5. etapa - Jihovychodni pobrezi a Stredovietnamska pahorkatina

---

Predmluva
Pata etapa je pomerne dlouha a nesouroda, jednotliva tri navstivena mista si nejsou vubec podobna, ani aktivitami, ani pocasim ci dokonce polohou. Presto je zarazuji soucasne, protoze tvori jakysi prozitkovy celek a sok. Vzhledem k Bachove cestovatelskemu neklidu jsme absolvovali v Nha Trang jeden den u more na plazi opusteneho ostrova v umornem vedru, nacez jsme se behem nekolika hodin presunuli do klidu a chladu mesta Da Lat Stredovietnamske pahorkatiny, kde jsem vyuzil i termoponozky, abychom se zase po nekolika dnech presunuli do oblasti vedra, ale tentokrat alespon vetrna, do poustni krajiny plaze Mui Ne cca 200 km jizne od Nha Trang. Provedli jsme tak na nasi trase jakysi trojuhelnik. Z Nha Trang 200 km na jihozapad do Da Latu a pote 200 km jihovychodne do Mui Ne.
Dale sem vyjimecne davam jedno video pro zpestreni,s jehoz nahranim sem mi pomohlo Morce, dalsi kratka videa jiz setrime jako vlozky az na promitani fotek do Vidimi po nasem prijezdu.

Den 19
Nha Trang - hlavni centrum plazove turistiky Vietnamu, mesto s blizicim se poradatelstvim Miss Universe 2008
Cesta do Nha Trang spacim busem probehla standardnim zpusobem, po vystupu kdesi ve meste jsme pokracovali do pristavu, kde jsme meli ideu, ze se nechame prepravit na nejaky ostrov na plaz a ubytujeme se v bungalowu. Ovsem jako obvykle na nasi ceste, na nejvice exponovana mista se dostavame zacatkem vikendu, je sobota a do pristavu se zenou klasicky davy mistnich turistu. Navic i ceny za lode jsou spickove a tak radsi jdeme na snidani a vyuchazime z obvykleho predpokladu, ze se situace sama nejak vyresi. Nejprve podnikam pesi obhlidku zdejsiho pristavu, ktery je dokonale pripraven na naval turistu. Mezi pevninou a arealem Vinpearl (vse americke je zde zrejme vzorem) vede obri kabinovka lanovka, vo doku stoji velke mnozstvi zanovnich dopravnich lodi, na kazdem rohu elektronicka tabule s informacemi vcetne ceniku jizd a vstupu do aquaparku a podmorskeho sveta na ostrove. Na konec se vsak rozhodujeme, ze na Vinpearl zatim nepojedeme a vybirame si jako destinaci malou plaz na sousednim ostrove - Bai San. Dluzno rici, ze timto je nase ucinkovani v Nha Trang vycerpano a zitra klusame dal. V restauraciu snidane zjistujeme, ze ceny v anglicky psanem menu jsou nejake podezrele vysoke, zatimco ceny ve vietnamsky psanem naopak podezrele nizke. Riskujeme to a vybirame z vietnamskeho, nikdo netusi, co vlastne dostane, ale nakonec jsme spokojeni. Dal zjistujeme, ze ja a ani Bach nemame finance v hotovosti, proto se odebirame k bankomatu.Ten vsak v pristavu zrusen, coz otvira zlaty dul pro zdejsi ridice motocyklotaxi. Musime si je pronajmout a vzhledem k tomu, ze bankomaty nam nechteji dat pozadovane castky a krouzime tudiz mestem, platba se stava neumerne vysokou. Nakonec vsak alespon ja nejaky peniz ze stroje ziskavam a jedeme zpet, mezitim se opet osvedcila a zafungovala vyhnivaci metoda, protoze ridic motorky nam mezitim vytelefonoval dopravu lodkou na plaz za prijatelnou cenu.

Plaz Bai San a nekonecna pohoda
Kratka cesta na plaz, na ktere zjistujeme, ze je zde asi milion mistnich lidi, ti vsak na ostrove zustavaji asi okolo 2 hodin a pokracuji zase na dalsi plaz,aby byli vystridani dalsi partou. Ovsem ubytovani jiz mame v bungalowu zajistene, zdarma slunecnik v centru plaze a tak jiz nic neresime a nabihame do vody. Behem chvile okupujeme jedinou vodni atrakci na plazi - plosinku se skluzavkami, brzy ziskavame za svoji produkci uznani a respekt mistnich, zejmena vsak Zrzek vrhajici se stremhlave do vody stylem a la vorvan. Cely den se dale nese v naprosto pohodovem duchu, klidek a odpocinek na plazi, doporucuje jako idealni metodu boje proti stresu a pracovnimu vyhoreni 9 z 10 tvrde pracujicich Cechu, a kdyz asi v 16 hodin odjizdi posledni parta Vietnamcu a my zustavame v arealu sami jen s obsluhou baru, zacina to vypadat velice zajimave. Nejprve probiha zapas v plazovem volejbalu, ja se Zrzekm proti Bachovi s Petuli, ktere neuprosne porazime soustredenou hrou, do ktere jako obvykle vnasime s pravidly hranicici, ale zato zabavne efektivni udery ze stredoskolske Makacovy dilny. Pri druhem zapase jiz "volejbalistka z formy" Petule po vybrani celkem asi tri mirnych podani, ukazuje asi ctyri modriny nekde u ramen - zrejme spatny start na mic a koordinace pohybu 😊 a dale si ukopava palec pri prvnim kontaktu mice se svoji nohou - fotbalistka to taky asi nebude .... Diky tomu pak vsude po hristi operuje predevsim Bach a stav se vyrovnava. Se Zrzkem jeste pred setmenim provadime obchuzku plaze a skalisek a zjistujeme, ze siroko daleko nikde nikdo. Nastava uzasny intimni vecer v tichu na plazi a nechybi ani trocha jidelni askeze,kdyz zjistujeme, ze v kuchynijiz zbyly jen cinske polevky, vse jiz jinak snezeno, po dukladne obhlidce cele kuchyne jeste objevujeme cibuli,cimz se polevka stava vybornou. V pivu se vsak neomezujeme a po dopiti dobre znacky Tiger se vrhame na dalsi znacky - 333 a Heineken. Relaxujeme a hrajeme slovni hry, do bungalowu ke komarum, pavoukum a leguanum se nikomu moc nechce, ale nakonec noc probiha bez problemu a rano nas vita dalsi krasny slunecny den.

Den 20
Odjezd do Da Latu
Sotva jsem se vysoukal z moskytiery, uz halekal Zrzek, ze splasil lod a tak chvatem vyrazime zpet na pevninu, taxikem na autobusove nadrazi, za 20 minut zde stihame bajecny snidano-obed v kantyne a srocujeme se u mikrobusu. Ovsem hned je nam jasne, ze to nejvetsi pohoda nebude. Abychom se du busu vesli my, musel si vystoupit pruvodci a jeste zredukoval sest drobnejsich Vietnamcu na 4 sedadla. Vyjezd byl docela vtipny, ponevadz pruvodci se pokusil zaujmout misto na sedadle spolecne s ridicem, nekterymi castmi tela zasahoval do rizeni ridicovi, jina vycnivala z okenka, nicmene po asi trech kreacich oba zjistili, ze bude lepsi,kdyz se zavre vzadu mezi zavazadla,tam to ovsem taky dlouho nevydrzel, takze vzdy po casti jizdy cirkuloval po ruznych mistech v buse. Zrzka to vubec neprekvapilo,ponevadz se slzou v oku zavzpominala stredoskolske casy, kdy v narvanem voze provadel delbu prace pri rizeni spolecne s Kalousem - jeden volant, druhy pedaly. Nicmene dalsi akce prisla v serpentynach do hor, kdy jsme zxacali prudce stoupat a s tim umerne cetne se stavaly zatacky. Pruvodci rozdal prirozene igelitove pytliky a nekteri Vietnamci vzadu do nich zacali za jizdy zvracet, evidentne nemeli dostatecne adaptovane rovnovazne ustroji v blanitem hlemyzdi vnitrniho ucha. Nicmene porad to bylo jeste lepsi, nez kdyz zvracelo dite v mikrobuse pri jizde na ostrove Cat Ba z okenka vpredu,cimz nas vzadu ohodilo otevrenym zadnim okenkem neidentifikovatelnou stravou.

Seznamujeme se s Da Latem
Nakonec bez uhony vystupujeme v Da Latu a ja zjistuji,ze to bude pro me velmi oblibene misto. Mesto hezke, lide pohodovi, zdaleka zde neni tolik nahanecu a ruznych vnucovacu nejruznejsich sluzeb a prectete si, co o oblasti pravi Nick Ray a Wendy Yanagihara z Lonely Planet a ja s nimi naprosto souhlasim. Cituji: "Da Lat je klenot Stredovietnamske vysociny,nachazi se v klidne oblasti posete cetnymi jezirky,vodopady,stalezelenymi lesy a zahradami. Prijemne podnebi a parkum podobna krajina z nej cini jedno z nejuchvatnejsich mist v celem Vietnamu. Da Lat byva casto nazyvan Mestem vecneho jara, prumerna nejvyssi teplota dosahuje prijemnych 24 stupnu Celsia, nejnizsi prumerna denni teplota cini 15 stupnu Celsia. Slunne pocasi panuje po vetsinu casu i behem obdobi destu." Ubytovani ziskavame v levnem penzionu ve stare ctvrti, po ceste se seznamujeme se zdejsim fenomenem, tzv. Easy Riders - Bezstarostni jezdci, jedna o typky z party pruvodcu-motorkaru na volne noze, kteri s vami za prijatelny peniz absolvuji jakykoliv vylet, delaji vam pruvodce, zavedou na spoustu zajimavych mist a vtipnym zpusobem dobrou anglictinou pohovori o cemkoliv. Povest je predchazi a maji za sebou spoustu dekovnych dopisu. Hned po prijezdu se s jednim seznamuji, bohuzel se vsak situace vyvine tak, ze jejich sluzby nevyuzijeme. Ve meste nachazime pekne a restaurace, rozjizdi se bagetove silenstvi, za cca 6 Kc zde muzete zakoupit na prani plnenou cerstvou rozpecenou bagetu dler vlastniho prani. Je to dobra zmena po vietnamske kuchyni a omelete. Naproti hotelu je kulecnikova hospudka - resp. mistnost se dvema stoly a levnymi lahvaci. Jsme zde do odjezdu prakticky kazdy vecer a mastime kulabr, drtime Bacha, ktery pres pocatecni skepsi a zalostne vykony nakonec prichazi hre na chut a slibuje, jak se bude po prijezdu do Evropy progresivne zlepsovat usilovnym treninkem. Nicmene mistni z nas maji legraci, kazde mladice,zde hraje vyborne, takze na konfrontaci s mistnimi to ani zdaleka neni.


Den 21
Vyjezd na motorkach na vodopady do okoli Da Latu
Rano jiz jako zkluseni borci vyrazime za prijemneho pocasi do okoli mesta. Absolvujeme navstevu vodopadu Datanla kousek za mestem, kde jiz komerce znacne pokrocila, je zde vybudovana bobova draha, dole u vodopadu vse po cestickach, u jedne z nich se krci chudak maly konik s kovbojem, ktery zde nabizi atrakci posezeni v sedle. Pak je tu par dalsich kramku s ruznymi fletnickami a dalsimi cetkami. Nejvic me pobavil prodavac drevenych fleten, kdyz zacal hrat a snazil se mi prodat fletnu, ale vzdy mu to zacalo hrat falesne, takze testoval jednu po druhe, stale nemohl najit alespon jednu,ktera by fungovala ... My jsme jeste se Zrzkem jeli podruhe na bobovce, prvni jizda byla zkazena opatrnymi mistnimi turisty, kteri asi nechapou, ze bobovka je od toho, aby se na ni jelo rychle a tak neustale brzdi a jedou krokem. V jedne zatacce to musel Zrzek prudce zabrzdit, ja to za nim taky stihl tak tak, protoze chlapek se rozhodl, ze se zastavi a bude se kochat prirodnimi krasami ci co. Druhou jizdu jsme jiz jeli daleko svizneji,Zrzek prohlasoval, ze pojede na plny plyn a vychnutna plnymi dousky odstredivou silu v zatackach a bez brzdy, ze je pry to v pohode, coz ale byla husta jizda. Pry se nemuze nic stat. To jeste nevedel a ani ted jeste nevi, ze kdyz jsem tam byl o dva dny pozdeji, rikal mi pruvodce, ze se tu sedacka s jednim clovekem nedavno utrhla 😞(
Dale jsme pokracovali na druhou stranu od mesta na tezce kycovite Tygri vodopady, ktere jsme nasli az napodruhe a zajeli si hodne kilometru, az jsme se zase dostali do nejakeho mestecka Cau Dat, daleko od turistickeho ruchu, kde nas zase pri obcerstveni u stanku prepadl dalsi senior Vietnamec znajici jen frazi- Vietnam Number One, se kterou si vystacil podobne jako pred par dny pan Zita, po celou dobu nasi konverzace. Na zpatecni ceste jsme jeste navstivili nedaleke mestecko TraiMat s novodobou pagodou ve vystavbe a sledovali sikovne remeslniky pri praci na vyzdobe, kazde ze sedmi pater teto pagody s nazvem Linh Phuoc, kterou jsmesi detailne prosli, mela uprostred sochu jednoho boha a dalsi zajimave vyzdoby, kazde patro jine, kazde vyssi vzdy prislusne mensi v prumeru a nizsi nez predchozi. V roce 1999 zde byl umisten 8,5 tun tezky zvon, diky nemuz se musela renovovat cast pagody a tyto peclive prace jeste dodnes pokracuji. Z pagody byl krasny vyhled na obdelana horska policka, kde se pestuje bezna zelenina podobna te nasi. Pri navratu do mesta jsme jeste zazili pomerne husty provoz, navstivili zdejsi zeleznicni muzeum na vlakove zastavce v Da Latu, kde je umistena historicka trat zubacky "Cremaillerky" a objeli centralni mestske jezero Xuan Hong. Meli jsme jeste chvili casu a tak zamirili blizko do tzv. Udoli lasky, ktere bylo takto pojmenovano zdejsimi studenty univerzity,protoze sem chodili na romanticke prochazky, dnes se jedna dle pruvodce o kycovite udoli plne stanku a turistu, coz jsme si vsak jiz neoverili vlastnoi zkusenosti,protoze "Udoli" jiz bylo v 17 hodin zavrene - takze jasna znamka kyce se dostavila.
Po navraceni motorek, kdy byl Zrzek rozladen, protoze jiz pres den si musel spravovat motorku - vyfukovala se zadni duse a majitele odmitli prijmout reklamaci a odkazali jej na opravnu, zrejme tyto motorky nejsou dimenzovany na stokilove Zrzky, ponevadz podobny defekt zaznamenal jiz i v Sape, jsme sli standardne na veceri a na kulecnik s lahvovym. V Sape probiha poklidny zivot,vetsina podniku ve 23 hodin zavira, jen v centru jeste bezi do cca pulnoci nocni trziste,kde se lze velmi najist.

Den 22
Po trech tydnech spetka pohybu - vylet na horskych kolech na horu (resp. pod horu) Lang Bian (2400 mnm)
Rano jsem uvital, ze jsme dodrzeli dohodnuty program, tj. vyjizdku na horskych kolech k nedaleke hore Lang Bian. Na akci jsme prakticky krome pralesa zadny vetsi sportovni vykon nepredvedli a citil jsem jiz, ze telesna stranka jiz chatra nedostatkem pohybu po vlastni ose a na vlastni pohon. Pujcovne za relativne slusne horske kolo je tretina az polovina financi za pujceni motorky, takze za nizke naklady se clovek muze projet zdejsi horskou krajinou. Pomerne bez problemu jsme vyjeli z mesta Da Latu, provoz jsme zvladli dobre, trochu nas zarazil dosti dlouhy a prudky kopec, ktery jsme sjizdeli dolu a tudiz tusili (resp. Zrzek tusil nejhorsi), ze podnikneme i vystup. Po par kilometrech jsme dorazili na upati hory, kde jiz klasicky pripravena a nastartovana zdejsi turisticka infrastruktura, coz bylo tentokrat zcela pro Cecha nepochopitelne, ovsem jak musim uznat, pro Vietnamce naprosto normalni. Z horskeho kola jsme museli sesednout a zaplatit si uschovnu a vydat se po asfaltce o sirce cca 5 metru pesky (nutno podotknout, ze tato asfaltka vedla ve stejne kvalite az na vrchol). Pri dotazu v kancelari zdejsi ochranky mi bylo sdeleno, ze jizda na horu na bicyklu, jakoz i na motocyklu je nebezpecna. Ze je mozno jit pouze pesky nebo si najmout zdejsiho jeepa. Takze v prekladu pro ctenare blogu si myslim, ze je to v uvazovani mistnich asi takto. Kdyby si tam jezdil jen tak kazdej na motorce, kdo by pak sklizel bohate plody zdejsiho turismu? A na kole jezdi do kopce jen silenci a u takoveho cloveka,ktery evidentne neni normalni, lze predpokladat, ze by dostal na bicyklu infarkt nebo jakozto dusevne chory snad zacal ohrozovat sve okoli a nekdo z personalu by to pak musel resit a byly by akorat starosti. Blaho turisty chtejiciho si udelat pekny vlastni vylet ci nedej boze ochrana prirody, jsou zde pojmy a uvahy nezname. Vsichni cinili tak, ze jeli jeepem, predjizdeli nas pokojne jdouci, a desne byli cim dal vic v soku, cim vyse jsme byli. Nas to vsak neodradilo a rozhodli se k celemu vystupu pesky. Dle pruvodce delka vystupu 3-4 hodiny. Sli jsme krasnou krajinou zdejsich jehlicnatych lesu, obdivovali horska plemena pobihajicich koni, slyseli zdali buceni buvolu, kochali se tu mijejice studanku, jinde rozloziteho lesniho mohykana, vse po ceste mirnym klimatem, ktere je zde naprosto ojedinele a fenomenalni, tazke ma clovek pocit jako by kracel domovinou. Ja jsem mel skutecne znacnou absenci pohybu a tak jsem se brzy ocitnul pred skupinou a nebal se i opustit asfastku a zkratit si serpentynu prudkou lesni strani a brzy jsem dosel na vrchol kopce s rozhlednou a krasnym vyhledem, zajimavou pro Vietnam netypickou sochou a dobrou hospudkou s grilovanymi masy a pivkem. Cesta mi zabrala cisteho casu cca 1,5 hodiny. Kdyz jsem jiz cekal podezrele dlouho, coz mi vsak vzhledem k uchvatnosti vyjevu prislo jako chvilka, a nikdo ze skupiny se na vrchol kopce nedostavil, vyrazil jsem na cestu,zda snad ostatni pri pohybu na cerstvem vzduchu nedostali zaduchu a nesestoupili do bezpeci sedel motorovych vozidel, ale situace se mela jinak. Potkal jsem je na zpatecni ceste,odbocili nekde najiny vrchol a prodirali se nekam hustym lesem,Zrzek udajne bohate vyuzival pruvodcovskych zkusenosti nabytych v pralese Cat Ba,ale vrcholu hory nedosahli,postupovali prilis pomalu a tak se dali na ustup. Po vyzvednuti kol nas cekala pomerne kratka, ale narocna cesta zpet, zejmena obavany kopec, ktery chtel Zrzek vyjet v soucinnosti s nejakym projizdejicicim motocyklem, coz se mu ale nezdarilo a tak po jeho vyjeti za uziti vlastnich sil, nemohl prijit horskemu kolu na jmeno a tim zda se, definitivne skoncily nase vylety tohoto typu. Vecer uz nas cekala jen nucena projizdka mistni hustou dopravou na kolech do centra do pujcovny, ktera byla obtizna i vzhledem k tomu, ze jsme zbloudili a jezdili mestem krizem krazem. Vecer jsem jeste pochodil zdejsi centrum a byl se podivat u rozscvicene mohutne napodobeniny Eiffelovy veze, prokazujici drivejsi nazev mesta Le Petit Paris.

Den 23
Individualni program - nova dimenze: kanonying
Vzhledem k tomu, ze se mi v prostredi i klimatu mesta libilo a Zrzek mel nutnou praci na netu, podarilo se zajistit zde jeste jeden den, puvodne domluveny, ale v Bachove opetovnem zachvatu cestovniho silenstvi davno zapomenuty. Bach s Petuli courali po meste,ale ja jsem vstal brzy a dosel si na zdejsi typickou snidani:skvele cerstve bagety plnene ruznymi masy a zeleninami vcetne dresinku, omacek a koreni, vse ve vyberu na vlastni prani a za cenu cca 6 Kc/kus,takze obvykle se snidane skladala z chodu tri baget. Dale jsem navstivil nekolik kancelari nabizejicich Adventure programy a zaplatil za pomerne dost penez na dnesni den tzv. Kanonying pro pokrocile a vyrazili jsme Land roverem hned brzy rano k vodopadu Datanla ve skupine dva pruvodci a zkuseni borci, ja, 55lety Australan Tom a 25lety Nemec Thomas. V nabidce zdejsich kancelari jsou opravdu zkuseni chlapci instruktori, lze rici, ze Da Lat je nejproslulejsim mistem techto akci ve Vietnamu,jsou zde idealni podminky na jizdy po dravych rekach na raftech, horolezectvi, extremni horska kola i bezne dlouhe vylety, jiz zmineny kanonying a spousta dalsich zabav. Co je to kanonying? Jedna se trek korytem horske reky,chvili se plave, chvili se jde hustym brehovym porostem,vodopady se slanuji na lane, z utesu se do hlubin tuni pod nimi skace, jezy se sjizdi toboganovym zpusobem po zadech i po brichu dle konkretnich podminek. U komercniho vodopadu jsme dlouho nevydrzeli a vydali se se skupinou dale po smeru toku do liduprazdneho kanonu. Nejprve probehlo provereni nasich znalosti v oblasti slanovani a lezeni a pripadna dovyuka, pote jsme slanili jeden suchy vodopad nanecisto a dale jiz se jelo na ostro. V prubehu dne jsme jiz ponekud vycerpani pojedli obed pikninkovym zpusobem nad jednim vodopadem a jelo se zase dal. Nejvice me zaujal velky 20 metrovy vodopad, ktery byl v mirnejsi casti znacne slizsky a kluzsky a Tomovi to zde ujelo a zapasil s tim, aby vstal a pokracoval, coz se mu povedlo, i kdyz obvykle se to jiz lezcum nepovede a je nutno je spustit dolu jakkoliv, v druhe casti se stal vodopad kolmym, coz vyustilo v to, ze slanujicimu zacal zpredu na bricho i hlavu tect velmi tezky proud vody,ve kterem se dalo jen s vypetim vsech sil pokracovat a orientovat dale dolu a treti cast, kde jiz proud tekl nad hlavou a tak se provadel skok s odrazenim od skaly do tune s uvolnenim lana. Bylo to fyzicky velmi narocne. Posledni vodopad se jmenoval "Water machine - Vodni stroj". Po slaneni kolme steny a previsu se lezec dostava mezi dve steny velmi prudkeho vodopadu smerujiciho bocne, takze po dosazeni proudu je telo roztoceno na lane a pokracujice dolu je lezec pridusen proudem vody vyskytujicim se v teto turbine prakticky vsude, jen je treba jiz rychle lezt dolu a pod vodou se pak nechat unaset proudem vody ven z pereji. Osobne mi ten okamzik prisel dost dlouhy, tocil a dusil jsem se nekde v obrovskem priboji vody, misty absolutne netusici svoji pozici a neschopny usmernit svuj pohyb a byl jsem rad,ze uz jsem zase na vzduchu. Nutno ale dodat, ze instruktori to zde maji skvele vychytane, delaji zde kazdy tyden takove akce a nemeli jeste zadny vazny problem. Po ukonceni trasy za Vodni masinou jsme sli cestou kolmo nahoru nad reku, kde jsme se vzpamatovali ze zazitku a jeli autem zpet. Byl to proste skvely zazitek, ale jiz se doba tohoto krasneho pobytu na Vysocine Vietnamu chylila.Vecer jsme jiz jen pobyli v bourlivem kulecnikovem baru,ktery jsme objevili z druhe strany hotelu, a to ve trojici, protoze Bach dostal vyjimecne povolenku dat si vice piv a poparit pres pulnoc, coz hned zuzitkoval tak, ze nas zde se Zrzkem porazil poprve a jiste naposled v kulecniku - naposled proto, ze pred pulnoci my jsme ve forme a po pulnoci on jiz bez vychazky 😊))

Den 24
Presun do Mui Ne
Brzy rano zacal dalsi neprijemny puldenni presun k mori. Jiz po sestoupani nekolika set vyskovych metru minibusem,zacalo byt opet nehorazne neustale trvajici vedro. Jen po dojezdu na plaz Mui Ne, zacal vat prijemny vitr, takze se zde dalo vegetovat. Plaz Mui Ne je opravdu moc pekna, tvorena krasnym bilym piskem s bohatou palmovou zeleni, more prinasi slusne vlny, jen voda je pri prilivu trochu zaneradena odpadku. Je zde prijemny vitr a malo srazek,za coz nesou dik zdejsi pisecne duny,ktere dalsi dny navstivime. Jsou zde idealni podminky na surfing i windsurifing a na zajimavy sport kitesurfing, kdy je surfar vlecen malym padakem-drakem. Po prijezdu jsme se ubytovali na okraji asi 10 km dlouhe plaze v levnem bungalowu. Nejprve jsme se se Zrzkem pokusili plaz v tom vedru projit pesky,ale zjistili jsme,ze je to nemozne vzhledem ke zdejsim vzdalenostem. Chteli jsme se nechat zavezt na motorce do centra, ale levneji nakonec klasicky vysla varianta zapujceni motocyklu. Projeli jsme vyznamna mista,ale zjistili,ze je mimo sezonu, mistni rockovy klub je v rekonstrukci, v jachtarskem klubu Jibes nam psenka nekvetla vzhledem k tomu, ze chteli za hodinu pujceni kitesurfu 50 USD, coz me zklamalo. Vecer jsme si dali vsichni maly hazardni karetni vecirek na terase bungalowu za ucasti nekolika lahvi dobreho (a levneho) dalatskeho vina, ktere lze zde zakoupit chlazene na kazdem rohu. Bachovi s Petuli se darilo a prispivali tak do sveho rodinneho rozpoctu, ale pomerne brzy jako obvykle odpadli a tak jsme museli pokracovat se Zrzkem v lizanem mariasi, pri kterem se jiz dostavila kyzena lobotomie 😊


Den 25
Motovylet na horu Ta Cu
Motocykly jsme dopoledne zapujcili rovnou na 24 hodin, abychom stihli oba dny zdejsiho nabiteho programu. Vyjeli jsme az pred polednem (vzhledem k unave ze vcerejsiho presunu a karetni recepci) do mesta Phan Thiet na konci plaze a jeste dlouho dopravou skrze nej (cca 25 km), coz uz nevydrzel Bach s Petuli a odpojili se jen na mistni pamatky.My jsme to jeste svihali dalsich 30 km po dalnici cislo 1,abychom stihli vylet na horu Ta Cu. Cesta to byla daleka a narocna,stejne jako zpatky, brzdy mi nastesti brzdily dobre, ale nefungoval klakson, takze jsem nemohl upozornovat, ze jedu,coz je zde stezejni a museltak byt v neustale pohotovosti. Okolo litaly minibusy, nakladaky a dalsi tezkoodenci a motali se pomali motocykliste. Vylet ale stal za to. Lokalita byla turisticky pomerne liduprazdna. Sice jsme nemeli cas a bylo desne vedro a tak jsme museli pouze vyjet svycarskou lanovkou na horu, ktera je vyznamnym poutnim mistem buddhistu. Cestou z kabinky jsme videli krasnou stezku a prirodu, kterou by bylo skvele jit, navic opet po kratkem vystupu se jiz vyznamne zmenilo klima v pomerne prijemne, vubec se nedivim, ze se vzdy vsichni v historii radeji odebirali modlit se na takovato mista. Pesky jsme z horni stanice lanovky pokracovali okolo klastera v rekonstrukci, kde spi verici a vysli vyse k megalomanske sose leziciho Buddhy. Po vyletu jsme se Zrzkem jeste zastavili na super masazi v salonu Good Spa v Mui Ne, kde jsme absolvovali za dobrou cenu 2,5 hodinovou masaz vcetne masaze lokty, horkymi kameny a detoxikacni masaze obliceje.

Ohen na plazi
Po setmeni jsme zevlovali na plazi a seznamili se se zdejsim typkem Ianem, malickym Vietnamcem, pracujicimi v okoli Mui Ne na rybarske lodi. Udelali jsme pod jeho vedenim ohen z palmoveho listi a dreva na plazi a popijeli pivko. Byl docela velky vitr a pani majitelka se obcas prisla podivat, zda ji nehori penzion, coz se ale nestalo a vecer byl velice prijemny. Jen krome party Vietnamcu, ktera okolo nas obcas prosla s horici pneumatikou, kterou si svitili pri sbirani krabu.Sli jsme brzy spat, ponevadz zitra nas ceka desne romanticka vec pro kazdeho cestovatele - usvit, a to ne ledajaky, ale na dunach!!!


Den 26
Usvit na dunach
Rano jsme vyrazili na motorkach pred 5. hodinou, byla jeste tma a tak se spatne vstavalo. Z domku vychazeli lide, ve vesnickem amplionu hrala pozitivni budovatelska muzika a hlasatel udilel pokyny, kterak se po ranu spravne protahnout - proste klasicke "Dobre rano,Vietname", ktere ovsem my cestovatele zazivame zridka a neradi a snazime se mistum s temito ampliony vyhnout - bohuzel vzdy to nejde a tak se chovame jako Bob a Bobek a radeji skocime zpatky do postele a prykrijeme si usi dekou 😊 To ale neni tento pripad, dnes dusame spolecne se svymi vietnamskymi kolegy k dunam, je akcni sobota a nekdo k dunam specha,aby se pokochal, jiny aby vydelal na tom, kterak se druhy kocha, tak se svet toci a bude tocit asi vecne. Po ceste dosel Bachovi s Petuli v motorce benzin, i kdyz meli plnou nadrz a motorky jsme meli zaparkovane v bezpeci rezidence a tak jsme byli poprve na vlastni kuzi svedky "vycucavani benzinu" a zjistili, ze kazde bezpeci je zde jen relativni pojem. Benzin je tu ale na kazdem rohu a tak Zrzek pro jeden litr zajel a mozna si Bach opet koupil ten puvodni ... Na dunach bylo ovsem krasne, jednalo se o Cervene duny pobliz plaze, prave vychazelo slunce,osvetlovalo more i duny,ktere byly po noci krasne chladive. Zkalenim radosti bylojen mnozstvi turistu a deti nabizejicich za uplatu pujcit "pisecne sanky" - viz foto. Oboji me stvalo a tak jsem se svym vojem cca 5 deti, ktere ziskal po vstupu na duny kazdy prichozi (krome Zrzka, ktery vypadal dosti nevyspale a napruzene, takze se ho vsechny deti lekly), sel po dunach dal a dal a decka odpadla a rozsirila voje ostatnich turistu. Na dunach jsme vydrzeli docela dlouho, fotili a kochali se, Petule s Bachem fotili kadenci 10 snimku za vterinu a Zrzek se nekde u zacatku dun asi zasekl a premyslel,co ze ho to proklateho napadlo a co z toho ma, ze vstaval takhle brzo. Po male snidani jsme vyrazili dal asi 15 km k Bilym dunam, kde teprve pro me nastala pohodicka, jeste sem totiz nedorazily davy turistu,ani nesnesitelne vedro jeste nebylo a tak jsme se pokochali pohledem na obri duny, i oazu s palmami v teto pousti, kde se pasly kone. Z vysoke duny jsem si zde vyzkousel sankovani, ktere se ale musi umet, takze tomu jeste dosti chybeloa pak se plahocil pousti nahoru a dolu. Mezitim se zde zacaly sjizdet prvni busy s lidma, takze jsme misto vyklidili a jeli zpet do Mui Ne, kde jiz jsme museli odevzdat motorky. Vzhledem k charakteru mista,kde je clovek bez motorky jak bez ruky, jsem se rozhodl, ze si svoji jeste necham a po preziti nejvetsiho poledniho vedra pod slunecnikem na plazi, jsem vyrazil na vylet po okoli a shledl stare Camske pamatky,ktere ostatni videli jiz drive a take Skritci pramen, coz je kanon s potokem, ktery se tahne ostrovem a postupne do nej z pisku vyveraji drobne potucky. Velice prijemna prochazka. Ostatni se taktez shodli na tom,ze zustaneme v prijemnem prostredi jeste den, takze se mohly dit dalsi veci.

Vecirek v Mui Ne
Ovsem dalsi akcni vecer se nezadrzitelne blizil. Po obligatni veceri v restauraci,kde jsme popili neco malo piva a vina a po zjisteni,ze vsichni vcetne Zrzka jsou jiz utahani a nepouzitelni,vypravil jsem se na plaz pred rezidenci, kde jsem potkal Iana a jeho kamarada. A jak to tak byva, slovo dalo slovo, pivo pivo a vecirek mohl zacit.Vzhledem k tomu, ze jsem byl mobilni, vzali jsme motorku a jeli trsat do jine rezidence do Coco klubu uprostred plaze. Kamarad Iana byl netanecni typ, ale my dva jsme tam rozjeli naprosto akcne brutalni tanecni party, kterou zdejsi Evropanky a Americanky z rezidence vydrzely jen lehce pres pulnoc, nacez jsme doutancovali i zdejsi pocetnou skupinu Vietnamek,takze jsme zustali osamoceni. Jednou jsme museli jet zpet do nasi rezidence, protoze mi praskly rejoice kalhoty (coz jsem myslel, ze neni mozne) slicem cca 30 cm v rozkroku pri jednom tanci a la kozacek, kdy se vseobecne soutezilo, kdo se dostane nize k parketu a kdo vydrze tancovat dele - oboji samozrejme ja 😊)) A po objeveni teto "skuliny" v odevu, jsem jiz samozrejme nebyl spolecensky zpusobily. Nevim jiz v jake v fazi, ale nekde mezi kozackem a dalsimi hity jsem si pochroumal koleno,coz ale zpetne hodnotim jako neodvratitelnou a v pohledu onoho vecera "marginalni" zalezitost a "drobnou" komplikaci. Pri ceste zpet okolo treti hodiny jsme se jeste zastavili v domacim prostredi, kde jeste zdejsi Vietnamci pojidali pozdni veceri a tak me pohostili oplatkou za moje pohosteni v baru. Jeste dalsi 2 hodiny jsem tam sedeli a tak jsem si mohl vyzkouset vietnamske karaoke, rikali ze mi to slo,ale nejspis to bylo vseobecne alkoholem, protoze ja mam pocit, ze jsem byl neustale o dve az tri slabiky pozadu, zcela nerozumeje textu jakehosi vietnamskeho popu, a vyl jsem jako kojot, coz je ale pri uzivani vietnamstiny lepsi nez cesky akcent. Nicmene parba koncila a jeli jsme zpet, rozpoutal se desny lijak,byli jsme hned zmokli na kost,navic nam dosel asi 3 km pred rezidenci benzin a klicek od motorky nam nekde po ceste v tom marasmu vypadl,takze opet vzrusujici zakonceni akce ve slejvaku 3 km tlaceni motorky,kdy jsme mleli z posledniho. Po prichodu na rezidenci jiz svitalo a tak nebyl problem se jit za prilivu vykoupat mezi igelitky do more a pak do sprchy,cimz byl tento uchvatny vecirek zakoncen.


Den 27
Sanacni den v Mui Ne
Tento den jsme se Zrzkem prohlasili jako sanacni. Zrzkovi se nikam nechtelo, ja jsem byl rad, ze jsem vstal na obedosnidani a tak jen Bach a Petule sli akcne na Skritci pramen. My jsme hrali se Zrzkem a pak s Vietnamci, ktere jsem ucil prsi, karty na plazi a vubec se toho moc za zminku nedalo. Mistni hrali fotbal na plazi, kteryzto jsem jen s oteklym kolenem sledoval. Vecer jsem mel od Iana objednaneho a zaplaceneho jointa, resp. jeho fajfkovou variantu, ale protahla se nam vecere a Ian uz pak nic nesehnal a tak jsem mozna dobre prisel o dalsi zazitek 😊 ,ale i o svoje penize 😞


Den 28
Mirime busem do Saigonu
Pohoda u more musela skoncit a ted mirime opet busem a opet ve vedru do cca 8 milionoveho mesta Saigon alias Ho-Chi-Minhova mesta. Rano mala snidane, do busu zvladnu nastoupit sam, takze invalidismus se nekona, neni co resit a jedem !!!!!

---

Comments

[Lucka]

bajny obr
Zrzek vedle tech mistnich vypada vazne jak nejaky bajny obr (varici polivku) :)))

[My vsichni cestovatele]

Ano, doslova. Jsou tady z nej vsichni hotovi, je to velka atrakce. A to jeste vzdycky tvrdime, ze se jmenuje "Crcek" aby se jim to lip vyslovovalo a zapamatovalo a ze je bracha Kollera. To jsou vzdy ovace !!! :0))

[Zrz]

Je potreba uvest min. toto na pravou miru. Je pravdou, ze vetsina asiatu je asi o hlavu mensi nez ja, ale uneseny jsou daleko vice z Drika jehoz si hodne foti, zvlaste kdyz se rozjede sve show:-) to sem, ale nepise takze vetsinu deniku bude po prijezdu nutne uvest na pravou miru.

[My vsichni cestovatele]

Toto Zrzkovo uvedeni na pravou miru, je treba uvest na pravou miru. Vietnamci jsou o hlavu mensi nez ja a o dve hlavy mensi nez Zrzek, proto zde Zrzek pusobi znacne exotickym dojmem :)