Ouarzazate

---

Dnes jsme se presunuli do Ouarzazate. Cestou probehla vyznamna udalost, kdy jsem konecne nasel prvni marockou kesku. Doposud se to nejak neseslo, oni jich ale taky nemaji mnoho. Takze tim byl den oznaceny za uspesny, i kdybychom museli spat pod mostem a ja treba dokonce vecer prohral v Unu.

Najit ubytovani nam dalo zabrat. Ono by se mohlo zdat, ze kdyz jsou souradnice hotylku o 20m jinde, tak to prece nebude vadit. Ale kdyz vas to zavede do sousedstvi, kde jeste nevynalezli zpevnene silnice a vase auto vypada tak o 3 levely lepe, nez cokoliv v sirsim okoli, tak i takova odchylka je vyznamna. Takze nezbylo nez potupne zavolat majiteli, aby pro nas prijel. Coz je zajimavy ukol, kdyz jeho anglictina neni nejsilnejsi. Ale povedlo se, zavedl nas o tech 20 metru (= 2 ulicky) jinam a najednou jsme byli v velmi hezkem hotylku (fajnsmekri by rekli "v daru").

Tak nejak jsme uplne nespechali, a tak jsme se zeptali na obed. A ze pry nam ho panmama uvari. Tak super, slibene kureci tajine znelo fajn. Ale zakladni chybou byla absence nasi otazky, kdy ze by to tak nejak mohlo byt. Asi bychom ale dostali odpoved, ktera by se nam nelibila a sli bychom na obed jinam. Coz by ale byvala byla zivotni chyba, protoze tenhle tajine byl proste fenomenalne luxusni. Pred pani kucharkou smekam klobouk i se skalpem.

Abychom ale alespon nejakou aktivitu dneska vykazali, tak jsme podnikli navstevu mistnich filmovych atelieru. Natacelo se zde nekolik znamych filmu, nejznamejsi z nich budou Gladiator, Kralovstvi nebeske a Lawrence z Arabie. Nejprve nas provedli cimsi jako expozici, kde byly rekvizity a kostymy. Prekvapujici bylo, jak to vsechno bylo omsele a castecne poskozene. Pak jsme nasedli do auta a jeli se podivat na kulisy Jeruzalema. A to bylo jine kafe - asi jako mezi turkem a cibetkou. Sice i zde by nejaka ta oprava byla zapotrebi, ale meritko bylo docela ohromujici. Predstavte si, ze postavite stredoveky hrad. Jenom misto kameni pouzijete leseni, prkna a spoustu polystyrenu. A vysledek bude opravdu vypadat jako hrad. A ted me do toho bludiste pustte. Delsi dobu o me neuslysite. A kdyz zjistim, ze se da vylezt i nahoru na hradby, tak uz me ani neuvidite. Za me tedy jako dost velky cajk.

Zaver tohoto textu musi patrit chvalozpevu na pani kucharku. K veceri nam totiz udelala tradicni masove kolacky. Coz by samo o sobe bylo fajn, ale ona je jeste naprosto fikane posypala cukrem se skorici. Cimz to posunula do uplne jine sfery a tezko rict, jestli tam nahore jeste neco vys je. Uprimne doufam, ze ano. Ale zaroven se toho i trochu bojim. Mno, uvidime zitra, ze?

---