Advertisement
Published: November 19th 2007
Edit Blog Post
Barnyard Backpacker's v Te Anau
jeden z opravdu prijemnych hostelu Z Milford Sound jsme prejeli jen o neco dal do Te Anau...
Te Anau: Mestecko ve vychodnejsi casti Fiordlandu, vychodisko na Kepler track. Prijemne, u jezera s vyhledem na hory. Kepler track je jedna z nejznamejsich turistickych cest na Zelandu (celkem je tech nejatraktivnejsich 9). Vydava se na ni proto velka spousta lidi, kteri navic casto nemaji zadne zkusenosti s horami, coz ma za nasledek ruzna opatreni ze strany ministerstva zivotniho prostredi (DOC) - ubytovny na trase jsou drahe (40 NZD za jednu noc, pricemz chaty jsou vybavene jen palandami, kuchyni a WC, tzn. zadna moznost koupit si obcerstveni nebo se osprchovat), listek opravnujici k noclehu je treba koupit predem v Te Anau (jinak stoji 80 NZD) a v pripade nebezpecnych podminek se trasa vyhlasi za uzavrenou. Takze kdyz jsme na track vyrazeli my, trasa byla zavrena a byli jsme varovani, ze je nutno mit macky a cepiny. My jsme jako zkuseni horale stejne vysli a jako spravni Cesi jsme meli naplanovanou uspornou variantu s jednim noclehem v nouzovem sheltru, coz je zakazane, nicmene z netu jsem mela informace, ze rozhodne nebudeme prvni… Navic shelter lezi na idealnim miste trasy, kdyz jsme ji chteli rozdelit do tri dnu namisto obvyklych ctyr.
Cely track nam vysel podle predstav vcetne pocasi, nebezpeci nebylo tak dramaticke, jen jsme museli prekonat par kratkych snehovych poli ve svahu. Nocleh v sheltru byl taky jedinecny zazitek, uplne sami na hrebeni v horach… Jen druhy den cesty (kdyz jsme uz byli dole z hrebene) jsme se setkali s jednim dulezitym strazcem z DOCu, ktery po nas chtel listecky opravnujici ke vstupu na chaty, takze jsme mu museli celou nasi situaci “vysvetlit” (ze jsme mirili do kempu u jedne chaty, ale nedosli jsme tam kvuli Vaskovu kolenu, takze jsme museli prenocovat v sheltru). Panovi se to ale nelibilo a zacal se k nam chovat jak policajt na vyslechu, coz bylo dost komicke vzhledem k tomu, ze jsme vsichni stali s batohem na zadech na stezce v pralese… Chtel po nas dvakrat 80 NZD za nocleh v chate, ktery jsme spravne meli mit, a kdyz jsme ty penize nemeli, tak si opsal udaje z meho pasu a Vaskovy kreditky, dokonce si nas chtel fotit, coz jsme odmitli… Cele jsme to uzavreli s tim, ze to zajdeme dalsi den vyresit do kancelare DOC v Te Anau. Tak jsme jen doufali, ze tam nenarazime na podobneho idiota. Nastesti vsichni ostatni pracovnici DOC
byli mili a bez jedineho slova o nejakem prohresku si nechali zaplatit od kazdeho 10 NZD za ubytovani v kempu - vypadalo to, ze si spis ceni toho, ze jsme za nimi zpetne dosli zaplatit... Jedinym neprijemnym pozustatkem z celeho Kepler tracku byly teda nakonec jen moje puchyre astronomickych rozmeru, ale nastesti nasledujici dny nebylo v planu zadne velke chozeni.
Southern Scenic Route: Silnice vedouci z Te Anau pres Invercargill oblasti Catlins do Dunedin. Invercargill na me zapusobil naprosto odpudive, strasne tam foukalo a mesto bylo nezajimave a s divnymi lidmi. Oblast Catlins (jihovychodni pobrezi) je zajimava divokym skalnim pobrezim, je malo navstevovana a poklidna, vsude ovce na loukach a tuleni na plazich. Dunedin je celkem prijemne mesto, ale my jsme se zdrzeli hlavne z technickych duvodu - pokazil se mi fotak, tak jsem musela stahnout fotky a shanet opravu (to se podarilo az dalsi den a vysledek je stejne takovy, ze oprava se uz nevyplati, takze prave dnes jsem poridila novy fotak), koupila jsem stan a pak uz jsme zamirili opet do hor pod nejvyssi horu Noveho Zelandu, Mt. Cook.
Fotky z oblasti Mt. Cook a Lake Tekapo budu mit pouze z nouzoveho jednorazoveho fotaku, ale "nastesti" nevyslo pocasi,
takahe
temer vyhynuly ptak, o jehoz zachranu se stara centrum v Te Anau takze vlastne moc co fotit nebylo. Puvodne jsme planovali podniknout z Mt. Cook village jeden poradny alpsky track, ale na zaklade predpovedi pocasi jsme se rozhodli odjet radeji nekam za sluncem, protoze travit tam dva dny chuzi v desti (prip. snehu) a mlze nam pripadalo zbytecne...
Cestou z Mt. Cook nam veskere dalsi plany definitivne rozhodilo nase auto, ktere pravda delalo potize celou cestu, nicmene tentokrat se z motoru zaclo kourit opravdu povazlive, az uplne chciplo... Nechali jsme se pro jistotu odtahnout do nejblizsi obce a tam nas v opravne utvrdili v tom, ze nezbyva nez s trochou stesti a za neustaleho dolivani vody do chladice dojet do Christchurch a tam se pokusit auta zbavit... Coz se prave dnes povedlo a zitra mizime kazdy jinam, Vasek rovnou letadlem do Aucklandu a ja stopem ci spolujizdou smerem na sever... Zacina mi tim dobrodruznejsi zelandska etapa, uz se tesim 😊
Advertisement
Tot: 0.091s; Tpl: 0.023s; cc: 7; qc: 46; dbt: 0.0351s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.2mb