Advertisement
Published: July 29th 2011
Edit Blog Post
Tak premyslim, jestli ma smysl neco dnes psat. Posledni den, den navratu. Nic zajimaveho nas neceka, jen baleni, cesta do Bergenu a let zpet.
Vstavame pozdeji. Nema smysl se nekam hnat, protoze na navstevu skanzenu mame malo casu, takze muzeme v klidu balit a pak se vydat na cestu. Baleni je tentokrat dukladne. Zadne nahazeni spacaku a karimatek volne do auta, ale poctive skladani a ukladani do obalu, preskladavani veci v batohu, a peclive ukladani veci povalujicich se volne. Zabere nam to nejakou chvili. Kdyz vyjizdime z lesa, rozhodujeme se, zda se vratit do Utne a fjord preplavit zde, ci se odvezt do Jondal a preplavit se tam. GPS ukazuje, ze Jondal je jen osm kilometru a tak se vydavame kolem pobrezi timto smerem, nebot se nam na druhou stranu fjordu jeste nechce. Navic pruvodce slibuje domy svycarskeho stylu v Jondalu a ja doufam, ze budeme mit trochu casu na ne mrknout. Cesta je casti narodni turisticke stezky, takze se tesime na hezke vyhledy a jine zajimavosti. Silnice se vine ve svahu kolem vod fjordu Hardanger, tretiho nejvetsiho fjordu na svete se svymi 179km, vsude kolem nas tresnove sady plne osypane tresnemi a zakryte bilymi plachtami. Predpokladam, ze je to ochrana
pred racky (cajky). U kazdeho domu stoji maly stolecek, kde si sami muzete koupit jahody ci tresne s tim, ze penize nechate v prilozene pokladnicce. My tehle moznosti nevyuzivame, protoze mame jeste dost jidla i ovoce, ktere je potreba spotrebovat a misto v batohu zadne. Sem tam zastavujeme. Nejen kvuli krasnym vyhledum, poslednim fotkam na me uz tak preplnene karte, traktorum a jinym strojum, ktere Peto obdivuje, ale take abychom mohli vyhnout protijedoucim vozidlum, nebot silnicka je velmi uzka. Po osmi kilometrech zjistujeme ze neni Jondal jako Jondal. Pri vyhledavani na GPS jsem nevedomky vybrala Jondal district a ne vesnici a do vesnice to je dalsich osm kilometru. Nastesti do odjezdu trajektu je jeste spousta casu, jen o prohlidce domku si musim nechat jen zdat. Projedeme krasnou vesnickou v udoli u more a pak opet do kopcu, za kterymi se skryva tentokrat vesnice a pristav Jondal. Cesta trajektem trva pouhych dvacet minut. Odtud uz je to jen trosku pres hodinu do Bergenu. Nechce se nam jet v kolone a tak zastavujeme u nejblizsi zatoky na malou prestavku. Peto se protahuje a ja rychle pisu pohledy, abych je mohla poslat jeste v Norsku. Pokracujeme dal po ceste, kolem fjordu, pak svahu
se sjezdovkami, zajimaveho vodopadu u ktereho si nestihu rict o zastavku, jezer, tunelu, kopcu. Zrovna kdyz se rozhodneme, ze si najdeme hezke mistecko na obed, zacne prset. A neprestava a neprestava. Asi i Norsko place nad koncem nasi dovolene. Nakonec obedvame tesne pred Bergen u jedne benzinky. Stale trochu prsi, my presto sedime venku na laveckach. V Bergenu doplnujeme nadrz, vracime auto a bezime na autobus na letiste. Na letisti jsme dve hodiny pred od letem a uvita nas oznameni, ze nas let ma hodinu zpozdeni. Nadsena nejsem ani trochu, znamena to totiz, ze domu dorazime velmi pozde a zitra oba dva jdeme do prace. Mame v batohu jeste pivo, ktereho se potrebujeme zbavit. Nevim, jak je to v Norsku s pitim alkoholu na verejnosti. My ho presto vypijeme, i kdyz ho pro jistotu zabalime do papiru. Pak uz je to klasika. Odevzdani batohu, letistni kontrola a spoustu cekani a cekani. Let, cesta vlakem - uff, tady je to nehorazne spinave, docela sok po navratu z prirody a ciste zeme, cesta metrem, kde se rozdelujeme, protoze je prilis pozde na nejake doprovazeni se. Nase dovolena je over - u konce, pryc, uz jen ve vzpominkach......
Advertisement
Tot: 0.16s; Tpl: 0.029s; cc: 6; qc: 45; dbt: 0.1157s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb