6. etapa - Jizni Vietnam (Saigon a delta Mekongu)

---

Predmluva:
Po obdobi akci ve Strednim Vietnamu preci jen prisla trochu cestovatelska unava, navic jsme jiz meli malo casu a tak mohli byt ve velkem (nejvetsim) meste Vietnamu jen jeden den a dale se dostali do pomerne ospale a praci lidi na ryzovych plantazich unavene oblasti delty Mekongu, kde jsme v kazdem meste byli taktez vzdy jeden den, takze obden cestovani, malo casu, zadne velek akce po nocich a stihli jsme to presne na den, abychom po presne mesici opustili Vietnam na konci naseho vizoveho povoleni a presunuli se do Kambodzi, take psani blogu je narocne, i kdyz jiz ted po tydnu v Kambodze mam radu materialu ve fotaku i v hlave, tak doufam, ze dlouhou etapu v Kambodze se mi povede zachytit podrobneji. Na teto posledni etape ve Vietnamu budou spise mluvit fotky, ktere jsem jako vzdy ukladal na net prubezne a kterazto prace me bavi vice, nez psani textu.
P.S. Fotek je celkem 29 a jsou na dvou stranach, kliknete na ikonku "2" nebo "Next

Den 28
Saigon - prohlidka mesta a posezeni v ceske hospudce s pivovarem
Po prijezdu do Saigonu jsme brzy zjistili, ze mesto je znacne rusnejsi a vetsi nez Hanoj, i kdzy udajne do nekolika let se ma Hanoj zvetsit na petinasobek !! Brzy jsme se ubytovali ve starem centru za par supu v hotelu, kde mi hned nalezli do vybaleneho batohu mravenci a tak jsem druhy den prebaloval a likvidoval. To jsme jeste neznali heslo: "STRIKAT" a nevedeli, jak si radne prohlednout pokoj pred ubytovanim 😊 Dale jsme jeli na Kambozskou ambsadu, kde jsme ale viza nedostali, nemeli jsme fotky a navic se daji v pohode za stejne penize ziskat na hranicich. Bloumali jsme mestem, sli okolo rozsahle a zajimave stavby Hlavni posty, videli jeden kostel, opevovany v pruvodci, ale jinak pomerne z venku nezajimavy a zavreny. Ve meste rusno, na trhu jsme koupili nejake veci, ja za 350 Kc velky 90 litrovy batoh North Face a tak podobne. Prisli jsme k hotelu a porad jsme nemohli najit v centru udajne se nachazejici ceskou hospodu. Tak jsme sli na net a nasli informaci, ze tato hospoda se ma nachazet primo v budove ceskeho konzulatu. Ihned bylio rozhodnuto, ze vezmeme taxika a pojedeme zpet k ambasadam, najit tuto hospodu. Taxik nas skutecne vysadil pred tabulkou s oznacenim konzulatu a tak jsme zjistili, ze konzulat je prakticky jen soucast obrovske hospody, kancelar konzula (Vietnamce, co studoval kdysi v Cechach VS) je primo na varnou piva a vubec celkove moc prijemne prostredi, kde promitali na platno fotbal, maji zde databazi ceskych filmu, kazdou chvili hrali Tucneho nebo pisne typu Tri krize a podobne. Take jsme si dali smazeny syr, na ktery mel kazdy po mesici ryze dosti chut, jen problem byl s tim, ze jsme k nemu dostali jen jednu bramboru (velkou, dobrou, ale jen jednu a varenou). Po chvili jsem zjistil, ze u vchodu je na stole hromada asi sto brambor na loupacku, ktere si muzete rovnou nandavat na talir, ale to uz jsme byli po jidle. Popijeli jsme tocene pivo, varene podle ceske technologie primo v restauraci, ale vecer mel jeste gradovat. Bach sel fotit po hospode, kde poruznu visely stare ceske plechove cedule, vtipy Urbana s ceskymi a vietnamskymi popisky a podobne. Najednou vsak potkal zajimavou osobu, pana inzenyra (viz foto), ktery umel skvele cesky, nebot byl jednim ze s to deti, jejichz rodiny ziskaly v padesatych letech moznost poslat svoje dite do Ceska v cca 7-10 letech na vychovu a vzdelani vceten studia VS. Pan, jakozto zdejsi honorace, nas ihned vzal na prohlidku pivovaru vcetne chladici mistnosti,kde bylo prijemnych nula stupnu Celsia. Pak si k nam prisedl jeste s jednim mladym Vietnamcem studujicim prave Batpovu univerzitu ve Zline. Pan fakt umel skvele cesky a to se vsim vsudy, vceten vtipu a ruznych zajimavych hlasek, kdy jsme se prohybali smichy. Vzpominal na stare casy v Cechach, na studium, na rok 1968 v Praze, ale dozvedeli jsme se i spoustu veci o Vietnamu. Pan nas naucil, ze je treba po prichodu do hotelu ihned prohlidnout cely pokoj a pokud je zde jakykoliv hmyz, hned pouzit frazi "STRIKAT" a donutit personal k insekticidnimu zasahu. Dale nam ukazal fotky svoji na svuj vek cca 55-60 let hezke manzelky, ktera je dle jeho slov "jeste stale uzitna" a takove podobne ruzne fraze pouzival neustale. Tento den mel zrovna volno, ponevadz manzelka byla nekde na navsteve a tak volno vyuzil jak jinak nez na pivku v hospudce - proste jako u nas, ze jo, Tomasi 😊 Ukazoval nam fotky, jak se v hospode fotil pri mezinarodni navsteve s Klausem a Topolankem a tak. Pak konzul byl nekde mimo Saigon, ale hospodu zalozil on v roce 1996, ze zacatku se mu vsichni smali, jak si muze takovou hospodu zakladat a jeste na miste, kde nejezdi moc provozu a hospoda mu zela prazdnotou. Jenze pak prislo EURO 1996 ve fotbale, rozhlasil po celem Saigonu, ze hrajeme finale, hospoda se zaplnila uz v poledne a od te doby tam ma plno a cely Vietnam zna cesky fotbal. Pravda je, ze i za naseho pobytu v hospode, tam bylo plno a to ma hospoda velmi velkou kapacitu. Proste pivo tocene a varene ceskym zpusobem tahne vsude na svete. Balikovi jsme zde dojednali angazma. Baldo, co takhle, ze bys delal sladka v Saigonu a otevrel zde Hudy sport 😊 Jen bys musel mit asi tak desetinove ceny, ponevadz jinak zkrachujes. Ale na pivo si vydelas a ja Te obcas prijedu vysetrit, zda Ti dobre bezi srdecni pumpa, kterou hned otestujeme a zabehneme par zejdliky !!!! A mimochodem, druhou hospodu brzy otevrou u Mui Ne, takze prace je tu kopa. No, proste povedeny vecer a jeste nam pan druhy den dovezl do hotelu na DVD skvely cestopisny film, natoceny panem Rysavym ve Vietnamu, kde pan inzenyr hraje hlavni roli, jmenuje se "Kdo me nauci pul znaku"a budeme jej promitat ve Vidimi v srpnu na promitani fotek. Nakonec jsme se s panem rozloucili pred hospodou, on sedl po par pivech na motorku, prohlasil "a ted pomalicku domu"a odjel, druhy den jsem s nim jeste kratce pohovoril, kdyz privezl DVD, ostatni byli ve meste, ja jsem psal blog, protoze uz jsme po brzy odpoledne jeli na deltu Mekongu.

Den 29
Saigon - prohlidka mesta
Prohlidka mesta, kdy se ostatni byli podivat na Pamatnik sjednoceni, ja jsem pobihal u hotelu, hledal bankomat, odeslalk pohledy a psal blog.

Presun do oblasti delty Mekongu - mesto My Tho
Delta Mekongu je proslula zejmena obrovskym mnozstvim vyprodukovane ryze. Mimochodem pestovani ryze zamestnava ve Vietnamu 70 procent pracujici populace a jiz radu let (po zahajeni ekonomickych reforem) je Vietnam s exportem 3,5 milionu tun tretim nejvetsim vyvozcem ryze. Cesta jako vzdy umorna, vecer byl Bach a Petule rozladeni veceri v restauraci vietnamskeho stylu, ponevadz jim to tam udajne smrdi, ale ja osobne a Zrzek taky s tim nemame problem, ponevadz tam davaji hodne ryze a jidlo si vybirate primo u pultu, kde si ukazete, jake maso a zeleninu chcete a necekate, co vam nakonec prinesou pod univerzalnim nazvem "hovezi maso" v jidelnim listku. Jenze tady zadna takova restaurace nebyla a tak se museli taky jednou stravovat v kantyne a byli z toho cely otraveni, zatimco ja jsem si jeste stihnul dat pivko a cigaro s panem spolumajitelem. Jinak vecery na delte jsme obvykle stravili v nejakem poklidu v restauraci cca do nejvyse 23 hodin, takze tentokrat necekejte zadne barvite popisky nocnich jizd, takze pocitam, ze vetsina ctenaru ted urcite tuto etapu preskoci 😊


Den 30
Vylet lodi po ostrovech delty Mekongu
Zde se orientujte dle fotek a popisek, rano jsme nasedli na los a pani Xuong nas provazela po zdejsich ostrovech.
Jednorozcuv ostrov - vceli farma, ochutnavky ovoce a bananoveho vina, caje se medem, hudebni skupina nevalne povesti, kde by mohl hrat a zpivat i Zrzrek. Pak padlovani malym kanalem, Mekongu.
Zelvi ostrov - zde jsme videli a vyzkouseli si vyrobu placek z ryze, nakoupili zajimave veci z dreva kokosove palmy, prohledli jeden pseudochram architektury betonu a zeleza, ktery se spise podobal plovarne nad hnedym Mekongem, do ktereho jsme se vstoupit neodvazili.
Draci ostrov - obed v restauraci s hady a raky, navsteva vyrobny bonbonu s kokosu a mleka - charakteru karamely.

Den 31
Presun do mesta Can Tho
Dalsi presun smerem ke Kambodzskym hranicim, prijezd trajektem pres rameno Mekongu, ubytovani v hotelu, speciality v restauraci a brzy spat pred zitrejsim rannim vstavanim v pet rano na plovouci trhy.

Den 32
Vylet na lodi na plovouci trhy a kanaly Mekongu
Rano jsme vyjeli s jednim strejdou, co umel asi dve slova anglicky a mel nejpomalejsi lod nejen na Mekongu, ale asi i na celem svete, takze jsme jeli okruzni plavbu asi 7 hodin a sice se casto kochali zajimavymi vyhledy a pozorovanim zivota na spletitych kanalech Mekongu, ale soucasne se modlili, aby uz prislo vysvobozeni a mohli z lode vystoupit zpet v Can Tho. Jinak trh Cai Rang a vzdalenejsi trh Phong Dien nebylio nic extra, Zrzek a Petule si dali kavu uvarenou z vod Mekongu, odvazlivci, ja jsem si koupil okurku a Petule meloun a to bylo tak vse, co se tam dalo v tomto smyslu provadet.

Den 33
Presun do mesta Chau Doc a vylet na horu Sam
Druhy den opet presun busem, tentokrat do mesta jiz velmi blizko hranic, odpoledne vylet na motocyklech na horu Sam, kde byl pekny vyhled, prosli jsme pagodua Tay An s islamskymi a hinduistickymi vlivy a
jeskynni pagodu Chua Hang a jeli zpet do mesta. Vecer opet Bach a Petule pretrpeli veceri v mistni restauraci, protoze nemohli najit zadnou odpovidajici jejich pozadavkum na bonton a my jsme jeste vyrazili se Zrzkem na navstevu k panovi, se kterym jsem se seznamil odpoledne, kdzy jsem projizdel mesto na motorce a daval si zde jidlo na ulici. Pan jiz zaslouzila stara struktura, nas pozval na vino a pivo a nakonec jsme si popovidali, i kdzy byl hluchy jak poleno, takze se nakonec psalo na karton od cigaret a udelal jsem panovi poradnu pro srdecni choroby.

Den 34
Opoustime Vietnam a mirime do Kambodzi
Brzy rano jdou jeste ostatni na prohlidku pagody ve meste a projizdku lodkou, ja si uzivam snidane a cekam na ne na velke lodi. Presouvame se do Vinh Xuong, hranicni prechod na vietnamske strane, kde utratime posledni dongy za vizum a jidlo nevalne kvality a mirime bez komplikaci do Kambodzi, skrze prechod Kaam Samnor na kamnodzske strane, celkem 8 hodin plavby az do hlavniho mesta Phnom Pehnu, resp. asi hodinu jizdy busem od nej, kde vsak vse navazuje a ve meste jsme okolo 17. hodiny. Teda bez komplikaci ... Na lodi bylo cca 40 lidi, vsichni stihli bez problemu projit pasovou kontrolou, nastoupit zpet do lodi, dat si piti, svacinu, precist si kapitolu knizky, jen ten Bach s Petuli se jako vzdy nekde zasekli na WC nebo co a kdyz lod odrazila od brehu a vyplula do Kambodzi, najednou vidime dva mravence, jak na nas mavaji z brehu, ze nenastoupili, tentokrat jim ujela lod, doufame, ze letadlo z Bangkoku stihnou 😊 No a nebyt Zrzka, ktery musel temer otocit kormidlem lode, aby se vratila zpet, byli by tam snad dodnes a tak zazvonil zvonec a teto etape je konec !!!!

---