Advertisement
Published: December 21st 2023
Edit Blog Post
První kroky návštěvníka tohoto velkoměsta musí vést do tepajícího neklidného srdce, kterým je náměstí Times Square. Do dnešního dne jsem toto náměstí znal pouze z televizních záznamů oslav Nového roku. Možná jsem očekával příliš, ale když jsme vystoupili z podzemní dráhy mezi mrakodrapy a prodírali se davem lidí, kteří se pohybovali z jednoho bodu do druhého, nějak se mi nedostavil ten pocit „Jo, jsem tady! Držím prst na neklidném neurotickém uzlovém bodě tohoto ikonického amerického velkoměsta!“ Tak jsme si rušnou křižovatku prohlédli a nic nás tu nedrželo. Ani všudypřítomné světelné reklamy.
Vydali jsme se po jediné ulici, která nedodržuje pravoúhlý řád urbanisticky navrženého města. Tím je vlastně Broadway proslulá. Prostě Broadway je výjimečná a předurčená k jinakosti. Možná je to zataženou oblohou, možná vzpomínkou na Hongkong, ale na mne magičnost tohoto místa nepůsobí. Záměrně jsme se vyhnuli divadelní části ulice, třeba tam na mne umělecký duch zapůsobí mnohem více.
Ulice nás dovedla k dalšímu náměstí (spíše větší křižovatce), které se jmenuje Herald Square. Nutno podotknout, že Pavel, díky aplikacím ve svém novém chytrém mobilním telefonu, našel poštu na 38. ulici. Číslování ulic v pravoúhlém systému má svůj řád. Ulice od východu na západ jsou postupně číslované a taktéž třídy
od jihu k severu. Nedaleko Herald Square se nachází mrakodrap Empire State Building.
Na náměstí je oáza klidu. Malý parčík kde je možné posedět u skládacích stolků na skládacích židlích. Usedáme a nasáváme vůni květin, neboť zde se nesmí ani kouřit. Je pravda, že oproti Římu je zde méně kuřáků (alespoň těch viditelných). Domlouvám se, že placená návštěva vyhlídkové plošiny nedalekého mrakodrapu za těchto klimatických podmínek je nevhodná. Počkáme si na lepší počasí, které má být o víkendu.
Naše pozornost se obrátí k malému ostrovu (New York se rozkládá pouze na ostrovech) uprostřed Východní řeky (East River). Pět stanic metrem a vystupujeme u newyorské tramvaje. Je tu jediná, ale nečekejte pozemní kolejové vozidlo. Tramvají se tu rozumí visutá kabinová lanová dráha. Ta nás podél mostu Quennsboro Bridge přenese vzduchem na Rooseveltův ostrov. Velkokapacitní kabina v našem směru je téměř prázdná, tak si jízdu užíváme. Na všechnu dopravu po městě veřejnou dopravou nám stačí „newyorská tramvajenka“ Metrocard.
Na ostrově má Pavel za cíl nalézt místní kešky. Vyrazíme tedy od stanice lanovky na jih. Otvírá se nám nádherný pohled na nábřeží s výškovými domy čtvrtí Upper East Side a Midtown. Vidíme i cíl naší zítřejší cesty – budovy OSN.
Při pohledu na OSN si vzpomenu na prezidenta republiky a ve spojení s berlou hned chytám hradní manýry. Pavel s mým přispěním nachází rychle kešku a provede záznam o nalezení.
Nacházíme se v blízkosti místní technické univerzity a Pavlův chytrý mobil se automaticky přihlašuje do mezinárodní univerzitní sítě wi-fi. Jsem zvědav, jak Pavel vysvětlí, že tu není pracovně! Zřejmě však své připojení nemusí nikomu vysvětlovat. Ale příjemně nás tato situace pobavila, třebaže spadá do kategorie strojařských vtípků.
Na jižní špici ostrova je vybudovaný Rooseveltův park čtyř svobod. Odkazuje se k významnému projevu prezidenta Roosevelta o stavu Unie v roce 1941 (rok, kdy Spojené státy vstupují do druhé světové války). Je odtud nejlepší a nejfotogeničtější pohled na OSN. Parku vévodí obrovská hlava zmíněného prezidenta. Tady je mi dobře. Je tu klid, zeleň, divoké husy se tu pokojně pasou na šťavnaté trávě a dokonce je tu drobný pěvec z ptačí říše, který není plachý. Zřejmě však pobýval v nějakém klimatizovaném prostoru a upozorňuje na sebe neustálým kýcháním. Tak mu přeji na zdraví a doufám, že nemá ptačí chřipku.
Na ostrově je stanice metra, kam zamíříme. Pod řekou nás metro přepraví rovnou k hotelu. A nám po osmi kilometrové chůzi
zbývá jen oslavit osobní Pavlův rekord v překonání dvanácti tisíc kroků za den. Hořce si povzdechnu, že s berlí a drobnými krůčky jsem učinil zřejmě o nějaký krok navíc.
A jak to oslavit než pořádnou večeří. Za rohem je čínská restaurace. Každý si objednáváme polévku a hlavní jídlo. Já zůstávám věren tradici a dávám si mé oblíbené mořské potvory. Polévka z nich je lahodná a hřebenatky s humří omáčkou vábí. Pavel se drží tradice též a objednává si kuřecí nudlovou polévku a hovězí s houbami. Velikost porcí nás šokuje a vybavuje se nám opulentní večeře na Americké Samoi. S vypětím sil si s tím poradíme, třebaže Pavel potupně nedojídá. Aspoň že díky útratě máme bonus v podobě dvoulitrové zázvorové limonády.
Advertisement
Tot: 0.043s; Tpl: 0.013s; cc: 9; qc: 22; dbt: 0.0213s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1mb