34. DEN

---

Geo: 43.7861, -7.68159

¡Buenos días!

Překvapivě jsem se vzbudila před desátou hodinou, což považuji za velký úspěch, poněvadž ztratit celé dopoledne, když mi zbývá týden do odjezdu, mi přijde škoda. Na snídani jsem dorazila jako třetí v pořadí těsně po rodičích, kteří stále vypadali trochu unaveně. Mamča mi však udělala radost, jelikož ve dvanáct hodin jsme opět vyrazili objevovat zajímavé kouty kouzelné Galície. V plánu bylo místo zvané "Estaca de Bares", kde se rozděluje Atlantský oceán a Kantabrijské moře. Povlékla jsem si čerstvě postýlku, poklidila pokoj a navlékla si sukni (v Burele sice byla mlha, ale předpověď pro náš dnešní cíl vypadala slibně😉.
Kousek řídila Lara, která složila zkoušky teprve v pátek, ale již může používat auto. Rozmanité pobřeží Španělska má mnoho záludných zatáček, na které byla sestra často upozorňována. Jestli Vás zajímá, proč se zmiňuju o tak "důležité" věci, tak si ve španělským slovníku najděte "zatáčka" (stejně tak jako překlad slova "teta" či "ano" do češtiny...).
Sluníčko se pyšně usadilo na obloze, ale občas se přišel ukázat i otravný mrak. To však nezabránilo tomu, abych si obličej namazala opalovacím krémem a vytáhla sukni (nikdo přece nemá fotky z tropického Španělska v dlouhých kalhotech...). Zhruba po hodině cesty jsme byli u cíle. Jednalo se opravdu o malou galicijskou vesničku, jejíž největší pýchou je pevninský výběžek, který rozděluje studené Kantabrijské moře a ledový Atlantský oceán (jiný rozdíl byste opravdu nenašli...). Také se zde tyčí velký maják pro lepší orientaci blížících se lodí, a obyčejný patrový dům, který ve velké mlze pro jistotu vydává i zvukové signály, aby se zabránilo případné katastrofě. Samozřejmě na takové místo se nemá cenu nějak česat, poněvadž vítr to za Vás udělá rád. Poté jsme vyjeli na místní kopec, kde mi maminka chtěla ukázat krásný výhled. Nicméně mlha byla tak silná, že jediné, čím jsem se mohla kochat byl místní luxusní hotel. Raději jsme sjeli dolů k podlouhé pláži s azurovým mořem, kde zažila moje rodina nostalgii - skoro každé léto sem jezdili kempovat, a tak si rádi zavzpomínali na staré časy. Vždy navštěvovali restauraci s mořskými plody hnedka u pláže. Tentokrát však byla prázdná, protože hned vedle vznikla nová, o kterou byl očividně mnohem větší zájem. Nicméně jsem rozhodla, že radši půjdeme to staré, aby se cítili lépe. Objednalo se více druhů jídla, takže jsem se dostala ke kalamárům, chobotničce a mečounovi (ten byl moje mořská premiéra, avšak chobotnice na galicijský způsob stále vede). Tím ale náš výlet nekončil, vydali jsme se k dalším známých galicijským plážím, kterými jsme se kochali z vysoké skály. Jedna se jmenovala "la playa de Picón" a druhou si bohužel nepamatuji, ale v hlavě mi uvízla věta "The best bank in the wold", jež byla napsána na lavičce, kde se všichni chtěli s výhledem na zmiňovanou pláž fotit (zkuste tyhle slova zadat do obrázků strýčka Googla). Pořídili jsme opravdu krásné fotky, ale ani ten nejdražší foťák nedokáže zachytit skutečnou krásu, jež byla kolem nás.
Na zpáteční cestě jsme zastavovali na dalších plážích, které zdobí galicijské vesničky. Během mého pobytu jsem se do Galície nejspíš zamilovala - když vidím opravdu velké množství luxusních domů, jejichž majitelé se museli plácnout přes kapsu, nicméně ta krajina a pohled na moře za to stojí... Zítra však nechám přírodu trochu stranou, poněvadž jedeme s děvčaty znovu navštívit La Coruñu (abych byla přesnější - místní obři obchodní dům, kde snad neutratíme všechno své kapesné, protože přece jen nám pár dní ještě zbývá...).

¡Nos vemos pronto!

---