Dades

---

Jak se ukazalo, hotel Kasbah de Dades byl na nas trochu moc. Trochu si myslim, ze by se tu dal natacet nejaky znepokojivy thriller. Dlouhe temne chodby, velke mistnosti, skoro zadni lide, sverazne postavicky a podivne zvyklosti.

Rano jsme zasli do restaurace na snidani. Chvilku jsme sedeli u prostreneho stolu v prazdne mistnosti, nacez nam rekli, ze snidane se podava na terase. Jako kde taky jinde, ze? Snidane byla super, jenom objednane kafe dlouho nedorazelo. Ale na baru staly dva salky, tak jsme dlouho zvazovali, jak trapne bude si je donest svepomoci. Kdyz jsme se konecne osmelili (resp. Katka to kafe uz fakt chtela), tak se ukazalo, ze jsou prazdne.

Skocim jeste na v case dopredu na vecer, kdy nas totalne dostal mistni pikolik. Sli jsme na veceri do restaurace, kde nas zastavil a na dotaz, jestli si muzeme objednat veceri rekl, ze to musime v recepci. Ani nas to v tomto hotelu neprekvapilo, tak jsme tam zasli. Pan recepcni byl sice asi prekvapeny, ale snazil se samozrejme vyhovet. Tak jsme si vsichni hezky objednali (vtipna vlozka byla, ze u jednoho dezertu nevedel ,jestli je jeste dostupny, takze jsem rekl i alternativu. Coz on zapsal jako "verianta1 if not varianta2", coz urcite nejaky kuchtik spravne prelozi). A sli jsme za nim do restaurace, kde predal listecek v kuchyni. A kdyz pak pikolik prisel objednat piti, tak jsme pochopili, ze si jen delal srandu a my mu to sezrali i s navijakem. Plantaznik jeden. Ale na druhou stranu byl diky nemu vecer fakt zabavny, protoze zkousel jeste dalsi ftipky typu "co byste radi ke koureni", "pojdte si zatancit v rytmu naseho bubnoveho tria" nebo "(Mirko,) tvoje oci jsou fakt hezke". Jidla bylo tolik, ze jsme se do nasi cimry prakticky dovalili. A jen pro zajimavost, dezert byl samozrejme varianta2, i ten byl ale uplne super.

Jinak k tomu zbytecku dne, kdy jsme zrovna v hotelu nebyli. Vyjeli jsme do udoli Dades. Puvodne jsme meli v planu udelat celym udolim celodenni turu, ale jelikoz jsme lini balici, zmenili jsme plan na takove to pojizdeni autem s obcasnym kratsim vyletkem.

Jeden z vyletiku byl k soutesce, kterou tu reka vykotlala. Podle mapy tam mela vest cesta, ale tak uplne to pravda nebyla. Ale alespon jsme poznali mistni mala policka takzvane z prvni ruky, resp. z bahna na podrazce.

Mezi vylety by se dal pocitat (sice s velkou benevolenci, ale budme grandi, ano?) i vystup k vysilaci, odkud byl krasny vyhled. A vitr, ze by to lehci povahy odneslo az do teplych krajin.

Pak uz zacala nastavat kriticka situace s vyznamnym nedostatkem obedu v dnesnim dni. A jako na potvoru se pred nami schovaly vsechny jidelny. Takze kdyz se objevila cedule, ze 6 km vlevo bude hospoda (coz je na marocke pomery VELMI progresivni marketing), tak jsme tomu podlehli jak naivni skolacky. Cesta splhala do kopce, postupne se zuzovala a zhorsovala, ale civilizace okolo stale byla, takze cajk. Najednou cedule, ze jako 300 metru. Jupiii. Ale pak jsme zkusili cestu pouzit a zjistili tak, ze vede do takovych ulicek turisticke auto zabloudilo naposledy v dobe, kdy byl Semik jeste hribe. Dokonce jsem se osmelil a zeptal se domorodky, kde ze ta hospoda je. Nikdo tu o nicem tak pokrokovem samozrejme neslysel. Tak nam nezbylo nez zvolit plan B - hezky cesky pastikarsky sporadat vsechno, co nam zbylo z minulych dni. Pro prochazejici deti jsme museli byt docela atrakce.

Po takto luxusnim obede jsme vyrazili na prochazku k nedaleke prehrade. Cesta to byla prekvapive pohodova, vetsinu casu podel zavlazovaciho kanalu. Samotna prehrada byla celkem mala, uplne opustena a naprosto vypustena.

Cestou zpatky do hotelu jsme zazili pravy marocky dest. Je prekvapive studeny.

A jeste jedna zajimavost: mam pocit, ze bud se domorodci umeji teleportovat nebo proste vznikaji z kameni, kdykoliv je v blizkosti nejaky turista. Jdete si takhle prazdnym udolim, dojdete na konec a vydate se zpet. A najednou jdou za vami dva mali kluci. Nebo se prodirate cestickou ze soutesky a najednou vas predejde chlapik, ktery tam proste nemohl byt. Asi tedy mame namet pro Zahady sveta Artura C. Clarka.

---