Blogs from Northwest, Vietnam, Asia - page 8

We started the day by being woken up at 5am with a knock on our cabin door saying we would be in Lao Cai station in about 30mins so we got our things ready and waited for the train to stop. We soon arrived but we hadn’t sorted a ride to Sapa. We got taken by some locals that said $5 dollars pp which we said ok to but they loaded our bags in the bus and just took off. They left us in the van for about 40mins...While they were gone I was talking to another couple in the van next to us and they had been waiting for over 1 ½ hrs. The driver came back with more backpackers to fill the van and we were on our way... We made our way up ... read more

Weihnachten in SaPa In Sapa, im Norden Vietnams, ist es recht kühl um diese Jahreszeit. Aber das hat ganz gut gepasst, denn es war ja Weihnachten und da hat es bekanntermaßen kalt zu sein. Winter eben. Zu anderen Jahreszeiten kann man in der Gegend um Sapa die Reisterrassen in prächtigen Farben bewundern, jetzt im Winter ists jedoch nur braun und gatschig. Meine Zeit verbrachte ich dort mit kleinen Wanderungen - inklusive Übernachtung bei einer lokalen Famile - und einen Moped-Ausflug in die Berge. Und weil gerade Weihnachten ist/war, auch noch mit einer kleinen Weihnachtsparty.... read more

Následující kapitola pojednává o tom, jak se naši výletníci konečně vymaní z gravitační sféry Hanoje a zamíří na jih. Po několika desítkách kilometrů rovně mezi banány zahnou doprava opět do kopců mezi národnostní menšiny. Tentokrát zamíří mezi Muongy a Bílé Thaje, v jejichž tradičním obydlí na kůlech stráví noc. V této kapitole dojde rovněž k jednomu nečekanému a dramatickému zvratu. (Sledujte bedlivě fotodokumentaci.) Když jsme z Viet Tri (čti Vietči) dorazili do Hoa Binh, byli jsme ohromeni monumentalitou zdejší socialistické architektury (jde o hl. město celé oblasti) a tvrdostí našich sedel. Abychom ulevili otlačeným zadnicím a namoženým kvadricepsům, rozhodli jsme se zůstat ve městě 2 dny a navštívit nedaleké vyhlášené termální prameny. Vyrazili jsme tedy nalehko nějakých 30 kiláčků boční silnicí malebně se vinoucí mezi kopečky. Zde se patří zmínit jistou skutečnost. Štěpán m... read more

Čtvrtá kapitola pojednává o tom, jak se Eliška se Štěpánem probijí mlhou a bahnem do kopců a zase z nich sjedou do údolí, přespí v honosných socialistických ubytovnách i skromnějších hodinových hotelích, nacpou se nudlovou polévkou pho, až se jim boule za ušima nadělají a především ujedou svých prvních 180 km po Vietnamu vlastními silami. Vietnamci na nás často spustí vietnamštinou a když se tváříme nechápavě, mluví na nás pomalu - vietnamsky. Naše slovní zásoba je však dosud omezená na několik základních slov: polévka, rýže, dobrý den, děkuji, pivo, kolo a autobus. Z pozorování posunků je ale zjevné, že výkřiky a otázky Vietnamců jsou vesnici od vesnice podobné: No teda, ty jsou vysoký! Proč nejedete na motorce? Co to má ta ženská na hlavě? Právě to je nejvíc zajímá - výška Štěpánova sedla, jeho zvonek (růžová ... read more

V této kapitole se naši hrdinové projdou po Hanoji pěšky i projedou na kole, ochutnají místní kuchyni a zakoupí lístek na vlak na sever. Náš hoteliér, pan Huong, studoval v osmdesátých letech v Praze VŠCHT a oblíbil si zejména selský salám a Spartu. Právě jemu jsme vezli onen kilogram salámu... Měl z něj velkou radost a staral se pak o nás jako o vlastní. Máme docela štěstí na hoteliéry milující Čechy (naposledy pan Gopal Pandey v Kátmandú)! Krabice s koly nás nechal odložit před hotelem (malá zapadlá ulićka), kde na nimi bděl až do večera. Na noc krabice zaujaly čestné místo v recepci vedle motorek. Kola jsme skládali potmě ve čtvrtek, tedy den před odjezdem vlakem na sever. Jedna z krabic byla evidentně otevřena někým během transportu Praha-Moskva-Hanoj, ale na první pohled se zdálo, že je ... read more