Advertisement
Published: November 16th 2010
Brzy rano budicek, a je mi jasne, ze to nebude tak jednoduche. Fouka docela silny vitr, takze lanovka zcela jiste nepojede... V 7 sraz v cestovce, vyfasujeme vybaveni (velky batoh, nepromokave kalhoty, boty - moje trekove by to asi nezvladly - hlavne by se na ne nedaly pridelat macky - macky, pak takovou plinu na sjezd dolu a cepin) a muzeme vyrazit. Moje boty bohuzel od pocatku trochu mokre, takze zimicka... Ale neni to tak hrozne, da se to vydrzet... Minibus nas odvazi do narodniho parku k upati vulkanu a my se vydavame na cestu. Cesta se postupne meni z kamenite na snehovou....
Asi po pul hodine dorazime k lanovce, ktera opravdu pro silny vitr nejezdi. Takze nas ceka vystup po lanovkou. Porad se prekvapive citim dobre. Cestou k vrcholu lanovky mame prvni odpadliky - Charlotta se na ten vichr a zimu moc neciti pote co se dostala z anginy, a take prvni opozdilce, kteri zustavaji pozadu. Z puvodne 6ti clenne skupinky zustavame 3 a pokracujeme k vrcholu. Cestou ale Brazil (tak si pojmenoval nas pruvodce hocha z Brazilie, jehoz jmeno si evidentne nechtel zapamatovat) dostava nekolikrat krece do nohou a pruvodce mu cestu dal nedoporucuje. Jsme na hrane odkud je
krasny vyhled - z vulkanu pry neni o moc lepsi, na vrchol je to dalsi 2,5 hodiny a Naomi se chce take vratit za Charlottou. I ja uz jsem mela slabsi chvilku, ale po kratke prestavce jsem byla v pohode.
Nakonec se shodneme, ze se tedy vsichni vratime - nase skupinka loseru to moc daleko nedotahla. Chvili me to mrzi, ale nakonec z toho mam dobry pocit, aspon jsem si to pekne uzila!
Oblekame nepromokave kalhoty a sedak na sjezd dolu a frcime jak na toboganu! je to docela sranda, kdyz uz to nejede, tak se snazime bezet. Naomi vymysli novou disciplinu - downhill running in snow.
Na zakladne dostaneme pivo na doplneni energie - opravdu zaslouzene!
Bude to opet brzka noc....
Advertisement
Tot: 0.051s; Tpl: 0.014s; cc: 8; qc: 23; dbt: 0.027s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1mb
