Z Malajsie do Thajska

---

---

Znáte to, takové ty dny, kdy se něco pokazí, máte blbou náladu, a pak se kazí další a další věci, až nakonec přece jen něco vyjde, a vy si uvědomíte, že to nakonec žádná katastrofa není, že jste celý ten den vnímali negativně hlavně kvůli té blbé náladě. Tak tak asi vypadal můj přesun z malajského Penangu do Bangkoku.

Měl bych asi něco napsat o ostrově Penang nebo městě Georgetown, které na něm leží, ale vlastně ani nevím co. Přijel jsem autobusem už za tmy do Buttleworthu, což je město na pevnině pár kilometrů od ostrova, strávil asi hodinu hledáním směnárny nebo bankomatu, koupil lístek vlakem do Bangkoku, přejel trajektem přes průliv do Georgetownu, ubytoval se v náhodném hotelu, dal si výborné aloo gobi, paneer tikka, naan a jablečný džus naproti u Indů a šel spát. Takže večer jsem neviděl z města skoro nic. No a ráno jakbysmet: nikam se mi nechtělo a tak jsem vyšel z hotelu až po jedenácté, tak akorát abych to oklikou vzal zpátky k trajektu.

Cestou jsem hledal místo na oběd, ale jaksi nebylo, i když nakonec se v Buttleworthu cosi našlo. Na nádraží jsem se dozvěděl, že vlak byl zrušen – snad prý vykolejil. Zítra možná pojede, možná ne. Tady mám zpátky peníze. A že prý támhle jeden Číňan právě zařizuje odvoz minibusem kamsi do Hať ňaň, nebo tak nějak (pak jsem to podle mapy identifikoval jako město Hat Yai kousek za hranicí), odkud už prý vlak jede. Ne, jízdenku na thajský vlak tady zařídit neumí, ke koupi je až v tom Hať Ňaň. Zmíněný Číňan mě s mobilem u ucha chvíli vláčel tam a zpátky, ať prý běžím, že už vyrážíme, než jsem z něj vůbec vypáčil cenu, a nakonec trvalo hodinu, než se minibus objevil a než jsme vyjeli. U hranic mě sice znervóznilo, když thajský řidič odbočil na polní cesty, jako by chtěl něco propašovat přes hranici mimo normální přechod, ale ukázalo se, že se jen chtěl vyhnout dálničním poplatkům.

V Hat Yai jsem pak opět marně hledal směnárnu. Třikrát jsem se ptal místních, ale vyskytl se problém, který jsem zatím nezažil: lidé tu sice anglicky celkem umí, ale jejich výslovnosti skoro vůbec nerozumím. Po snad hodině bloudění s batohem jsem uspěl a na nádraží se mi podařilo koupit lístek na vlak, co vyjíždí za hodinu. Akorát čas se najíst – ale ve městě mezitím zjevně všechno zavřeli, narazil jsem jen na Číňany s huoguo (viz předchozí blogy), ale jezte to v tom vedru. Ale vše se v dobré obrátilo, nakonec jsem jakousi vývařovnu našel a hlavně, vlak skutečně vyjel a co víc, vydržel v pohybu celou noc, a teprve v šest hodin ráno nás vzbudil konduktor, v jehož pokusu o vysvětlení jsem po chvíli rozluštil slova accident (nehoda) a bus. V osm nás tedy přesadili do autobusu, který nás úspěšně dovezl až na bangkokské hlavní nádraží – a to dokonce včas podle jízdního řádu. Moc jsem v to už nedoufal, ale nebesa byla nakonec cestujícím příznivě nakloněna.

---

Photos

Denní Georgetown
Buddhistický chrám velmi zajímavých křivek.