4. etapa - historicka mesta Stredniho Vietnamu

---

Den 13
Prochazka po Hai Phongu, odjezd do kralovskeho mesta Hue
Tento den probihal vcelku odpocinkove. Po klasicke kulisarne, kdy nas autobus z pristavu (prijezd z ostrova Cat Ba) vysadil nekde na nejakem neznamem miste, na kterem se "cirou nahodou" objevilo velke mnozstvi prislusniku mototaxi, kteri nas chteli za pouhych 50 Kc na osobu "zachranit" od velke, nejmene 8 km dlouhe tury na autobusove nadrazi. Po kratsim nezajmu a demonstraci chuze nahodnym smerem se cena snizila na cca 50 procent, presto vsak s nevoli zjistujeme, ze nadrazi je vzdalene cca necely 1 km a vysmati podnikavci si tak opet mnuli ruce. Po zakoupeni listku na spaci bus, ktery pojede 12 hodin trasu o delce cca 700 km smerem na jih k nasi dalsi destinaci, ktery vysel velmi levne a az podezrele levne, takze hlavne Zrzek trnul obcas hruzou, zda se spise nez o soft bed nebude jednat o soft seat nebo dokonce hard seat. Ceny jsou zde klasicky rozdeleny do kategorie luzko nebo sedadlo a tvrde nebo mekke, pricemz tvrde, jak jsme jiz na vlastni oci videli, je skutecne dosti tvrde. Po uspesne koupi jizdenek jsme vyrazili na pruzkum 3. nejvetsiho mesta Vietnamu - Hai Phongu. Jedna se o mesto s jiz po mnoho let strategickym pristavem, ktery hraje vyznamnou roli zejmena v nakladni doprave, za valky s USA byl cely zaminovan vodnimi minami, aby se predeslo zasobovani zbranemi ze SSSR. Jinak Hai Phong neni nicim moc zajimavy, i kdyz preci jen se zde clovek ocita na okraji turistickeho ruchu a tak se zde muze v klidu prochazet po trzich a sledovat, co si take nekoupi (zdejsi trhy nabizely vse od nahradnich dilu na jakykoliv stroj ci pristroj az po zanovni elektrocentralu se slusnym vykonem za cca 1000 Kc). Mimo trh je zde pomerne rozsahle namesti vynikajici zejmena velmi peknou parkovou upravou zelene, jen je skoda, ze pres dlouhe namesti jezdi po obou stranach obrovske mnozstvi dopravy - charakteristicky rys nahodneho urbanismu minuleho stoleti. Na namesti se bezne konaji sportovni turnaje ve fotbalu a zejmena badmintonu, kde lze spatrit opravdove mistry, okolo kurtu se srocuji lide a sleduji zapas se vzrusenim. Opodal probiha hromadne masove cviceni lidi vseho veku od mladych az po osmdesatniky. Chvili jsem to nevericne pozoroval - cca 200 lidi je rozdeleno do jakychsi cet po cca 10 lidech, tyto cety jeste do rot po cca 40 lidech, kazda rota ma sveho predcvicujiciho. Na povel zacne asi polovina vsech rot cvicit, provadi se 10x stejny cvik (napriklad placani se obema rukama do zadku za zhoupnuti v kolenou), kazdy si nahlas pocita a kdyz provedou patricny pocet opakovani vsichni zvesela zahlaholi a zatleskaji, nacez nasleduje odpocinek, zatimco cvik provadi druha pulka. No, cumel jsem na to, jak by rekl Balik "jako pero z gauce" a rikal si, ze by bylo skvele se pripojit a nasat take trochu energie, ale tentokrat jsem nenasel odvahu a ani nemel cas - skoda, atmosfera byla vskutku skvela a az budovatelsky pozitivni 😊 Nestihl jsem se ani naveceret a tak jsem prisel na autobusak na posledni chvili. Autobus jel vcelku nacas, v buse se vsichni musi zout, je tam cisto, i kdyz dosti tesno, zejmena Zrzek se jen s nejvetsimi obtizemi skladal do vyhrazene koje, nejde si cist, protoze svetla je malo, ridic furt troubi, najizdi neustale na nejake nerovnosti, takze jsme se radsi pripoutali, prikryli dekou a sli spat.

Den 14
Kralovske mesto Hue, dalsi UNESCO - prvni dojmy
Hue je pomerne velke mesto lezici jiz ve Strednim Vietnamu, jizne od historicke demilitarizacni zony mezi jiznim a severnim Vietnamem. Lezi na Vonave rece (Perfume river), coz je pravda a byla to jedna z nejcistsich velkych rek, co jsem kdy videl. V 18.stoleti za vlady dynastie Nguyenu bylo hlavnim mestem jizniho Vietnamu, pozdeji v roce 1802 Nguyen Anh dobyl Hanoj a severni Vietnam a Hue se stalo hlavnim mestem sjednoceneho Vietnamu a zaznamenalo velky rust. Vlastni mesto se skladalo z citadely, jejiz hradby maji obvod 10 km a uvnitr niz je jeste jedna "citadela", nazvana Risska obora s obvodem 2,5 km. V Hue jsme se ubytovali u moc hodne starsi pani, ktera nam hned vyprala pradlo velmi akcnim zpusobem, varila skvelou omeletu a o vsechno se postarala a mohli jsme tudiz vyrazit za desneho vedra do mesta. Brany male citadely se otviraji ale az ve 14 hodin, takze jsme zatim zevlovali ve vnejsku za prvni hradbou. Opet zde operovalo mnoho naprosto neodbytnych riksu, na nez jsem nakonec vyzral tak, ze jsem jednomu nabidnul, ze si vymenime role, ja budu riksa a on zakaznik, kupodivu souhlasil a tak jsem s nim zase pro zmenu jezdil ja, vesele bylo sledovat, jak trhovci hraji taktez tuto hru a nenabizi jiz zbozi mne, ale vesele se obraceji primo na byvaleho ridice riksy, nyni pasazera. Prohlidka celeho mesta je znacne narocna, v tom desnem vedru to ani moc nejde, ale prosli jsme aspon jeho znacnou cast. Cely areal je intenzivne opravovan, stale pretrvavaji skody napachane bombovymi utoky nejen Americanu, ale take severovietnamskych jednotek Vietkongu. Osobne me nẹjvice zaujal palac s urnami deviti panovniku dynastie Nguyen o vaze kazde cca 2 tuny - symbolizujici stabilitu a silu teto dynastie, nejvetsi je pak venovana jiz zminenemu Nguyen Anhovi.

Draci lodi k pagode Thien Mu (erbovni symbol mesta Hue)
Dale jsme pokracovali pres most, kde jiz Bach s Petuli domluvili dopoledne projizdu Draci lodi po rece smerem k pagode Thien Mu a tak jsme po hezke soukrome plavbe, kdy nechybelo ani drobne obcerstveni, dorazili k pagode tycici se za mestem. Soucasti arealu pagody je i buddhisticky klaster a tak jsme zde mohli sledovat i bezny zivot mnichu vcetne vyuky badmintonu na nadvori. Pagoda se tez stala v 60. letech 20. stoleti centrem a symbolem protivladnich demonstraci, najdeme zde odkazy na obradne spachanou sebevrazdu upalenim jednoho z mnichu, akce byla velmi zmedializovana, coz v te dobe vedlo k dalsi serii podobnych protestnich cinu. Tehdejsi prezident na to vsak nedbal a jeho svagrova dokonce posmesne akci prohlasila za "grilovaci mejdan" a tak neni divu, ze tato rodina skoncila spatne pochopitelne nasilnou smrti.

Vecirek v baru Why not
Vecer jiz probihaly jen nejake stolni hry na hotelu a my se Zrzkem jsme jeste zasli do baru na kulecnik, protoze kvalitu nasi hry je treba neustale zvysovat, abychom zde nedelali ostudu, coz jsme ale stejne jeste tento vecer delali, takze priste uz urcite ... Dobra to zena vedouci hotylek se pokusila vytvorit psany domovni rad, kdy jednim z bodu je prichod na ubykaci do 23 hodin, nutno rici, ze toto jsem ani zdaleka ani jednou nesplnil, ale pani jiz byla zrejme zvykla, takze to brala s nadhledem a toleranci.

Den 15
Okoli Hue ze sedla motocyklu
Dalsi den nas cekala rozsahla akce, kdy jsme chteli absolvovat radu zajimavosti v okoli mesta. Motorky nam zapujcili nejaci chlapci sidlici pred hotelem, platbu si vyzadali predem a zrejme to sli ihned oslavit, protoze vecer jiz pulka na prebirani motorek nedorazila a druha byla znacne podrousena nejspise mnozstvim zdejsi palenky vypite na oslavu teto zakazky. Prosty to zivot rentiera s motocykly. Na motorce jsme tedy vyrazili z mesta, stroje byly daleko ojetejsi a nase zkusenosti jiz vetsi, takze razeni i cela jizda jiz probihala naprosto plynule, takrikaje jsme splynuli jako ryba ve vode se zdejsim dopravim ruchem. Cekala nas dalsi etapa po stopach Ho-Chi-Minha, je to tu jako nejaka akcni hra - Najdi co nejvice pamatek, kde Ho-Chi-Minh bydlel, sedel, chodil na ryby, kouril dymku a podobne. Az to vypada jako Cimrmanovska legenda, je zrejme, ze kazdy narod potrebuje sveho Cimrmana. Ve vesnici Duong No jsme po patraci akci objevili chalupu se skromnym vybavenim, kde vudce pobyval a take schudky, kterymi schazel k rece, kdyz se chtel koupat. Hned vedle jsme nasli svatyni demonek Am Ba, kde panoval poklidny zivot, ostatne jako v Ho-Chi-Minhove chalupe tam vsichni spali - co jineho se taky da v tom vedru pres poledne delat ... Dale jsme pokracovali k mori na ostrov, projeli par vesnic, kde vrcholnym ukolem v tom vedru bylo zajistit nejake piti o teplote nizsi nez okolni vzduch. Akci jsme ukoncili na pekne plazi Thuan An, kde bylo krasne ciste more, belostny pisek a kde jsme se vykoupali. Charakteristikou teto plaze bylo, ze si zdejsi tvurci infrastruktury zahrali na Pobrezni hlidku a tak neustale na vezi i na plazi zevlovali plavcici, behajici zde s megafonem a dalsim vybavenim a neustale prudili plavce. Nejcastejsim prestupkem bylo prekroceni vzdalenosti od brehu za bojemi. Tento prestupek jsem spachal asi po 30 vterinach, co jsem se dotkl vody, ponevadz tato zona byla zalostne mala, Zrzek na hranici boji stal na dne a trcel jako sloup z vody. Plavcici neco pokrikovali do megafonu a tak jsme koupani brzy vzdali. Toto je obecny rys Vietnamu, jakmile se zvdalite jen trochu od brehu, hned maji vsichni dojem, ze se zarucene utopite. Sami Vietnamci se neustale drzi nafouklych zachrannych kol a to i ve vode o hloubce 1 metr. Navic Petule zde zpusobila rozruch, kdyz se koupala klasicky v dvoudilnych plavkach, Vietnamcum vypadavaly oci z bulbu, coz nesla z nepochopitelnych duvodu nelibe. Samy Vietnamky se kolikrat koupou v tricku a riflich, co mi prijde dosti neprakticke. Na plazi mi dosel benzin v motorce, ale jakysi klucina ihned sehnal potrebnou davku, takze cesta mohla bez problemu pokracovat. Postupne se smrakalo a tak jsme jiz jen zazili chaoticky prujezd hustou dopravou ve meste, ale kralovske hrobky na druhem konci mesta nam jiz ukazaly zavrene brany. Vecer probihala opet kulinarska exkurze na veceri do zdejsiho restaurantu a pak jsem jeste diskutoval s jednim Irem a Britem v baru o Evropske unii a prave Iry zamitnute Lisabonske smlouve a vecer rychle utekl.

Den 16
Prijezd do Hoi An, jak jinak nez mesto v UNESCO
Bachovi jiz bylo klasicky, po cca 48 hodinach na kazdem jednom miste, Hue nevyjimaje, tesno a nudno, a tak jsme sbalili jako spravni kocovnici zase svych par svestek a druhy den vyrazili busem do Hoi An. Presun na pomerne blizke misto zabral znacnou cast dne, ale Hoi An je vskutku pekne mesto. Poklidne, romanticke, misici radu architektonickych stylu (zejmena vietnamsky, japonsky a cinsky), k dnesnimu dni v tomto malem meste vyhlaseno jiz okolo 800 historickych pamatek !!! Jeste do 19. stoleti jeden z nejvyznamnejsich pristavu Vietnamu, ale pozdeji reku, na ktere mesto lezi, zaneslo bahno z lidske cinnosti a vyznam pristavu upadl. Prijemny je pohyb po meste, protoze do centra nesmi automobily - hura. Dale je mesto pravou vyspou kulinarskych specialit a remeslnych dilen, ze ktere jsme poznali zejmena zdejsi cechy svadlen, ktere od naseho prijezdu az do doby cca 5 minut pred odjezdem, sily jen pro Petuli s Bachem, kterazto naobjednala pro sebe i Bacha celou garderobu na miru, takze vsechny vecery jiz dale travili v salonu merenim rozmeru svych tel a neustalym uhanenim, kdy ze uz bude pradlo hotove. Ihned po umisteni veci do hotelu, tentokrat jsme se rozsoupli, kdyz jsme se ubytovali v hotelu s malym bazenem, klimatizaci za smesne malou castku jsme si nepriplatili, setrime totiz vzdy na spravnem miste 😊 coz ale nevadilo, protoze alespon my se Zrzkem jsme v hotelu pobyvali jen sporadicky, jsme vyrazili na prohlidku mesta. Koupili jsme vstupenky a zahrali si "Kudy a kam v Hoi An", ktera spociva v tom, ze na vstupence mate 5 kategorii vstupenek do 5 ruznych druhu tech nejzajimavejsich pamatek, pricemz z kazde kategorie si muzete vybrat jen jednu. Pravdou ale je, ze jine pamatky byly zdarma nebo se nam podarilo mrknout se na dve z jedne kategorie. Ostatne na vice ani vas nebyl. Navstivili jsme tak domy bohatych kupcu, kongregacni saly Cinanu z Fujianu, pagody, Japonsky kryty most ci muzeum historie Vietnamu. Vse velmi intenzivni, malokde nejaky vyklad a tak pomerne velke zahlceni historickymi vyjevy, do toho jeste cinske znaky a meli jsme toho plnou hlavu. Mne se nejvice libily cechovni domy a kryty most.

Horecka sobotni noci v Salsa klubu
Zatimco Bach s Petuli sli sporadane spat. My jsme prosli centrum, po kratke hre v kulecnik jsme se presunuli do klimatizovaneho klubu Salsa na nabrezi. Je videt, ze klimatizaci na pokoji zkratka nepotrebujeme 😊 Tam se odehravalo prave peklo, zcela srovnatelne s vecirky interniho oddeleni nemocnice Neratovice, kterych jsem mel tu cest se jiz vicekrat zucastnit, kdyz zde jiz za naseho prichodu radila parta cca 20 rozdovadenych Irek a 5 Iru a neco malo prizvukujicich jinych narodu vcetne jedne Vietnamky ze Saigonu, se kterou jsem jeste stacil dat jeden kultivovany tanec. Muzika buracela, devcata tancila jak o zivot, piva , panaky a kontejnery s koktejly litaly jak o zavod. Postupne se devcata presunula hromadne za pult, zcela odstavila dva vrchni Vietnamce a zacala s nimi trsat za barem, z cehoz jim sly oci kolem, a otviraly kazou lahev, na kterou narazily a rozlevat ji lidem na baru, zcela tak ochromily cinnost vrchnich, ktere vsak nahradily naprosto perfektne a komplexne. Dalsi fazi byl presun divcin na bar a na dalsi inventar podniku, kde tancily nejruznejsi tanecni kreace, vlastne jiz tancili vsichni a vsude. Zrzek se nad ranem odkomihal a na sedle najateho motocyklisty se doklepal do hotelu, ja jsem jeste dopil jeden kontejner s drinkem (klasicky nad plan), devcata mi vyfoukla vsechny motorky a tak jsem musel dovravorat po svych. No, proste povedena mladeznicka akce s prvky druzby na poli EU a mezinarodni vymeny tanecnich kreaci.

Den 17
Vylet na sidliste staroveke rise Campa - My Son, UNESCO a zase UNESCO ...
Rano jsme se kupodivu docela zmobilizovali. Ja osobne skokem do bazenu, pod jehoz hladinou jsem zjistil, ze skutecne ziju a svet kolem me neni prelud. Po vydatne snidani a naplanovani cesty jsme vyrazili jako zkuseni motorkari na 55 km dlouhou cestu na velmi zajimave misto v okoli Hoi An. Rozvaliny starodavne rise, jejichz podobne protejsky jsou v Kambodzi, Thajsku a na Jave, kdy spolu tyto kultury komunikovaly a ovlivnovaly se. Po prijezdu na misto jiz radne pripraveni na prohlidku, jen to vedro bylo k nesneseni, takze jsme pomerne rychle prosli pomerne nudne znacene casti My Son oznacovane pismeny stylem A, A s carou, B, B s carou atd., takze jsme ani moc nevedeli, kde jsme. Na hranici upalu jsem dosel zpet k motorce a moc casu jsme jiz nemeli, protoze cesta zpet byla dlouha a Bach s Petuli opet fotili vse, co se mihlo okolo. Vecer se nesl ve znameni kulturniho klidu a miru a po dobre veceri jsme se odebrali k potrebnemu odpocinku do hotelu.

Den 18
Vylet na prekrasne Mramorove hory
Zatim pro me nejhezci vylet zacal brzy rano, kdy jsme vyjeli smerem k blizkemu mestu Da Nang, ritili jsme se 70-80 kmh po zdejsi dalnici a nechavali za sebou mistni motocykly i busy. Brzy jsme dojeli pod Mramorove hory, jedna se o pet obrich stolovych hor kompletne z mramoru, kazda hora symbolizuje jeden z peti zivlu - ohen, voda, vitr, kov a drevo. Nejvetsi horou je Thuy Son (Vodni hora) s prirodne vzniklymi jeskynemi. Cela trasa vede nejprve nahoru na plosinu hory, kde jiz chodite mezi ruznymi pagodami, buddhistickymi a hinduistickymi chramy, propletate se jeskynemi, skalnimi branami, otviraji se pred vami nadherne vyhledy do kraje, vse na podkladu mramoru. Jeskyne jsou jak mensi, tak velke s obrovskymi domy, kudy pronika uzky produ svetla z otvoru ve strope a osvetluje v ruzne doby ruzna mista v jeskyni, kde jsou sosky, chramy, oltare - jak vystrizeno z filmu o hledacich pokladu a tajemstvi. Svit mesice pak zde musi pusobit neuveritelnym dojmem. Na vstupence je mapa cele oblasti, takze se zde muzete propletat podzemim i povrchem kud chcete, nakonec vzdy skoncite nekde na okruhu a pokracujete dal. Jiz pri jizde motocyklem jsem se seznamil s jednou Vietnamkou, jejiz otec dela pred kamenika z mramoru, takze jsem se byl podivat i v dilne a prodejne, koupil si pekny privesek na krk s mramorovymi prvky se symbolem "happy Buddha" - vysmaty Buddha 😊 davajici pohodu a veseli. Pak jsem jeste sledoval jak velmi opatrne zabaluji velkou zakazku masivnich mramorovych soch objednanou jistym Australanem, ktery si pro ni zajel az sem.

Odpoledne ve znameni smichu na plazi s vernou kopii naseho stareho dobreho Ziti
V parnu a vedru jsme po ceste zpet hledali plaz, kde bychom se svlazili a dojeli jsme opet k jedne opustene, kde zila jen rodina pana, budeme mu pracovne rikat Zita, protoze jsme brzy poznali, ze spolu museji mit nejmene 99,99 s periodou do nekonecna procent spolecnych genu. Brzy se nas ujal, k jidlu mel jen cerstve musle a tak Bach se Zrzkem prohlasili, ze je musime ochutnat, abychom splnili dalsi bod gurmanske poznavacky. No, moc masa uvnitr nebylo, za maso bych to ani nepovazoval, opet zvykackoidni vec, jejiz povest u me zachranil jen citron a sul hojne pouzivany. Ostatni ale rikali, ze to bylo dobre, ale nejak se mi tomu nechce verit, protoze kapitola musle jiz uzavrena a dalsi pobidky ke strave formou teto "delikatesy" jiz neakceptovany. Po jidle a pohosteni pivem, kdy do nas pan Zita hustil neustale jednu frazi ve stylu "Vietnam - Number One", smal se na cele kolo, casto sam sobe a vubec vykazoval prakticky vsechny znaky naseho znameho dvojnika od Knoflika vcetne konzumace znacneho mnozstvi piva a lihoviny(nevalne kvality). Pak jsme se jeste sli koupat a plavali asi 300 metru od pobrezi, pan Zita silel na brehu, ze se utopime, ovsem hloubka vody v nejzazsim bode opet cca 2 metry. Po vrelem rozlouceni s celou rodinou, ktera na tuto udalost bude vzpominat jiste nejmene do prichodu dalsi podobne skupiny - tj. mesice az leta.

Odjez spacim busem do Nha trang - plazovy raj
Ceka nas opet po hektickych dnech bez odpocinku presun do oblasti jihovychodniho Vietnamu a podhuri Stredovietnamske pahorkatiny. Presun opet cca 12 hodin spacim busem, kdy jiz tusime, ze se nic moc dit nebude. Asi 5 minut pred odjezdem busu privazi jedna svadlena motocyklem Petuli, ktera nervozne stepovala pred obchodem v ocekavani, zda se povede vse zdarne dokoncit, ci zda prijde o penize i saty. Svadleny ale pracuji precizne a tak se stalo, ze na posledni chvili horkou jehlou dospichly posledni casti a mohli jsme kompletni vyrazit na dalsi etapu.

---