35. DEN - už jenom týden!!

---

Geo: 43.3718, -8.39592

Jak jste si mohli povšimnout v nadpisu - opravdu mi již zbývá pouhý týden a můj život bude opět jako dřív. Samozřejmě se domů těším, chybí mi moje postýlka, můj koutek na sedačce, tréninky v sukýnce, pořádný běh se skutečnou maminkou, kamarádky....mohla bych jmenovat další věci, ale hlavně se mi stýská po skutečné rodině! Cítím se tady opravdu úžasně - starají se o mě jako o svojí druhou dcerou (mamča často říká, že jsem adoptovaná😉 a "chovám" se tu jako doma, nicméně každý víme, že domov máme jenom jeden. Na druhou stranu si určitě po španělském životě postesknu, vždyť moje tělo je momentálně navyklé na vlhký vzduch s příchutí soli a konzumaci mořských plodů nejméně dvakrát do týdne. Jistě ale vím, že tohle nebyl poslední delší pobyt, který jsem v této úžasné zemi uskutečnila. Chci vidět ještě poměrně velkou část světa, avšak "España" bude vždy mojí slabinou...
Jak jsem již včera zmiňovala, dnešní den patřil nakupování. Evčina rodina byla tak velkorysá, že nás vzala znova do Coruñi, kde jsme byli hned první víkend. Vyrazili jsme ráno, aby zbyl čas i na menší prohlídku města, nicméně po cestě "táta" Juan musel každou chvíli telefonovat kvůli práci, takže jsme byli nuceni centrum krásné Coruñi vynechat (vlastně jsme ho s otevřenými okny pomalu projeli...). Trochu mne to mrzelo, poněvadž teploměr ukazoval krásných 24 stupňů a davy lidí se valily směr pláž (mimochodem - v Burele bylo samozřejmě celý den krásně a místní taktéž vyráželi do ulic s osuškami...). Avšak nákup dárků je rovněž nezanedbatelná část mého pobytu (jinak bych se nemohla vrátit domů...), takže i tak byl 35. den velice úspěšný. Po dvou hodinách neustálého pobíhání z jednoho místa na druhé a těžkého rozhodování, jestli vzít tričko v modré, bíle či raději v obou barvách, jsme se přesunuly do restaurace "sněz, co můžeš", kterou jsme již znaly z minulé návštěvy. Tentokrát jsem však vynechala sladké (pokud tedy nepočítám čaj s mlékem a dvě meruňky...), protože naše opěvované brownies nebylo na "skladě"! Hodně nás to ranilo, a tak jsem radši třikrát obešla slané pochoutky (nejvíce mne oslovila grilovaná cuketa s červenou paprikou a lassagne plněné špenátem). Poté jsme ještě rychle nakoukly do pár obchodů, což mi vyneslo úžasný dáreček pro pravou sestřičku - samozřejmě všechno prozradím až v Praze.
Nadšená, i trochu unavená, jsem se vrátila domů kolem sedmé hodiny. Lara celý den strávila hledáním vhodných univerzit a rodiče byli překvapivě až moc znavení a stěžovali si na bolesti hlavy (nicméně i tak se mamča ráda na moje úlovky podívala...).
Nechci myslet na blížící se odjezd, a tak radši strávím večer koukáním s rodinkou na kriminálky, k čemuž tak dokonalou španělštinu člověk nepotřebuje. Také se velice blíží moje narozeniny, což mě rovněž uvádí do rozpaků - již dvakrát se mi zdálo, že mi nikdo nepopřál, takže od Vás očekávám příval laskyplných zpráv!

¡Buenas noches!

---