Advertisement
Published: December 21st 2023
Edit Blog Post
Na dnešní den jsem se obzvlášť těšil, neboť máme naplánovanou návštěvu Spojených národů. Vstupenky na prohlídku jsem zakoupil přes internet dříve, tak máme za úkol se dostavit na požadované místo v určený čas.
I Pavel se nemohl dočkat. V Praze si nastavil do svého chytrého telefonu upomínku na návštěvu OSN. Jenže chytrý telefon nevyhodnotil časový posun a po čtvrté hodině ranní se rozezvučel, abychom nezapomněli. Tato drobná a možná i úsměvná historka předurčila dnešní Pavlův den.
Hotel je úplně plný a odráží se to i na snídani, kde si nemáme pomalu kam sednout. Po snídani zjišťujeme, že nám autobus ujel před nosem a další ne a ne jet. Když už konečně přijede, nastoupíme a Pavel si splete jízdenky a označí tu, kterou má připravenou na cestu na letiště. Opět drobná komplikace, která je řešitelná, jen to Pavla zbytečně stojí necelé tři dolary.
Přestup na metro na nové stanici se nám povede napoprvé. Je však už špička a metro z předměstí přijíždí úplně plné. Poslední volné místo mi obsazuje mladík, který raději nevnímá svět kolem sebe. Vedle sedící slečna jen zakoulí očima a pouští mě sednout. Naše zraky se setkaly a vyměnili jsme si nechápavé pohledy nad dnešní mládeží.
V metru se Pavla ptám, zda si vzal s sebou vytištěnou vstupenku. Dostává se mi nepřekvapivé odpovědi: „Ne!““ To už nás linka metra číslo sedm pod řekou East River přiváží do Midtownu a je potřeba vystoupit. Výstupy z metra jsou sofistikované a musím napsat, že se téměř vždy trefíme tam, kam chceme. I zde nám autobus k OSN ujel před nosem. Máme čas a deset minut na zastávce před skvostným mrakodrapem Chrysler Building uteče jako nic.
Přicházíme do návštěvnického centra OSN, které je přes ulici od vstupu. Ve dveřích stojí uniformovaný policista a zbytečně se vyptává. Zajímá ho, kde jsme vzali vstupenky, kdo je kupoval a další podrobnosti. Pak to vyhodnotí tak, že já můžu dovnitř klimatizované úřadovny a Pavel musí čekat venku na horkém slunci. Během chvilky mi vystaví propustku s fotkou a pro Pavla získávám zelenou pásku na ruku.
Konečně můžeme přejít silnici a vstoupit branou na území Organizace spojených národů. Dnes se právě bude konat dobročinný bazar pro Jemen. V rámci tohoto bazaru se budou prodávat národní jídla jednotlivých států za kulturního programu. Ale to vše až po jedenácté hodině. Vejdeme do vstupní haly, kde je příjemně a klid. Zamíříme rovnou k poštovní přepážce,
neboť OSN má právo vydávat vlastní známky. Vydává je v amerických dolarech a tarifech americké pošty, dále ve švýcarských francích pro sídlo v Ženevě a naposledy v eurech pro vídeňské sídlo. Nairobské sídlo známky nevydává. Vybereme si pohlednice i známky a usedáme si ke stolkům, abychom naplnili osud pohlednic. Pavel zjišťuje, že obdržel o známku navíc. Je to poctivý Čech, tak ji jde vrátit, neboť je určená pro Ženevu a Pavel není žádný filatelista.
Dopisujeme pohlednice a Pavel objevuje další nepotřebnou známku. U pošťačky získává sympatie. Nákup upomínkových předmětů si necháváme na později. Až budeme mít po prohlídce sídla OSN v New Yorku. Na prohlídku nás jde dvacet a provází nás mladá dívčina s brilantní angličtinou, teda brilantní pro mé uši. Prohlédneme si vstupní foyer, kde jsou umístěné umělecké dary jednotlivých států. Dále jsme vedeni dlouhým koridorem k Radě bezpečnosti OSN, kde právě probíhá zasedání a my ho vidíme pouze zprostředkovaně přes monitory. Ve vedlejším sále Ekonomické a sociální rady OSN zasedání má právě přestávku, tak můžeme nahlédnout dovnitř. Ale nejúchvatnější pro mne je návštěva Valného shromáždění OSN, kde zasedá najednou šest krát sto devadesát tři zástupců organizovaných zemí. Na některá zasedání můžou i zástupci Palestiny a Vatikánu, jež
jsou přidruženými zeměmi.
Po hodině prohlídka OSN končí a my se vracíme do obchodní části. Všude už je plno lidí, hluku a dopolední chvíle klidu skončily. Zeptám se, zda bychom mohli do pasů obdržet na památku razítka OSN. Jsem ubezpečen, že to možné je. Musíme však na poštu. Vystojíme frontu a Pavel spiklenecky mrká na pošťačku, která si ho pamatuje. Jenže razítka dávají do svých pasů OSN, které cestovními pasy ani nejsou. Ničemu nepomáhá jemný nátlak Pavla a naše novotou zářící pasy jsou bez razítka OSN.
Propleteme se ke stánkům s jídlem, ale nic nás neuchvátí. Všude plno lidí, nemůžeme si jídlo ani pořádně prohlédnout a hlavně není možnost si k jídlu do stínu sednout. No není si vlastně vůbec kam sednout. Zastavíme se u stánku Slovenska, abychom zjistili, že nabízejí Fidorky od Opavie, které se na Slovensku nikdy nedělaly a ani slovenské nikdy nebyly. Ale v tomto globálním světě je těžké najít něco původního. Na nabídku domácího ořechového závinu a za dolar nereflektujeme a opouštíme výsostné území Organizace spojených národů.
Jednu třešničku na pomyslném dortu jménem New York máme za sebou. Tu druhou snad sezobneme zítra.
Advertisement
Tot: 0.061s; Tpl: 0.012s; cc: 10; qc: 42; dbt: 0.0318s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb