Molnarfici, Vietnam - 16.-17.3.2012

---

Patek 16.3.2012 - Sapa - Ta Van

Dnes byl na programu prvni den nasi 2-denni tury. Vstali jsme v 8h na snidani v nasem novem hotylku (hotel Prince,15 USD na noc se snidani. Prisel nas pruvodce,asi 20lety Hmongsky kluk (z vesnicky Cat Cat), trochu stydlivy na prvni pohled. Sedame do autobusu,vyzvedavame jeste dalsich 5 lidi a poodjizdime do dalsi vesnicky vzdalene asi 2 km jizne od Sapy. Od tamtud uz po svych. Jdeme z kopce, nasi spoluturiste hodne foti a povidaji, coz by nevadilo, kdyby se co 5 min nezastavovali a nefotili se navzajem.

Uz od pocatku nas pronasleduje parta "tet", jak jim rika Miki, ktere se nas stridave vsechny vyptavaji odkud jsme, jak se jmenujeme a kolik je nam let. Nejvic je nam sympaticka mlada 20ti leta Su, ktera vypada tak na 14 let.

Zastavujeme na obed ve vesnicce Ta Van, kde nam Chan (pruvodce) vari nudlovou polevku (z instantnich nudli privezenych v igelitce, vajicka, rajcat). Adoptovala jsem si male neustale rvouci kote schovane pod stolem,kteremu evidentne chybi maminka (nebo si ono adoptovalo me?)

Davame pauzu a hned po obede stoupame do kopce. Pocasi nam vyslo uzasne,krasnych dle meho 27 stupnu,peceme se. Koncime ve vesnicce Ta Van,kde mame jen my dva ubytovani v "homestay" u prijemneho pana domaciho. Zbytek skupiny ceka na bus a odjizdi zpet. My se po kafi a jeste nekolikerem odmitnuti prodavacek, rozhodujeme pro prochazku na druhou stranu udoli do vesnice Hmongu.

Cestou do kopce kolem zakladni skoly se k nam nenasilne pripojuje mistni divka s destnikem a batohem. Obligatni otazku odkud jsme a jak se jmenujeme poklada tez - odpovidame Norsko, Leila a Mika. Pozdeji nam je to tentokrat lito.

Z divky se klube velmi prijemna 20ti leta holka z minority cernych Hmongu, ktera nam nic nevnucuje, napoak nas zve k sobe domu. A z batohu se klube jednomesicni mimino, ktere nosi na zadech. Jdeme tedy se Sui vesnici a pozdeji ryzovymi poli porad nahoru - jak tvrdi je to jen kousek (ca 15minut dost obtizne chuze, ona s miminem..). Dostavame se az k lesu, kde je par dalsich chatrci - v jedne bydli ona i s rodinou.

Vita nas jeji mamka (ci babicka?), ktera cosi micha v rakosove mise (jsou to zbytky z tridene ryze), do toho nakonec primicha trochu bile ryze a dava na ohen v obyvaci mistnosti varit do velkeho kotle. Jeji 14ti leta sestra mluvi take obstojne anglicky, tak toho spoustu vyzvidame a povidame si. Okolo se nesmele schovava Sui rocni syn Chan (asi obvykle Hmongske jmeno).

Chalupa zbita z drevenych desek, plechovych profilu, misto podlahy udusana hlina. Elektrika natazena - 2 usporne zarovky, televize chybi. Nad ohnistem je mezipatro kde vsichni spi. Neuveritelna bida na nas pusobi z kazdeho detailu; o to vic nas fascinuje jejich nenucene a rodinne chovani jak mezi sebou, tak k nam. Postupem casu se sblizujeme vic a uz se na nas usmiva i maminka/babicka a nesmely Chan.

Po pulhodince vareni usedame s drevenyma ministolickama (15cm nad zemi) k ministolecku. Pojidame cosi jako ryzovy srot bez chuti a vune, zality vyvarem ze zeleniny, kterou prilozili k jidlu spolu s malou omeletou. Celkove je to jiz celkem chutne, ale asi nic co bychom si predstavili jist kazdodenne jako oni. Babicka veli ze si mame jeste pridat, vzdorovat nejde (babicky jsou vsude stejne) tak pojidame jeste jednu misku, vajicko nechavame jim, kvalitni vyzivu potrebuji vic nez my.

Radi bychom jim nejak pomohli, tak od Sui kupujeme par rukodelnych vyrobku a pridavame neco navic. Sui ma totiz malo mleka a musi dokupovat draze ve meste. Jinak kvuli vareni musi chodit kazdodenne s nusi pro drevo do lesa, vzdaleneho 3-5 hodin chuze jednim smerem.

Holky nas doprovazi dolu do udoli, sami bychom ztezi trefili, zadame od nich adresu pro poslani par fotek.

Prozatim asi nejsilnejsi zazitek z cele nasi cesty, o nemz si pak jeste dlouho povidame.

S plnymi brichy prichazime do homestaye kde davame sprchu a jdeme veceret. Opet. Chlapi cosi chystaji v kuchyni (pan domaci i s nasim pruvodcem) - na stole pristavaji nejsriv hranolky, pak spousta ryze, veprove se zeleninou, ryba v kruste, tofu s omackou, zelny salat, jarni zavitky.. Vse je skvele tak to do sebe cpeme a zapijime chlazenym pivem a ryzovym vinem (asi domaxim, z pet flasky z rukou
pana domaciho) a sledujeme B-ckovy cinsky film s bojovym umenim s vietnamskym dabingem. Mimochodem Vietnamci pouzivaji stejny typ dabingu jako Polaci - original je slyset a pres nej jedna osoba namlouva bez akcentu vsechny herce.

Pada nam hlava tak se jdeme ulozit na tenkou matraci na zemi v prvnim patre. Je tu i moskytiera, tedy luxus.

Sobota 17.3.2012 - Ta Van - Su Pan - Sapa

Sobota pro me zacina velice brzy, jiz v 1 rano, kdy se probouzim s kroucenim v brise. Vydrzim jeste hodinku, na toaletu, i kdyz cistou, je nutne jit venkem a dolu po vrzajicich schodech urcite vsechny probudim, tak se mi nechce. Pak asi kazdou hodinku az do rana nechte budim i Lencu, neco mi silne nesedlo.. Kandidatu je prilis mnoho, takze to beru jako prvni vetsi nutne zlo, kterym si mnoho cestovatelu po exotictejsich zemich projde.

Ke snidani vstavame v pul 9, Chanovi si rikam jen o caj a maximalne neco lehkeho / objevuje se po chvili s talirem palacinek, medem a banany. To mi snad udelal naschval. Palacinkam ale neodolam a nakonec si jich dam asi 5, jsou fakt dobry. Snad to vydrzim na dnesnim treku.

Ceka nas jen kratsi terk do Su Pan, ca 10km, kde budeme mit obed a odsud nas odveze bus zpet do Sapy. Trek je to pekny, hodne kopcovity - energii cerpame z palacinek, ale cim vys se dostavame, tim tepleji je, navic se dostavame z oblak takze i vic prosvita slunicko do krasneho udoli pod nama a kopce okolo. Je tu i zeleneji (zeleni to tu jinak je poseto v obdobi leta / destu), ted jsou ryzova pole bud sucha nebo plna vody.

Prochazime nekolika vesnickama Cervenych Zao, kteri obyvaji zapadni cast kopcu od reky, kdezto Hmongove se usilili na vychodnich stranich. Rozeznat zeny techto minorit je celkem snadne / prislusnice kmene Zao maji na sobe vzdy neco cerveneho, hlavne cepec, kdezto Hmongske zeny jsou obleceny vesmes v indigu.

Vesnicky jsou tu malinke, obcas je tu zakladni skola, kam se schazi deti z okoli, obcas nemocnice (kde bychom urcite neradi skoncili, uroven nebude nejvyssi). Bricho prilis nezlobi, Endiaron a cerne uhli asi zabralo, ale v zalesnech oblastech se dycha hodne spatne, energie a sily dochazi. Nastesti nejsou komari, ani hadi ci jina havet, ty v obdobi zimy spi. Takze si mneme ruce jak dobre jsme to naplanovali (i kdyz jsem se tajne tesil jak si nejakou havet nafotim.

Obed sestava opet z instantni nudlove polevky, ziva pripominka studentskych let.

Jdeme se jeste projit k vyhledu, do tzv Ecolodge se jiz nedostavame - bus ma jet za pulhodky, navic hotelem zarizeny trek jiz nezahrnuje vstupne sem. Ma tam byt krasny vyhled dal do udoli, ale nam bohate staci ten co mame cestou. Navic me zacinaji zlobit i puchyre (vcera jsem si nestacil vzit ponozky do tenisek, prestoze me moje zena zkusene varovala).

Busem doskaceme pro dalsi skupinku turistu na jednodennim treku a jsme zpet v Sape v hotelu Prince. Dostavame vetsi pokoj, s balkonem, ale vyhledem na hlucnous silnici. Jsme utahani, takze je to uprimne uplne jedno.

Jdeme neco nakoupit u Northfacu, po domluve volime zkraceni planovaneho pobytu v Sape do nedele vecera. Velmi ochotna majitelka hotelu nam pomaha zabookovat jizdenky na nocni bus do Hanoje, ktery je podstatne levnejsi a vysadi nas v 5 rano blizko guesthouse sestry majitelky. Ubytko nam tam da za 10USD, a vyzvedne nas na busu, takze nevahame. Na pondeli planujeme vylet na vonavou pagodu, ktery nam pomaha take zamluvit.

Vecer se od 7h kona v kostele v Sape mse, kdy vpravo sedi zeny, vlevo muzi a stridave ci spolu zpivaji, Je to zazitek, nicmene lavice se brzy uplne zaplni, tak uvolnujeme mista a za usetrene penize (15USD na osobu za bus misto 35USD ve vlaku) si Lenca doprava dalsi kabelku za 150tis Dongu.

Spat jdeme brzy, jsme vyzdimani. Zitrejsi turu na trh Bac Ha je jiz vyprodany, tak si doprejeme volnejsi den pred cestovanim.

---