Den 9 - cesta na jinou planetu

---

Cestou pres Husavik, kde se zastavime nekdy v budoucnu, jsme prejeli do parku Jökulsárgljúfur. Cekaly nas tri zastavky.

Nejdrive jsme prosli oblast Hljodaklettar, kde vzniklo zajimave skalni mestecko z skal z cedicovych sloupu. Mezi nimi vede stezka, kolem ktere je strasne moc hub. Ja sice k houbam mam pomerne rezervovany vztah, ale v Katce se probudil ceskoslovensky pud, kdy nesebrat houbu znamena ochudit rodinu. Nastesti nemela tak velkou nusi, jinak to tam sklizi jeste doted. Nejaka jeskyne (podstatne vetsi nez ty u Viku) ji nemohla tak zaujmout. Cesta jeste mela vest na lokalni kraterovy kopecek Roudholar, ale nevedla, protoze ho uz turisti moc rozslapali.

Cesta na druhou zastavku byla tak klikata a rozbita, ze nejspis jeste pamatovala vikingske doby. O to vetsi prekvapeni tak bylo, kdyz najednou se na obzoru objevil bagr a za nim fungl nova silnice. Po to svistelo jako blazen. Cobydup jsme tak dosvisteli k vodopadum Selfoss a Dettifoss. Samozrejme jsme je oba dva navstivili, jako sporadani turiste. Ten prvni zas tak moc zajimavy neni, proste relativne prumereny islandsky vodopad (takze zhruba o milion urovni lepsi nez jakykoliv vodopad u nas doma). Zato ten druhy je alespon o 2 miliony urovni vys. Pry je to nejmohutnejsi wasserfall v Evrope a musim bez nejakych vytacek a uprimne a poctive a hned a primo a naprosto pravdive a bez zdrzovani uznat, ze je velkej. Riti (jako pada dolu, s zadkem to tu nema zadnou souvislost) se tu masa spinave vody do hlubin, cestou se tristi a cele to pusobi impozantne a hrozive zaroven. Jako z jine planety (taky tu nataceli Promethea). Tohle bych na raftu splouvat nechtel. Samozrejme tu nechybi standardni inslandske ftipky, kdy postavena vyhlidka je presne v mistech, kam vitr zanasi paru z vodopadu, takze tu clovek zazije takovou naturalni sprchu. Kupodivu si to nikdo moc neuziva.

Po tomto zazitku bylo skoro jasne, ze treti zastavka nastavenou latku neprekona. A neprekonala. Byla to pomerne prijemna prochazka misty, kde pry roste strasne moc druhu nejakeho plevele. Coz je asi pravda, ale me plevel nejvic zajimal v tom smyslu, abych se mu vyhnul a on mi nepromocil boty.

Na dalsi poznavani uz nezbyval cas ani elan, a tak jsme provedli takticky ustup do base kempu. Vecer jsme vyprali a koupili zajezd za velrybami na plachetnici. Oboji podstatne vylepsilo nase zazitky v nasledujicich dnech a lze jen tezko porovnat, co vic.

---