4Rivers

---

Geo: 37.5323, 126.957

Tak je to konečně tu. Ráno vstáváme a balíme, protože večer to úplně nevyšlo. Nakonec se nám opravdu vše do pytle na praní vešlo, my je připevňujeme na kola a pomalinku vyrážíme. Ještě malá sváča u nádraží a capuccino k tomu a pokračujeme dále. Cesta příjemná, zatím celou dobu podél vody. Jednou se mi dokonce povedlo malinko zabloudit, ale naštěstí jen asi dva km. Cesta ubíhá a mi dorážíme k první budce. Ještě před ní si dáváme oběd v restauraci a nakupujeme v nedalekém městečku u nádraží. Super, první razítko a hned se jede lépe. Hned za budkou najíždíme na krásnou vysutou lávku nad řekou a jedeme po ní několik kilometrů. V řece se třpití zapadající slunce, které zatím ještě trochu svítí nad horama lemujícíma řeku. Opravdu krásný. Pomalu se začínáme poohlížet po přespání. Za nedlouho se dostáváme k jakési restaree, kde je dokonce dotyková obrazovka s mapou, kterou si můžeme zvětšovat a vyhledávat ubytování, pitnou vodu a podobné užitečné informace, které bychom mohli využít při naši cyklovýpravě. Nutno podotknout, že zajištění cyklotrasy je opravdu super. Poměrně dost často narážíme na toalety u nichž je většinou i pumpička a nějaké základní nářadí. Nicméně už se smráká a my už bychom rádi někde zalehli. A hle… v parku za onou restareou objevujeme přístřešek, který slouží pro piknik výletníků. Výletníci tu žádní nejsou a lidi v parku taky ne, takže zabíráme na tuto noc přístřešek pro sebe 😊. Je super, že má zvýšenou podlážku, takže stan neleží na zemi a zvrchu nás chrání střecha. Nejprve tedy vaříme večeři a po setmění stavíme stan a uleháme. Během dalších dní nenastává žádná zcela zásadní změna. Cílem našich dní je potkat co nejvíce budek a nasbírat co nejvíce razítek do passportu. Dobře, cíl prvních několika dní, kdy byly budky od sebe cca 50km, bylo získat alespoň jedno razítko za den. Nějak se nám totiž nedařilo ujet více jak těch 50km. To byla samá kávička, obídek, svačinka…. ale na druhou stranu kam spěchat, nic nás netlačilo. Spali jsme ve stanu, takže zdarma, jedli levně a počasí a příroda byla krásná. Po pár dnech ve stanu bylo potřeba použít i sprchu, což se nám poprvé podařilo v nějakém autokempu po cestě, kde jsme se chvilku bavili s nějakým týpkem, který tu byl s ženou na jednu noc. Zeptali jsme se zda je možné se osprchovat a on řekl, že ne, že bychom se museli ve městě nahlásit a zaplatit, ale že kdyžtak řekne, že jsme jeho kamarádi a že to můžeme. Moc jsme tomu nerozumněli, ale hlavní bylo, že jsme se mohli osprchovat. Nutno podotknout, že kemp byl krásně zařízen. Všude kamery, lampy, u každého stanového místa elektrická přípojka, hezké sprchy a záchody. Prostě fakt príma. Nakonec jsme týpka ještě obrali o pitnou vodu a vyrazili dále. V dalších dnech jsme sprchu řešili přespáním v jednom z mnoha motelů lemujících cyklotrasu. Dali jsme tím i trochu odpočinout našim zádům v pořádné posteli a občas si v umyvadle přemáchli potřebné kusy prádla. A takhle to probíhalo celých 13dní až co jsme se dostali do Soulu. První část cesty, která vedla podél řeky Nangdang, byla evidetně placena z peněz K-Water, korejských vod. Jejich neuvěřitelné vodní stavby byly vždy místem budky, kde jsme se vždy občerstvovali v konvenience store a využívali volného připojení k internetu. Další část trasy už vedla kousek dále od řeky a budky byly tak po různu na všeliakých většinou zajímavých místech. Asi nejhezčí z těchto míst mi přišlo horské sedlo a cesta do něho. Ostatně to byl i nejvýše položený bod celé naší cesty. Následně jsme se opět vrátili k další řece a podél ní pokračovali až do Soulu. Jinak cestou jsme potkali spoustu lidí a oproti lidem z měst, to bylo většinou velice příjemné shlédání. Moc cizinců tu nepotkávali a tak se s námi chtěli poměrně často bavit. Moc jim to nešlo, ale snaha to byla hezká. Nakonec to byl většinou hezký korejsko český dialog 😊. Soul je ohromné město, ale i tak byla cesta podél řeky moc hezká, i když příjemnost většinou kazilo množství lidí v parcích, kterými cyklostezka vedla. Ani značení tu nebylo zcela dokonalé, protože se mi podařilo dvakrát zabloudit. Jednou jsem si zajel cca 30km a díky tomu jsem prohrál s Marťou o to, kdo bude dříve v cíli. Naštěstí na mě ale počkala s odevzdáním cyklopasu a vyzvednutím známek za odjetou trasu. Cíl byl v Ara oblasti opět u nějaké cetrály K-Water. Byl to super zážitek a opravdu klobouk dolu před korejcema a jejich podporou cyklistiky. Kam se na ně hrabeme. Dokonce jsme po cestě potkali i cylkomuzeum, které mělo před sebou i most se spoustou nerezových cyklistů a ohromný cyklopamátník. Většina toalet po cestě byla ve tvaru kola. Prostě kolo byl hlavní motiv na všem možném co jsme potkávali a to se mi líbilo.

---