Advertisement
Published: January 3rd 2015
Edit Blog Post
Prvni novorocni kapitola zastihne Elisku a Stepana na vietnamske Centralni vysocine. Po dvou destivych tydnech si konecne zacnou uzivat slunicka a teplot ke tricitce. Smerujice podel Ho Ci Minovy dalnice jiznim smerem, ocitnou se razem ve svete, kde zije spousta etnickych mensin, beloch je vzacnosti a turiste se v obchodech nesidi.
Po cca tydnu kazdodenni cyklistiky jsme se rozhodli udelat si pauzu ve meste Kon Tum. Jedna se o celkem prijemne město na severu Centralni vysociny, v jehoz okoli zije mnoho prislusniku narodnostnich mensin. Etnika mají ruzne tradice, odevy a jazyky, ale vetsina z nich uz je celkem povietnamstena a hlavni upominkou na jejich puvod tak zustava tradicni dum na kulech (tzv. rong) s vysokou doskovou strechou a barevne malovanymi tramy. V nem se komunita schazi o svatcich a pri rozhodovani o dulezitych zalezitostech.
Nasim zamerem bylo ubytovat se na par dni v Kon Tumu a na kole prozkoumat prave okolni vesnice mensin. V jedne mistni kavarne jsme potkali anglicky hovoriciho pruvodce turistu, ktery nam nakreslil planek nejzajimavejsich vesnic v okoli a také nam doporucil udelat si dvoudenni vylet cca 60 km do hor do mestecka Kon Plong, kde se to autentickymi prislusniky mensin
pry jen hemzi.
Prvni den naseho ”volna” jsme stravili poctivym objizdenim vesnic zakreslenych v planku. Mno, projeli jsme se hezky, slunicko prijemne svitilo, mistnaci se usmivali, ale krome jednoho zasleho rongu z betonu se strechou z vlniteho plechu jsme moc autentickych ”montagnards” (jak se tu mensinam také rika) nevideli. Snad jsme nenasli ty spravne cesticky, rekli jsme si (planek byl preci jen schematicky), a pripravili se na vylet do Kon Plongu.
Dnes rano jsme vyrazili zanechavsi v hotelu nepotrebne veci (kupodivu jich byl pekny ranec - a to jsme si mysleli, ze toho moc nemame). Cesta vedla stale mirne do kopce a proti nam vanul dost silny vitr. Krajina byla nadherna, ale bylo tezke si ji poradne uzivat, jak clovek zapolil s vetrem a zvirenym prachem (je tu ted obdobi sucha). Nakonec jsme prijeli az pod hory a zacali na ne splhat. Postupne se ochlazovalo, pribyvaly mraky a hranice lesa se priblizovala. V cca 1200 m jsme vjeli do husteho mlzneho pralesa a zacalo drobne mrholit. To uz jsme ale mijeli prvni hotely.
Celou cestu jsme spekulovali, jestli vubec sezeneme nejake ubytovani, kdyz to podle ridnouciho osidleni podel silnice vypada, ze
smerujeme do naproste pustiny. Jakmile jsme ale prijeli na kraj Kon Plongu, nase sympaticka mala silnicka se rozsirila na slusnou autostradu, podel niz se objevoval jeden hotel za druhym, jen obcas vystridany karaoke barem. Postupne nam zacalo dochazet, ze jsme se ocitli v centralne naplanovanem rekreacnim stredisku, jehoz zlate casy však, zda se, dosud jeste nenastaly. Hotely zely zoufalou prazdnotou a stejne tak i ctyrprouda silnice. No, ale mozna jen neni sezona...
Dojeli jsme az do oficialniho centra toho vseho, ktere je tvoreno jakymsi parkem s monumentalne falickym pomnikem revolucniho hnuti uprostred. Za megalomanskymi stavbami urcenymi zrejme komunistickym papalasum (dle srpu a kladiv soude) jsme objevili vlastni "centrum" mesta: nekolik ulic bud a chysi z prken a vlniteho plechu. V jedne z nich jsme se ubytovali v kobce bez oken za 50 Kc/os. (zatim nejlevnejsi bydleni) a ted tu lezime ve spacacich, popijime mistni redenou vodku, jime susene banany a upime pri poslechu kvileni vietnamskeho karaoke od vedle. Zda se, ze nase ”vyletni odbocky” oplyvaji casto znacnou davkou nezamysleneho objevovani vietnaskeho bizaru...
Advertisement
Tot: 0.135s; Tpl: 0.012s; cc: 12; qc: 51; dbt: 0.0458s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb