Advertisement
Published: September 14th 2018
Edit Blog Post
Nejdrive se ucime, jak tu funguji benzinky. Vsechny jsou selfcare (coz ocenuji), ale s nasi znalosti islandstiny neni menu prave citelne. Nastesti se samo od sebe objevi moznost zmenit jazyk a v inglis uz to jde o poznani jednoduseji. V podstate musite vlozit kartu, zadat PIN, zvolit, kolik chcete natankovat a vytahnout kartu. Az potom muzete vzit pistoli a zastrelit serifa... teda nakrmit Salamandra.
Vyrazime k vodopadum Gullfoss. Cestou zastavujeme u vodopadu Faxafoss, ktere sice v zpetnem pohledu staly za zlamany prd, ale jelikoz jde o nase prvni islandske vodopady, pripadaji nam super. Co by za ne treba v Krkonosich dali, ze?
Gullfoss je ale trochu jiny kalibr. Asi jako the Mountain oproti Impovi, Golias oproti Davovi, Vasina oproti Ondinovi... no, chapete me, ne? Voda ve vodopadu pada (co by taky mela delat? Tancovat cardas?) dvoustupnove a maji to tu vymyslene tak, ze se da jit na vyhlidku "uprostred". Vtipem je, ze cestou vas totalne promoci para z spodniho stupne. Ale my na to celkem vyzrali, protoze jsme tam dorazili za deste, takze voda z druheho smeru nas nemohla ohrozit.
Nasledovalo to nejvetsi turisticke klise, jake se tu da podniknout. Navsteva gejziru Geysiru. Ktery ale vubec negejziruje! Kdyby
tam nebyl strategicky umisteny sutr s napisem, tak by clovek vubec nevedel, ze kouka na etymologicky puvod slova gejzir. Podle dnesniho stavu by se vsechny gejziry jmenovaly "mala smrduta louze". Obecne se v okoli nachazi nekolik smrdutych vyfuku koure, cesta z velmi oranzoveho a mazlaveho bahna (doporucuji bile tenisky japonskych a ruskych turistu), jedna bublajici tunka s fakt horkou vodou, jeden kopec na delani tech nejlepsejsich instagram fotecek a hlavne mladsi Geysiruv braska - Strokkur.
Ten si kazdych cca 5 minut zagejziruje, za coz ho turiste odmeni uznalym mrucenim az aplausem. Skoro jako pasazeri po pristani letadla. Jenom by se mel Strokkur naucit, ze musi davat nejake znameni, ze bude gejzirovat. Ted to dela uplne bez varovani, cimz snizuje spokojenost turistu a zvysuje mnozstvi zbytecne vyplacaneho datoveho prostoru na fotky.
Pak jsme se presunuji do Thingveliru. Tady se od sebe oddeluji americka a evropska zemska deska. Pomalu se od sebe oddaluji, cimz vytvari pomerne vyraznou rokli. Podobne jako se o to snazi Trump vuci EU. Mno, popojedem. Prochazka pekna. Pro Islandany ma misto k velmi dulezite historicke konotace (stredoveke snemy, vyhlaseni nezavislosti a podobne detaily), ktere ale BFT (bezny Franta turista) tak uplne neproziva.
Ja myslel, ze
uz pojedeme nekam do kempu, ale to me Katka vyvedla z omylu. Jednim ze zakladnich pozitiv a socialnich jistot tu totiz je, ze muzete venku blbnout skoro neomezene dlouho, protoze v noci celovku proste nepotrebujete. Takze jsme jeste vyrazili se vykoupat do Hveragerði do termalniho potoka. Je pravda, ze jsem uplne necekal 3-kilometrovy vyslap, ale to nemuze takove machry jako nas rozhodit. Na miste nasla Katka peknou tunku, ktera oproti vsem ocekavanim mela asi 345 stupnu. Taky ale mela asi o 9 vic americkych studentu, nez mela mit. Ale co se da delat, nejak jsme se podelili...
Pak uz jen zvladnout 3-kilometrovy krpal dolu k autu, cestu do kempu, postavit stan a usnout spankem spokojenych turistu.
Advertisement
Tot: 0.108s; Tpl: 0.015s; cc: 7; qc: 45; dbt: 0.0719s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb