Den 17 – the last one

---

Plan byl jednoduchy. Sbalit se, cestou nakoupit v nakupaku darky domu, zajit do centra nakoupit vyhlidnute suvenýry, dat si fish&chips, mozna se podivat na plachetnici, vrátit auto a odletet do teplych kraju.

To by ale mistnaci nesmeli naplánovat na dnesek svatek. Takze nakupak byl zcela zavreny a trochu nam tim zmenil plany. A když myslim trochu, tak myslim fakt trochu, protože v centru jsme nasli jiny nakupak, který byl otevreny. Ale ten pocit nebyl prijemny, takze se v ramci terapie z toho tady vypisuju. No a aby toho nebylo dost, tak plachetnice během noci nekam odletla, protože v pristavu uz nebyla. Zrada. Nastesti ale ostatní věci klaply – suvenýry jsme koupili, ryba s cipy byla vyborna, auto jsme v pohode vratili (a lituju další zakazniky, az zjisti – stejne jako my – co všechno uplne nefunguje), zavazadla jsme prebalili tak, ze jsme plne vyuzili povoleného limitu a do letadla se dostali bez problemu. Snad jen to nocovani (planovane) na letisti ve Wroclawi bychom si priste odpustili, ale zvladli jsme to a chvili po poledni 7.8.2018 se dve rozespale zombie vysypaly z autobusu na Florenci. Cimz toto nase dobrodruzstvi skončilo a ja mam zase na rok volno od psani těchto clanecku. Coz tak akorát vyjde na to, abych se podival a vytridil fotky.

Prestan uz psat, Pavlusi Urbanusi, prestan uz psat…

---