Do Korey

---

Geo: 35.1579, 129.055

Ráno se pakujeme z pokoje brzy, protože check-out je v 9hod a taky, protože chceme ještě před odletem do města. V hotelu půjčují zdarma kola, čehož hned využíváme. Vyrážíme hned směr Namba, kde chceme ještě nakoupit ve 100yenovém shopu a hlavně si dát snídani. Tu si dáváme ve Starbucksu. Výborná káva a wafle s donutem. Moooc dobré. Po snídani přejíždíme ke 100yenovému obchodu a dokakupujeme ještě nějaké zásoby. Já tam jdu hlavně pro výborné buráky a pro gumu na batoh. Marťa, ta nakupuje hlavně dobrůtky 😊. Pak nám už moc času nezbývá a tak se vracíme pro věci a běžíme na vlak. Když přijíždí vlak, dost se děsíme co to vlastně je. Vypadá dost futuristicky. Nicméně má nás dovézt na letiště poměrně rychle, tak proč to nezkusit. Ve vlaku to vypadá dost komfortně. Až jako první třída. To nás doscela děsí, ale usedáme na sedačku a užíváme si cestu. Tedy do doby, kdy přichází průvodčí a chce po nás lístky. Ty, které ji ukazujeme, jí evidentně nestačí a chce lístky za sedačku, které samozřejmě nemáme 😊. Snažím se to s ní nějak uhrát, ale jsme stále ještě v Japonsku, takže nemám šanci. Zůstává celou dobu hrozně milá, ale stejně nechce přimhouřit oči a my nehceme platit, takže nakonec na další stanici vystupujeme a přestupujeme do obyčejného vlaku. Naštěstí dorážíme na letiště jen s pětiminutovým zpožděním, takže pohodička. Sedáme na autobus na Terminál 2 a už se checkujeme. Bohůžel RTG nám odhalilo naše zatajené kartuše s plynem, takže je musíme vyndat. Ach jooo. Ale i tak vše probíhá v klidu a ve velice příjemné atmosféře. Ještě nám děkují, že jsme tak hodný, že jsme si je vyndali. Druhý pokus už proběhl v pořádku a my můžeme v klidu na oběd a čekat na letadlo. K obědu máme výýýborné nudle ze 7eleven a pivo. Pak už procházíme bezpečnostní kontrolou, utrácíme poslední peníze v Duty Free shopu a jdeme přes plochu nasednout do naší broskvičky (letecká společnost Peach). Let trvá něco málo přes hodinu. V Busanu hned na letišti vyměňujeme dolary a zjišťujeme, který autobus nás odveze do guesthousu Yusun. Ten máme zarerervovaný už z Japonska. Na autobus musíme chvilku čekat a rozhodně nejezdí podle jízdního řádu. Ach jo, to by se v Japonsku nikdy nestalo. nicméně 307ka nakonec přijíždí a vysazuje nás kousek od místa, kde má být náš guesthouse. Super. Zjišťujeme, že YuSun je zkratka od You're My Sunshine 😊. V recepci nikdo není, ale za chvilku se dostavuje. Sympatickej mladej kluk. Anglicky moc neumí, ale je moc ochotný. Možná až moc. Pokoje jsou pojmenovány po planetkách a dostáváme Venuši. Guesthouse je starší, ale nedávno tak spíše na oko obnoven, ale je to sympatické. Unaveni po cestě uleháme na postele a v tom ťukání na dveře. Kim (kluk z recepce), jestli máme co večeřet, že nás vezme na večeři. Noo… proč ne. Nabídku přijímáme. V šest ho vyzvedáváme na recepci a vyrážíme. Před guesthousem nasedáme do jeno auta a veze nás asi 1,5km do místní restaurace. Jídlo tradiční a levné, takže spokojenost. Pivíčkem musíme ovšem hasit trošku pálivější chuť 😊. Konverzace je velice bazální, ale s pomocí překladače v jeho telefonu celkem v pohodě. Dozvěděli jsme se, že je to kluk mechanik, který převzal guesthouse po své babičce, která má Alzhaimera a jezdí za ní každej den do nemocnice. Po jídle děkujeme za ukázání restaurace a zpět se vydáváme pěšky s tím, že po cestě někde nakoupíme nějaké zásoby na další den. Bohůžel nepotkáváme žádný supermarket, takže se vracíme s prázdnou. Když to říkáme Kimovi, ten se opět nabízí, že nás do obchodu odveze. Tak když se nabízí 😊…. Odváží nás k supermarketu, ale bohůžel se vrací a nečeká na nás. Chjoo, musíme zpět pěšky. Po návratu jsme už opravdu hodně unaveni. Když už si myslíme, že už nikam nepojedem, ozve se opět Ťukání na dveře a tam Kim s nabídkou výletu na krásně osvětlený Busan. Upřímně se mi moc nechce, ale nakonec jedeme. Opět usedáme do auta a vyjíždíme na jedem s kopců tyčících se nad Busanem. Výhled je opravdu moc hezký. Děláme pár fotek a vracíme se konečně zpět a do hajan… Náročný den….

---