Advertisement
Published: February 22nd 2009
Edit Blog Post
Udoli a reka
... tak tohle je historicka cast Luang Prabang. Okolni hory maji temer 2tisice metru. Kdyz se konecne na obzoru objevil Luang Prabang, byly jsme nadsene. Konecne Indocina a hned toto mesto, ktere ma byt perlou Laosu. Ubytovani jsme nasly celkem v pohode a hned vyrazily do ulic ... zacalo tak velke rozcarovani z teto zeme :o(
Luang Prabang Vecer v tomto meste je uzasny. Vse nasvicene, kramky s hezkymi vecickami, masazni salonky. Rana a dny jsou vsak udesne, vypluji na povrch polorozpadajici se kolonialni domy mezi kterymi jsou waty, ktere ani nahodou nedosahuji kouzla watu thajskych. Inu, komunismus spojeny s bidou. Co nam ale chutnalo moc bylo Lao Cafe, ktere je pestovano na Bolevanskem platu a je odporniky nazyvano "sampanskym mezi kavami". Podava se se salkem a je opravdu vynikajici. Nenechalo se zahanbit ani Lao Beer, ktere je udajne nejlepsi v cele oblasti - nejsem sice znalec, ale bylo dobre a tmave uplne vynikajici. Jinak jidlu dominuji vsude bagutte a palacinky, inu francouzska kolonie! I vino jsme ochutnaly, sice drahe, ale francouzky Merlot r.2005, tomu se neda odolat!
Ve meste jsme nakonec stravily 2 dny. Udelaly jsme si puldenni vylet na nedaleke vodopady, v kterych se da i koupat. Projizdely jsme i vesnickami a zacaly tusit, ze to, co v Thajsku ukazuji jako
Baguette
Francouzsky protektorat, coz znamena samozrejme vysokou pritomnost baguette na vsechny zpusoby. horske kmeny, zde je k videni u bezne silnice jako bezne obyvatelstvo. Prosly jsme si mesto, posedely u kavy s par lidmi, ktere jsme po ceste ruzne potkaly, vyzkousely laosskou masaz, pobloumaly kolem Mekongu a vylezly na kopecek s chramem uprostred poloostrova, na kterem se nachazi centrum L.P. Prave pristavalo letadlo, jedno z mnoha, ktere sem chrli zahranicni turisty (prevazne Francouze), kteri vidi z Laosu jen toto misto a pak zase odletaji treba do Kambodze do Siem Reap (Angkor Wat) a tim maji tyto dve zeme odbyte. A nastal cas posunout se na jih do Vang Vieng, udajne 5 hodin cesty. Nechapala jsem, proc tak dlouho pojedeme 232km ... bohuzel jsem pochopila!
Vang Vieng Vyrazily jsme z L.P. rano minivanem. Bylo nas v busiku 11+ridic a ten to celkem slusne krosil. Okolni hory dosahuji temer 2 tisic metru, dalnice neexistuje a rychlost se pohybovala max kolem 40km/hod. Nasly se taci, kteri narychlo vyndavali igelitove pytliky a do tech vraceli sve snidane. Jak jsme se pak dozvedely, ti co jedou mistnackym busem jsou svedky toho jak zvraci uplne vsichni a kdyz bus zastavi, znovu se najedi a cely proces se opakuje ... ono jim bohuzel nedochazi vic veci, ale tohle je
alespon zabavny! Cestou se nam naskytly neuveritelne pohledy. Bida, spina, lide, prasata, psi, vse pohromade v jednomistnostnich chatrcich. Cela vesnice se chodi koupat k jedne pumpe na navsi, neni proto problem videt nahou koupajici se zenu. Deti posedavaji u propadle krajnice ... co pohled, to zapamatovani si na cely zivot! Nicmene kolem 3.odpoledne bylo utrpeni konec a nasledovalo prekvapeni z podhorske vesnicky Vang Vieng, ktera ma byt backpackers heaven, ale jak se rozrusta, vsude se stavi a my se tak ocitly misto v bungaloiku u reky na stavbe! Bary chrlily jeden dil Pratel a Simpsonu za druhym, ozrale pochybne existence se potaceli ulicemi. Vubec s tim nekorespondoval nadherny zapad slunce za horami nebo poklidny tok reky. Nicmene jsme nasly klidny a hlavne uplne novy GH, vysprchly se a s kluky daly celkem dobrou pizzu. Dalsi den si pujcily kola a vyrazily ven, z tohodle opileckeho besneni. Projizdely jsme ryzovymi policky a v horach zajely i k nejake te jeskyni. Dost nas nastvalo, ze kdekdo si z blizkosti jeskyne udelal svuj byznys a vybira mytne, chce-li clovek do jeskyne ... bohuzel protisluzba zadna! nasly jsme pak i celkem poklidne misto a daly si vynikajici jidlo. Druhy den jsem chtela na tzv.tubing.
Ulice Luang Prabang
Moc se nam libil kolonialni styl ulic, rikaly jsme si, ze asi takhle by to mohlo vypadat na Kube ... Jizda na nafoukle traktorove dusi po toku reky. Kdyz jsem ale videla jak opily se "westernes"pohybuji po teto rece a mistni na nich pekne ryzuji, zabalily jsme bagly a vyrazily smer hlavni mesto - smer Vientane.
Vientane Toto misto predchazi povest malych a spatnych ubytovacich mist. Byla to pravda. Postele jsme najit nemohly, nakonec po dvou hodinach chozeni sice nasly, ale drahe a ne moc ciste a byly za to ke vsemu rady. Nicmene jsme se odmenily vynikajici rybou z Mekongu, kteras byla ugrilovana se soli a citronovou stavou ... tatka by si posmakl! Jinak za zminku z tohoto mesta stoji snad jen 20km vzdaleny Buddha Park, ktery pochazi z konce 50.let 20.stoleti a obsahuje skulptury jakehosy pomateneho mistniho umelce. Dulezite vsak je, ze jsme v busiku potkaly Tomase. Slovaka, bydliciho na Synkaci, nedavno uciciho anglictinu v Bangkoku a momentalne cestujiciho po Laosu. Stravili jsme spolecne hezky den zakonceny krasne oranzovym zapadem slunce nad Mekongem. Tomas pak jeste zustaval jednu noc a my se vydaly luzkovym busem smerem na jih! No to zase bylo ...!
Co na teto ceste zatim hodnotime jako nejvetsi plus je setkani s mnoha zajimavymi lidmi. Potkaly jsme je na lodi, v buse, u obchodu v
Vodopady
Laos je doslova protkan soustavou vodopadu. Jeste nastesti nezavedli zakaz koupani v nich ... hostelu a daly si s nimi piti ci veceri nebo s nimi stravily i nekolik dni, popovidaly jsme si a jely zase dal. I to patri k cestovani, takze si to patricne uzivame!
Advertisement
Tot: 0.161s; Tpl: 0.013s; cc: 16; qc: 77; dbt: 0.081s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.3mb