3.etapa - Delta Cervene reky - zatoka Ha Long a ostrov Cat Ba

---

Den 10
Z Hanoje do zatoky Ha Long
Po prijezdu zpet do Hanoje, kdy jsme se docela nakonec vyspali i na
nasich jiz tentokrat ne tak komfortnich soft bedech, o nichz Bach pak tvrdil, ze v nich byly blechy, co ho kousaly (asi ne psi) a klimatizace jela na cca 300 procent a tak jsme pouzili vsechny deky a pripadali si pro zmenu jak Eskymaci a tesili se na vedro mimo vlak. Vzhledem ke
konstelaci, kdy jsme meli kazdy v kupe nejake mistni lidi a meli horni
lehatka, museli jsme jit spat a zadne recepce a akce se nekonaly. To
jsme ocenili hned rano v pul pate, protoze jsme alespon byli vyjimecne
vcelku fit na presun na autobusove nadrazi a odjezd do Ha Longu.
Autobusy jezdi kazdou pulhodinu uz od pate rano, takze jsme dorazili
akorat vcas. Autobus mel jet asi za 10 minut, ale v kasach (asi 5
kukani) nebyla ani noha. Jen po hale pobihal klasicky nahanec do
autobusu a vyvolalal odjezd busu na Ha Long, cenu mel stejnou jako
statni linka a tak jsme chteli jet s nim, jenze nejaka pani tam u
stanku desne zasvecene kroutila hlavou, ze nemame jezdit a tak jsme
nejeli (zrejme tajna spolupracovnice statni dopravy). Chlapek sbalil
posledni lidi a odjel na cas docela slusnym autobusem. Do kukane
nakonec dorazil nejaky nadrazak v obrovske placate cepici a prodal nam
jizdenky. Tim ovsem cesta nezacala, spise naopak. Statni linka cekala
jeste dalsi pulhodinu navic, jestli se jeste objevi nejaky dalsi
pasazer, autobus byl takovy rozvrzany, z nadrazi pozdeji vyjel krokem,
cekaje na kazdem rohu, zda se nahodou neobjevi nejaky dalsi
potencionalni cestujici a nahanec (pruvodci) v buse stal v otevrenych
dverich a hulakal na lidi na ulici za jizdy, cimz zcela rusil
klimatizaci vozu. Ponauceni z toho plyne takove, ze ani statni sluzby
nejsou prosty komerce a ze nakonec nabizeji sluzby horsi, ponevadz
schopni soukromnici je brzy prevalcuji (tedy krome nekterych
tragickych podnikatelu viz autobusak ze Sapy). Nicmene cesta se tak
protahla asi na 4,5 hodiny, bus klasicky neustale troubil, rval
motor, ridic predjizdel stylem kamikaze, takze jsem sel radsi spat
na sedacku a doufal, ze nas nesesrotuje kamion.

Plavba ze zatoky Ha Long na ostrov Cat Ba
Nestalo se tak a v Ha Longu jsme se nechali dopravit taxikem z nadrazi do pristavu. Jedna se o velice turisticky atraktivni lokalitu, dojizdi sem nejen mistni, ale i ve velke mire Cinani a lide z celeho sveta, diky cemuz se zde vyrazne rozmohl naprosto veskery turisticky servis se zvlastnim durazem na nejstarsi remeslo sveta. Zde definitivne zjistena dalsi charakteristika zdejsi taxisluzby.
Usmlouvali jsme cenu za odvoz nakonec na 50 Kc, po provedeni jizdy
cena na taxametru jen 30 Kc (i pres uvodni castku navrzenou taxikarem
na cca 100 Kc). Vec se ma nasledujicim zpusobem. Ve voze je taxametr
se 4 sazbami a nechybi i u nas v minulosti oblibene TURBO. Pokud
nesmlouvate, dostanete rovnou TURBO a pri jizde se divite, jak ta cisla
leti. Pokud smlouvate, nezapne taxikar taxametr vubec, nebo jej v
horsim pripade zapne na pohodovy tarif a clovek je tak udiven, jak je
mozne, ze usmlouval tak vysokou cenu. Ovsem pozor, pokud priste
nebudete smlouvat, ceka vas zase TURBO, takze vlastne rozreseni je, ze
vzdycky vyhraje taxikar, to je jedina jistota, kterou mate 😊 Jiz od
nadrazi se za nami tahla klasicky banda nahanecu. Jeden z nich nam
nakonec o neco levneji nez u kasy prodal listek na hromadnou
plavbu, sepsal smlouvu, predstavil kapitana plavby a tak se nam zdalo,
ze vse je v pohode a zacali si uzivat cesty. Po drobnych kolizich v
doku, kdy kazda lod se snazi dostat do pristavu k turistum a tak
dochazi k jevu, ze jedna lod vyrazi a misto ni permanentne najizdeji tri
dalsi a vzhledem k platnosti fyzikalnich zakonu kupodivu i ve Vietnamu, neni
mozne, aby se tam vsechny vesly a tak zacina zabavny billiar lodi a
pokrikovani lodniku, nakonec jako vzdy silnejsi vitezi a natlaci se na
nase misto. Nase lod je pekna, pomerne velka, sdilime ji s radou cizincu
a sledujeme, jak ubiha cesta, na palube nahore na strese je krasne a
jsem tam skoro sam, protoze slunce prazi a paluba nema zadny stin, to mi
vsak nevadi, vyndavam jako zkuseny lovec Pampalini destnik a kryji se
v jeho stinu a sleduji okolni krajinu, blizici se ostruvky, a pohyb
lodi, lodek i uplne malych lodicek plahocicich se o jednom veslu kamsi
dal. Brzy se zaciname priblizovat k jeskynim, vplouvame do
zatoky, ktera je nadherna, ale pripomina masokombinat. Po dosednuti na
breh vsechny rychle vyhnat, mate 45 minut do odjezdu, tlacite se v
davu turistu, ktery jako reka masa proteka jeskynemi a jako priznacna
krasova vyveracka vas to vyvrhne u vychodu, kde vam jeste prodaji
nejake cetky, kolu, klobouk a zmrzlinu a sup do lodi a vyplouva se.
Jeste, ze se tady nepohybujeme v ramci organizovanych zajezdu prilis casto. I
takoveto kratke exkurzy do sveta masoveho cestovniho prumyslu nam
staci na dlouho. Jinak jeskyne jsou pekne, podarilo se mi (jak jiz mam
nauceno i z Cech), chytit se pruvodce, ktery vypravel anglicky,
vetsinu boys and girls z USA to ale nezajimalo, takze jsem svymi dotazy
okupoval pruvodce sam, ale aspon jsem se neco dozvedel a mohl
konfrontovat nactene infromace s realitou.Jak jiz to tak byva, lide
davaji i zde v jeskynich ruzne nazvy krapnikum podle historie
zeme, ktera je zde hodne bohata, pan pruvodce byl nadsen, ze znam i
stripky z jejich historie a obcas se rozpovidal. Zakladem spolecneho Vietnamu je legenda o krali Lac Long Quanovi (syn kralu, kteri meli schopnost sestupovat a zit ve vodnich svetech), ten naucil lid zemedelstvi a chovu bource morusoveho, rozdelil role ve spolecnosti i stanovil kodex chovani mzei muzem a zenou a v rodine. Vice vsak prebyval pod vodou a vystupoval jen pokud bylo treba. Do kraje jihu vsak prisel kral ze Severu a zanechal zde vladnout svoji dceru Au Co. Ti vsak suzovali mistni lid a tak byl povolan na pomoc Lac Long Quan, ktery jis sluzebne asi dost stary, ale promenil se v mladeho jinocha (rekl bych, ze zakladni kouzlo vsech nadprirozenych bytosti). A jak uz to tak byva, mirumilovnou a moudrou formou tento problem poresil, protoze se dal s Au Co dohromady a i kdyz z toho tatik kral ze Severu nebyl nadseny a vsemozne je pronasledoval, laska je ale laska a tak Au Co brzy porodila dite. Ono to nebylo uplne standardni dite, protoze to je popisovano jako vak, ze ktereho se vysypalo sto vajec, coz matku dosti vylekalo (pochopitelne). Nicmene konec dobry vsechno dobre, z kazdeho vejce se vylihnul jeden syn, kluk jako buk a tak byla mama asi rada, ze uz ma materske povinnosti definitivne za sebou. Lac Long pak mel par let asi zase jine veci na praci, koneckoncu odvedl dobrou praci, ale kdyz synove dorostli, rozdelili si je 50 na 50 a jak Au Co, tak Lac Long ovladli svoji risi. Zasneni do historie Vietnamu vsak probihalo jen chvili, dav nas neuprosne vytlacil z jeskyne ven. Jeste jsem si vybehl podivat na druhou
jeskyni, kterou naprosta vetsina turistu vubec nestihla, je to ta s
drevenymi kuly viz popisek u fotek - jeskyne s ohromnym domem, kterym
neustale krouzili davem lidi vyplaseni a nevrli netopyri, na ktere nebral nikdo
ohled.

Jsme na ostrove, co dal?
Po opusteni jeskyni jsme jeli velmi krasnou cestou okolo ostruvku,
bylo krasne pocasi, na palube se zacaly opekat Americanky, ktere si
zaplatily okruh,takze je pak lod odveze zpet do Ha
Longu, ale my zustaneme radeji na ostrove. Propletali jsme se okolo vesnicek
na mori, ruznych barek rybaru a obdivovali krasy prirody zarazene
nedavno mezi divy sveta a pamatky UNESCO. Po vystoupeni na severni
strane ostrova jsme vsak zjistili, ze nad nami opet vyhral prekupnik
listku. Zaplatili jsme jen plavbu na ostrov, nikoliv do mesta, i kdyz
jsme pred koupi opakovane ukazovali na mapu a tazali se, zda mame
placeno az tam. Dostali jsme se takdo pasti. Jit pres ostrov okolo 20
km s bagazi bylo nemozne, lode odpluly a bylo odpoledne a mistni
dopravci, kteri meli na autobusech cenu za jizdu 10 Kc, zakryvali ji
svymi zady a nabizeli cenu okolo 1000 Kc nebo jizdu na zadi motocyklu
za 150 Kc. Beznou cenu odmitali, ta je pry jen pro zajezdy, to my
nejsme, domluveno pry nic nemame. Jiz jsme se chystali, ze prenocujeme
na opustene casti ostrova ve spacacich, cimz tyto prekupky prevezeme, ale pak nas preci jen vzal jeden
dopravce do maleho mikrobusu za prijatelnou cenu, cimz vrazil nuz do zad
zdejsi smluvene "mafii" cestovniho ruchu, nemohl se uz na to
divat. Docela nas to nastvalo. Zastavil nam ve meste pred hotelem Than Tung a ten
se nam hned stal osudovym, komunikativni pan sef z rodu Hoang Y, ktery si sam udela
vetsinu veci, kdyz je treba, necekaje na personal, nabidnul nam dobre
ceny na dve noci, ale krize se blizila. Prijeli jsme ve ctvrtek, coz neni dobre. O
vikendu a zejmena v sobotu jsou zde ceny horentni, ci nejde sehnat
pokoj vubec, protoze sem jezdi davy mistnich z Hanoje na rekreace. To
nas vsak zatim nezajimalo a ubytovali jsme se. Pan sef mi trochu
pripominal Hurvajse, nejen gesty a vystupovanim, ale dokonce i podnikavosti, a tak jsem se s nim brzy skamaradil. Drzel slovo a byl v pohode a tak jsme zvladli i to, ze nefunguje skoro nic v pokoji, koneckoncu byli jsme v levnem hotelu a cenu jsme meli skvelou.

Seznameni se s nocnim zivotem na ostrove
Po veceri neco malo morskych plodu nevalne chuti v mistni restauraci,
zejmena chobotnice, co si dal Zrzek chutnala jako vytuhla a poradne vyzvykana zvykacka, jsme se Zrzkem zasli ve vedru na klasicke tocene do trhu a setrvali
zde i pres silici vitr a hromy a blesky. Zizen byla velka a tak jsme
si ani nevsimli, ze jsme zde jiz jen my a prodejci a ze vsude okolo
nas jiz uklizeno a privazany plachty. Ale zakaznik nas pan, chce-li
popijet v blizicim se tajfunu, prodame mu klidne jeste dalsi pivo. Tak jsme
jeste popijeli na stojaka za obrovskeho deste bicujiciho plachty a vichru, ktery
postupne utrhal vsechny upony techto plachet a krcili jsme se sami
spolecne s par vytrvalymi mladymi prodejci a sledovali
tento radici prirodni zivel. Pak jiz nebylo, kde se kryt a tak nam pujcili destnik, ale hned jak jsme vysli ven, behem par vterin probehlo dukladne vysprchovani a dalsi zazitek za nami. Takze nam ani nevadilo, ze na pokoji uz prestala fungovat i voda. Casovy posun jiz jsme prekonali a tak jsme opet nedockali v baru s mistnimi na zapas EURO, jako uz ostatne do konce mistrovstvi.


Den 11
Soukromy vylet rybarskou lodi po ostruvcich
Rano zavladlo na ostrove v Jihocinskem mori krasne pocasi, takze nam ani nevadilo, ze prisli brzy chlapci na opravu vody a zacali se stourat v koupelne. Bach s Petuli sehnali hodneho a pohodoveho rybare, ktery nam za 150 Kc na den a osobu pronajal celou svoji lodku vcetne sebe jako ridice a vozil nas po ostruvcich. Zastavil nam na
odlehle plazi, kde jsme snorchlovali, lezli po skale a odpocivali,
zavezl nas i na dalsi zajimava mista a i kdyz neumel vubec anglicky,
vzdycky jsme se nejak domluvili a cesta probihala skvele. Cely den jsem byli jen o dvou lahvich vody, ale zazitky byly daleko silnejsi. Vylet jsme
zakoncili veceri na plovouci restauraci, kde si kazdy mohl vybrat
nejakou morskou potvoru ze sadky, ktera mu obratem pripravena
gurmanskym zpusobem a dopravena nalezite nacancana na stul.

Vecerni aktivity
Po navratu na hotel jsme zjistili, ze jiz mame pokoj o daleko vyssi kategorii, ponevadz nam byl pridelen soukromy bazen. Zaroven jiz fungovala i voda, coz jsme zjistili tak, ze po otevreni dveri od pokoje se tato na nas vyvalila a v pokoji vse na zemi mokre, coz v mem pripade bohuzel znamenalo nejen skoro vsechno obleceni, ale i lekarnu a knihu Cesta do stredu Zeme od Julesa Verna, kterou jsem ale jiz nastesti docetl. Zahajili jsme tedy neprodlene evakuaci veci a jejcih zdimani a veseni na terasu, coz bylo bez efektu, vzhledem k dalsimu blizicimu se desti. Pan sef s celym personalem behal po pokoji a nakonec jsme se mohli vratit zpet do naseho jiz stareho znameho nizklonakladoveho pokoje. Vecer se popijelo bud na pokoji nebo dole v baru s Svycary a Dany a s panem sefem hotelu. Dale se dostavil mase Khang, ktery nam jiz dopoledne na ulici predvadel nektere praktiky cinsko-vientamske masaze hlavy, ktera nas zaujala a tak jsme si objednali masaze rozsahlejsi. Khang byl naprosto v pohode a ovladal vyborne anglictinu, takze jsme se dozvedeli, co ho k masirovani dovedlo. Mel tak nemocna zada, ze nemohl pracovat a tak jel do Ciny, kde ho z toho masazemi dostali, pote se naucil nektere jejich postupy a vystudoval maserskou skolu v Hanoji. Je pravda, ze mu masaz sla vyborne a vrele ji doporucuji, zejmena pak takovemu nenamasirovatelnemu Frantovi, ktery by ale potreboval asi do Ciny tak na minimalne 5 let sam. Po masazi Zrzek sporadal neco Ballatinky z Cech, takze s nim pry nebyla moc rec, ale ja jsem pokracoval v diskusi s panem sefem a Khangem, dozvedel jsem se dobrou a spatnou zpravu. Spatna byla ta, ze v hotelu uz nebude zitra zadne misto a nase dve noci vypresly a texko sezeneme ubytovani jinde, dobra zprava byla, ze pan sef je s nami spokojen a ubytuje nas zdarma u sebe doma nedaleko hotelu. No a pak jsme jeste nemeli roupama co delat a tak jsme jeli nakonec ve trech hrat kulecnik do jednoho vietnamskeho baru, kde jsem byl moc rad, ze jsou se mnou a delaji mi pruvodce, coz znamenalo, ze jsem nic neresil a vse bylo ihned vyreseno . Kulecnik je zde dost tezky, jednak maji stoly mensi diry, celkove vetsi rozmery stolu a kvalita povrchu neni kdovijaka a tak jsem byl rad, ze jsem se zuby nehty drzel nekde uprostred pelotonu hracu.

Den 12
Do pralesa narodniho parku Cat Ba a zpet po mori
Rano jsme si zakoupili na hotelu soukromy zajezd a seznamili se s nasim pruvodcem a vyrazili busem k pralesu narodniho parku. Pocasi nebylo nic moc, obloha zatazena a tak tam nebyla u vchodu ani noha, brzy jsme jen narazili na jednoho zbloudileho anglicana studujiciho v Praze na UK, ktery to ale brzy zabalil a odpojil se. V parku zije velke mnozstvi savcu vcetne snad jedine lokality makaku tohoto druhu na svete. Ovsem savci byli jedno ze zvirat, ktere jsme taky nevideli. Jinak zde take rostou stromy z jejichz kury se pry vyrabely hulky pro krale, ktere pri kontaktu s otravenou potravou zmenily barvu do cerna. Nejprve se slo nekolik km po asfaltce, takze jsme si rikali, co ze je toto za turu pralesem, ze zrejme asi pro zajezd babicek z Nemecka. Jenze zacalo se pritvrzovat, postupne jen dlazdena cesta do kopce a z kopce, pridalo se dusno, vlhko, dest a pozdeji jsme se jiz brodili travinami, prolezali po skaliskach a po etapach zdimali zacela mokra tricka. Kazdou chvili nekdo (Petule) knikal, ze na ni spadne had, ktereho jsme videli jen asi dvakrat, ale pravdou je, ze slapnout zde na hada je vzhledem k charakteru cesty pro nezkuseneho pralesare jen otazka casu. Pan pruvodce vsak stezku bedlive kontroloval a Zrzek nastesti brzy (po par metrech) zjistil, ze bude lepsi kdyz pujde prvnbi skutecne pan pruvodce, takze jsme dosli po docela dosti narocnem treku az do vesnice Viet Hai, velmi odhlehle na opacnem konci ostrova, kde jsme meli u mistnich zajisteny obed a pak krasnou prochazkou okolo skal jak z filmu Jursky park az k mori a kochali se po ceste zpet lodi nadhernymi sceneriemi ostrovu.

Ubytovani u pana hoteliera
Po navratu z vyletu nas pan hotelier nalozil s vecmi do vozu a odvezl k sobe domu, kde jsme v domku o cca 15 m2 zpusobili rozruch ponevadz jsme zvysili mnozstvi lidi zde spicich na dvojnasobek. Spali jsme prakticky vsichni v jedne mistnosti jak na posteli, tak na zemi, ostatne jako i rodina, jejiz soukromi jsme timto vpadem znacne narusili. Radsi jsme tedy domek vyklidili a sli do mesta a vratili se az na prespani, rano se pak rozloucili se starou mamou domu a jeli na snidani.

Den 13
Odjezd z Cat Ba do Hai Phongu
Zaver akce na ostrove se nesl jiz ve znameni pohody, pan hotelier nam ihned vystartoval na motocyklu pro jizdenky na bus a lod a tak jsme v pohode a bez uhony opustili mesto a vyrazili lodni raketou na pevninu do mesta Hai Phong vstric dalsim zazitkum.

---

Comments

[Standa]

Pozdrav
Všechny zdravím, pravideln ten blog tu a moc se mi líbí, Hynku píšeš fakt perfektn, pYipadám si, jako bych tam byl s Vámi, mjte se fajn Ahoj Standa

[My vsichni cestovatele]

Diky, a doufam, ze vyjde v sprnu mariasek