elistep

Milí čtenáři, ač se nám to zdá těžko uvěřitelné, náš výlet je u konce. Chystáme se na poslední večeři, popíjíme rýžové víno a říkáme si, jak jsme se tu hezky poměli a jak se těšíme na Vás, Čechy, sníh, sýr, víno, ticho a fixní ceny. Bude pro nás jistě těžké zvyknout si, že jsme opět niemandy, na které nikdo nehuláká hey ani hello, nesměje se jejich kloboukům a vůbec jim nevěnuje svou pozornost. Děkujeme za všechny Vaše pozdravy, které nás během naší cesty moc potěšily. A jak to všechno bylo? -ve Vietnamu jsme spali 56 nocí, převážně v hodinových hotelích - na kole jsme ujeli 2722 km, mimo to jsme využili 7 lodí, 4 dopravní letouny, 2 autobusy a 1 vlak - kola jsme koupili přibližně za 5000 Kč v Praze a prodali za zhruba 5000 ... read more

Kapitola jedenáctá naše hrdiny provede zbytkem Centrální vysočiny. Projedou kávovými i pepřovými plantážemi, ocitnou se mezi nízkými keříky čaje i rozeklanými kaktusy rodícími "dračí ovoce", při prudkých stoupáních po osamělých asfaltkách se zaposlouchají do zvuků džungle, aby nakonec dlouhým 90kilometrovým přejezdem sjeli skoro až k moři a v rustikální rodinné restauračce vše zajedli smaženou pikantní rybou a spláchli jedním dobře vyhlazeným Saigonem. Štěpán se dlouze napil z plechovky piva a zacal vypravet. "Jo, mne vousy nikdy poradne nerostly. Spis jen takovy rosti to je, kdyz se to necha prerust. No ale stipe to a kouse az az. A protoze naposledy jsem byl u holice o Vanocich, uz par dni jsem nejakyho toho lazebnika vyhlizel. Furt ale nic. V Buon Ma Thuot jsem podnikl takovej zoufalej pokus - vyskytovalo se tam kolem naseho hotelu spousta techhletech "bjuty ... read more

Prvni novorocni kapitola zastihne Elisku a Stepana na vietnamske Centralni vysocine. Po dvou destivych tydnech si konecne zacnou uzivat slunicka a teplot ke tricitce. Smerujice podel Ho Ci Minovy dalnice jiznim smerem, ocitnou se razem ve svete, kde zije spousta etnickych mensin, beloch je vzacnosti a turiste se v obchodech nesidi. Po cca tydnu kazdodenni cyklistiky jsme se rozhodli udelat si pauzu ve meste Kon Tum. Jedna se o celkem prijemne město na severu Centralni vysociny, v jehoz okoli zije mnoho prislusniku narodnostnich mensin. Etnika mají ruzne tradice, odevy a jazyky, ale vetsina z nich uz je celkem povietnamstena a hlavni upominkou na jejich puvod tak zustava tradicni dum na kulech (tzv. rong) s vysokou doskovou strechou a barevne malovanymi tramy. V nem se komunita schazi o svatcich a pri rozhodovani o dulezitych zalezitostech. Nasim zamerem ... read more

Tato kapitola zastihne naše hrdiny ve víru předvánočního shonu. Ze slunného (konečně!) severu se nočním autobusem přesunou do deštivého (už zase!) středu Vietnamu. Prolezou bývalé imperiální město Hue, nasednou opět na kola a mezi hroby a podél moře vyrazí na jih. Přehoupnou se přes průsmyk Hai Van, který tvoří geografickou hranici mezi severem a jihem země, a ve městě Hoi An ležícím při ústí Voňavé řeky pak pokojně a celkem tradičně oslaví Štědráka. Sváteční dny si navíc zpestří ČEKÁNÍM NA OBLEK. Hoi An lahodí oku Evropana ze všech vietnamských měst, která jsme dosud viděli, asi nejvíce. Francouzská koloniální architektura se mísí s tradičními vietnamskými, čínskými i japonskými domy (město bývalo významným jihoasijským přístavem), ulice jsou často lemované stromy, podél nábřeží kotví klasické dřevěné loďky a navíc je celé staré centrum uzavřené pro motorovou dopravu (konečně ... read more

Následující kapitola pojednává o tom, jak se naši výletníci konečně vymaní z gravitační sféry Hanoje a zamíří na jih. Po několika desítkách kilometrů rovně mezi banány zahnou doprava opět do kopců mezi národnostní menšiny. Tentokrát zamíří mezi Muongy a Bílé Thaje, v jejichž tradičním obydlí na kůlech stráví noc. V této kapitole dojde rovněž k jednomu nečekanému a dramatickému zvratu. (Sledujte bedlivě fotodokumentaci.) Když jsme z Viet Tri (čti Vietči) dorazili do Hoa Binh, byli jsme ohromeni monumentalitou zdejší socialistické architektury (jde o hl. město celé oblasti) a tvrdostí našich sedel. Abychom ulevili otlačeným zadnicím a namoženým kvadricepsům, rozhodli jsme se zůstat ve městě 2 dny a navštívit nedaleké vyhlášené termální prameny. Vyrazili jsme tedy nalehko nějakých 30 kiláčků boční silnicí malebně se vinoucí mezi kopečky. Zde se patří zmínit jistou skutečnost. Štěpán m... read more