Návrat z pláže

---

Geo: 35.1979, 128.99

Bohůžel naše předpoklady nevyšly a v šest dorazili do parku první sportovci za účelem cvičení. Naneštěstí většina cvičebních pomůcek byla v těsné blízkosti našeho stanu, takže když jsme vykoukli, viděli jsme pána zvedajícího závaží na benchpress, jeho paní točí okruží kolem boků a další prochází kolem a postupně se střídají ve cvičení. Sakra co to je? Jsou snad blázni? Ach jo, tak tahle romantika opravdu nevyšla. Chvíli vzdorujeme, ale po chvilce opouštíme stan, balíme a přesouváme se na kafíčko a snídani do nedalekého Sturbucks Coffee. Chvilku tu zůstáváme, užíváme si pití kávy, krásný výhled z patra na moře a internetového připojení. Po několika hodinách opouštíme toto příjemné místo a vydáváme se hledat něco dobrého k obědu. Dost nás láká dát si nějakou dobrou mořskou potvoru, kterých tu mají spoustu, ale ani tady nakonec nejsme úspěšní. Z jedné restaurace nás slušně vyhodili hned při vstupu s tím, že jídlo mají pro nás moc ostré a z dalších jsme odešli sami buď kvůli cenám nebo kvůli tomu, že nás obsluha absolutně ignorovala. No nic, tak oběd nakonec dáváme v McDonald's. Teď ještě vyřešit jak odsud zpět ke Kimovi, který nám i přes plně obsazený guesthouse slíbil ubytování na střeše. Cesta autobusem byla včera hrozně úmorná, protože trvala kolem 2hodin a řidiči tu jezdí jako hovada, takže jsme byli moc rádi, že jsme konečně zase pevně nohama na zemi. Šel jsem tedy hledat nádraží, protože by tu měl jezdit vlak na nádraží nedaleko guesthousu. Super, asi po půl hodině běhání sem a tam jsem nádraží opravdu našel. Nově vybudované moderní leč trochu opuštěné nádraží bylo nakonec nedaleko. Bohůžel jsem se zcela nevyznal v jízdních řádech, tak jsem se šel zeptat k okýnku. Bylo něco po poledni a když jsem se zeptal, kdy jede další vlak k nám, bylo mi s úsměvem odpovězeno, že další vlak jede v 18:39. Cože? Ptám se. Spokojený pán, který byl rád, že našel co po něm chci mi znovu opakuje čas. S úsměvem na tváři mu děkuji a jdu Martě oznámit tu super novinu, že si autobusovou zkušenost budeme muset zopakovat. Usedáme tedy do busu č. 200 a vydáváme se zpět. Cesta trvá hezkou 1,5hod až ke guesthousu. Zcela vyřízeni vypadáváme z autobusu a těšíme se z toho, že jsme opět přežili. V guesthousu potkáváme Kima a ptáme se tedy, zda můžeme na střeše postavit stan a on nám jde ukázat tajný podkrovní pokoj, který má jako nouzovku pro kamarády. Je tu lednice, sedačka a jedna matrace na zemi. Super!! Děkujeme moc. Navíc za námi přichází s nabídkou, že večer jede s kamarády na fish market na sushimi, jestli se nechceme přidat. ě se sice úplně nechce, ale Martě se rozzářila očička, protože sushimi miluje. Usedáme tedy do auta. Na metru ještě nabíráme hawajana Jeremyho a jedeme. Bohůžel stále pokračují oslavy a Kim se rozhodl jet na nejvzdálenější fish market, jedeme tam nakonec další skoro dvě hodiny. To jsme už je dost na oba. Nakonec dorážíme na místo. Dost nás překvapilo jak to tu probíhá. Šli jsme si na market vybrat rybičky, kde nám je vylovili, zabili, stáhli a vykostili a nakrájeli na proužky. Vzali jsme si připravené maso, šli do stanu vedle marketu a tam nám nanosili omáčky a pivo a my si koupené maso hezky snědli. Bylo to super. Moc jsme si to užili. Nakonec jsme zase tak moc té cesty nelitovali a dokonce jsme přežili i cestu zpět, která už byla naštěstí o poznání rychlejší. Byl to ale další opravdu náročný den, tak rychle spinkat.

---