí požáru) a vydal se tím směrem. Po chvíli jsem narazil na muslimský hřbitov a řekl si, proč to nevzít přes něj. Muslimů bylo dřív v Kunmingu poměrně dost, v druhé polovině 19. století ale povstali proti upadající vládnoucí dynastii Qing, stát jich za to statisíce povraždil a část zbývajících muslimů se přesunula jinam, například do dnešní Barmy. I dnes je ale v Yunnanu spousta mešit a muslimských restaurací. Za hřbitovem to začalo vypadat čím dál divočeji, ale nechtěl jsem se vracet, a skutečně se cesta začala opět civilizovat: za jakousi boudou opět začínala pěkná silnice a v dáli bylo vidět sídliště. Když jsem procházel kolem boudy, tak ke mně vyběhli dva nevinně se tvářící psi, z nichž jeden to hned vzdal, ale druhý se mi chvíli plížil za zády a zákeřně mě kousl do Achilovky. Prokousl takřka nezničitelné kalhoty a trochu se objevila krev. Co teď?

Pán v boudě tvrdil, že pes rozhodně nemá vzteklinu - ale věřte tomu. Sice jsem proti vzteklině očkovaný, ale i tak se doporučuje se nechat přeočkovat dvěma dalšími dávkami (místo obvyklých tuším čtyř, a navíc jakési injekce podporující imunitní systém). S mými jazykovými schopnostmi a únavou jsem rovnou zavrhl možnost se s pánem na čemkoli domluvit, aspoň mi ale omyl ránu. Vydal jsem se tedy po silnici dál a po chvíli bloudění po jakémsi obřím dopravním hřišti, po kterém krokem jezdily auta plná uniformovaných Číňanů a chůzi podél městského okruhu jsem se vyšplhal na most, přeskočil plot a našel autobusovou zastávku. Ve škole jsme vyřídili formality a Crystal mě poté dovedla na očkovací kliniku. Tamní personál mi opakovaně tvrdil, že když jsem očkovaný, tak další injekce nepotřebuju. Trval jsem na svém, ale po pár minutách jsem to vzdal, že si to tedy ještě ověřím. V následujících dnech jsem ulehl s příznaky podobnými chřipce - asi šlo o imunitní reakci na všemožné baktérie a viry v psích slinách. Internet i doktorka v Praze mi mezitím potvrdila, že je opravdu vhodné se nechat přeočkovat dvěma dávkami. Třetí den "chřipka" přešla, i když jsem byl stále unavený, a tak jsem se rozjel znovu na očkovací kliniku, kde jsem personál přesvědčil, ať mi dají dvě dávky jakési čínské kopie očkování Verorab. Jestli to bylo nezbytné, to nevím, ale vzteklina se u mě každopádně zatím nerozvinula.

Velmi rychle jsem s pomocí školy sehnal ubytování - pokoj v panelákovém bytě do půl hodiny pěšky od školy, se sympatickou Tiantian s přítelem a ještě dalším párem jako spolubydlícími. Umí trochu anglicky, ale ne až tak moc, což je pro zlepšení se v čínštině úplně ideální. V bytě jsou překvapující hlavně spotřebiče: kromě woku je všechno v kuchyni (rýžovar, eletrická plotna a další věci, u kterých nevím, k čemu přesně jsou) až příliš chytré, nedá se nastavit mimo vybrané programy a vzhledem k popiskům v čínštině je pro mě problém i cokoli zapnout nebo vypnout. Podobně u pračky se mi nepodařilo zjistit teplotu praní - ale ukázalo se, že voda z vodovodu se v pračce vůbec neohřívá, což je možná nejlepší. Standardní součástí bytu a ostatně i hotelových pokojů je tu pítko na vodu - naštěstí sem do šestého patra nové balení vody vynese vždy objednaná služba. V bytě by asi neznalého překvapil turecký záchod kombinovaný se sprchovým koutem - ale tohle už znám z mnoha čínských hotelů.

V dalších dnech jsem měl energii i trochu času prozkoumat vlastní Kunming (昆明) - město, kde strávím další dva měsíce. Číňané někdy používají poetickou přezdívku 春城 - překládané jako Město věčného jara, protože kvůli kombinaci polohy kousek nad obratníkem Raka a vysoké nadmořské výšky kolem 2000 metrů nad mořem je tady relativně stálé počasí, i když zima a letní monzun jsou patrné i zde. Překvapilo mě poměrně malé množství mrakodrapů, oproti Chengdu, natož Guangzhou (připomínající Blade Runnera), a také téměř absencí metra - první linku centrem otevřeli pár dní před mým příjezdem, a místní jsou z toho i pár týdnů po té úplně vedle. Skvělé jsou ovšem grilovací stánky, rozeseté například poblíž městské severojižní osy, ulice 北京路. U takového stánku mají na špejlích napíchané všemožné maso, zeleninu, ryby, houby atd., stačí si vybrat či třeba do nabídnutého košíku naskládat, co hrdlo ráčí, a grilař to před vašima očima ugriluje. Doporučuju volbu "mírně pálivé".

Dalším velmi příjemnou stránkou města jsou kopce zvané Xishan (西山, Západní kopce). Hřeben zalesněných kopců lemuje celý západní konec města a na jihu se k němu přimyká obrovské, ale velmi mělké jezero Dianchi (滇池). Jde o oblíbené výletní místo, obsluhované linkou městského autobusu a lanovkou, poseté stánky s cetkami a ovocem, obydlené veverkami a ptáky. Podél hlavní silnice podél úbočí se nabízejí tři menší buddhistické kláštery, kde je možné se najíst a dát si čaj. Na konci silnice a lanovky se nachází největší atrakce: skály protkané cestičkami a schodišti z toho největší sráz prokutaný naskrz tunýlkem, a to ve stametrové výšce, až z toho jímá závrať. Označení Dračí brána (龙门) celkem sedí. Na vrchu tomu všemu dominuje pár taoistických pavilónků a stáda koz pasoucích mezi skákami křoviny. Výhled na Kunming je většinou zacloněn oparem, ale jezero Dianchi prý občas krásně hraje barvami - to jak různé továrny na předměstí vypouštějí do jezera různobarevné odpadové chemikálie. Kunming je na Čínu relativně zdravé město, ale i tak je tu vzduch a voda mnohem víc zaneřáděná než kdekoli v Evropě.

---

Photos

Poblíž místa činu
Tady někde mě kousl pejsek...

Náměstí Jinbi (金碧广场)
V Kunmingu se jako ve všech čínských velkoměstech mísí mrakodrapy, dlaždičkovo-věžičkový styl "čínského baroka" a napodobeniny tradiční architektury.

Ptačí trh
Ve zbývající staré zástavbě sídlí Ptačí trh. Ptáci (a další zvěrstvo) ale ve skutečnosti tvoří jen malou část sortimentu, který je tu k dostání - většinou tu jedou různé blbinky, starožitnosti, turistické cetky, opracované kameny a podobně.

Poslední staré budovy
Zjevně se schyluje k jejich bourání...

Cuihu (翠湖)
Parku v centru města dominuje jezero Cuihu. Je to velmi příjemné místo a není divu, že velká část cizinců bydlí právě v okolí tohoto parku.

Xishan
V chrámu 华亭禅寺. Myslím, že jde o výjevy z Cesty na západ (známé jako Opičí král).

Xishan
V chrámu 太华寺.

Xishan - památník Nie Er (聂耳)
V Západních kopcích odpočívá autor hudby čínské státní hymny, Nie Er, hudebník, skladatel, komunista. Jeho Pochod dobrovolníků zazněl poprvé jako čínská hymna v roce 1949 v Praze, později ji na čas sice vystřídala známá maovka Východ je rudý, ale od dob Deng Xiao Pinga je opět oficiální hymnou, dokonce s původním textem.