Jak se tu cestuje

---

Patagonie nejjiznejsi oblast Jizni Ameriky na uzemi Chile a Argentiny. Je to obrovske uzemi, kde vetsinou neni tri tisice kilometru vubec nic krome pampy. Uplne dole na jihu je zelena, ale rychle se meni na vyprahlou pustinu. Andy vytvareji srazkovy stin. Vse se vyprsi v horach a dal prsi jen vyjimecne. Zbytek Argentiny na sever od Bariloche asi nebude jiny.

Z teto pustiny obcas vede par odbocek na zapad do hor - Patagonskych And, kde je neco zajimaveho k videni. Ale jak jiz jsem psala, v horach je pocasi nestabilni a casto prsi. Vsichni turiste jedou stejnou trasu, protoze nic jineho, nez par zajimavych mist tu neni. Tak se casto potkavame s nekterymi lidmi behem cesty vickrat.

Kupodivu ackoliv jsme dva, nechodime porad jen sami. V Torres del Paine jsme tri dny trekovali se Sebastianem z Holandska, vanoce stravili se slovinskym a francouzsko-americkym parem a se Slovinci jsme jeden den chodili v oblasti Fitz Roy u El Chalten.

Temer nikdo v pustine nezije jen obcas se objevi vesnice, mestecko ci farma tak 1x za 50-100km. Cesty jsou z velke vetsiny prasne. Proste jen strhli buldozerem travu a udelali jakousi rovinu skrz pampu. Je pravda, ze vedle teto vyhrnute cesty je uz casto pripraven uvalcovany nasyp, ktery se mozna casem zmeni na asfaltovou silnici

Jizni Amerika je sice znama pohodlnymi dalkovymi busy, ale to se netyka Patagonie. Tam mistni nejezdi, a turista hold jede tim, co se mu nabizi a na vybranou nema. Konkurence neexistuje, takze zrovna ted se nachazime v nepohodlnem autobuse. Z 35h cesty nas ceka jeste jedna noc (11h). Alespon, ze ted uz jedeme po asfaltu. Ridici u benzinky uz odmontovali dratenou sit z predku autobusu, ktera chranila sklo proti odskakujicim kamenum. Vsude kolem nas je jen 'velke nic' plocha pampa, zvlnena pampa, pampa, pampa, pampa.....Celkem timto busem ujedeme 1500km a zitra rano se probudime v Bariloche, ktere ma mit prijemne teple klima.

---