Poslední den v Thajsku a pak domů !

---

Bangkok-Suvarnabhumi, 20. červenec
Táák a po dlouhém dni konečně sedíme u gatu D6, odbaveni pro let do Vídně.

Ale zpátky k dnešku - vlastně ke včerejšku. Let s Thai Airways měl sice půlhodinovou sekeru, ale na to jsme si tu už zvykli. Malý Boeing byl plný do posledního místa, mnoho Thajců se zřejmě vracelo po konci budhistických svátků. Ale jinak Thai v pohodě, servis vynikající - tropický džus, crosaint plněný kuřecím kari, malý zákusek, nápoj a káva. Letušky a letušáci to měli dokonale sladěné, pohybovali se po letadle jako orchestr. V pohodě jsme přistáli v Bangkoku a zdlouhavě jeli autobusem, než jsme mohli vystoupit. Pak ještě déle jsme čekali na naši gemmu, dali ji do úschovvy a zhruba v deset hodin v noci vyjeli modrou linkou na Phaya Thai za 40 bahtů každý. Vlak Siemensu v pohodě, jízda trvala cirka 40 minut. Vystoupili jsme na Phaya Thai a raději si vzali taxík. Teď snad před jedenáctou v noci nebudou pověstné Bangkocké zácpy takšílené... OK najít taxík bylo snadné, ale problém byl, že Hotel Chatrium neznal. Tak jsem mu ukázal papír s adresou hotelu - taky nic. Tak jsem si vzpomněl, že blízko je stanice Sky Trainu - Saphan Taksim. Ještě jsem dal dohromady thajsky "Sataný rot faj" - vlakové nádraží. Na to se chytl a pak jsem řekl "sáám" - jako tři a rukou pohyb naznačující tři mrakodrapy a přidal "hóng". Pochopil. Jeli jsme skutečně k Saphan Taksimu. Tam se doptal na červené motocyklisty vedle. A hotel šťastně našli - účet - 73 bahtů.

Vešli jsme do druhé věže označené jako Chatrium Residence a tam jen ochranka. Byl jsem zmatený protože v rezervaci bylo, že mají možnost příjezdu kdykoliv - nonstop. Ochranka ukazovala na recepci hotelu vedle - Chatrium Riverside, kde jsme dříve bydleli. Tak jsme tam šli a tam nám řekli, že jsme špatně, musíme jet asi 5-10 minut taxíkem do hotelu Chatrium Residence Sathorn. Patří k jejich řetězci a tak tam zavolali, zavolali nám i taxíka a vysvětlili mu kam má jet. Za deset minut jsme skutecně dorazili k Chatrium Residence Stahorn, kde už nás čekali. Taxík si vydělal 53 bahtů. Při check-inu mne donutili podepsat bianko šek od kreditní karty. Byl jsem docela nervózní. Dostali jsme pokoj číslo 1156 ve věži č. 1. Jeli jsme logicky do 11 patra a zjistili, že tam žádný pokoj 56 není. Tak jsme zase sjeli na recepci a tam nám řekli, že máme jet do 16. patra, což nám dříve tak nějak zapomněli říct. OK, pokoj jsme našli, šťastni zapadli těsně po půlnoci do krásného apartmá, kde byl sice "osobní" dopis v anglictině jak nás tu rádi vítají ale za WiFi tu chtěli na den 459 bahtů, což byla sazba, kterou jsme jinde platili za celou noc.

No nic, natáhli jsme budíka na půl devátou, abychom stihli hotelovou snídani a spokojeně po všech trampotách vytuhli.

Ráno jsme se probudili dříve, chvíli lenošili na měkké posteli, sjeli dolů do čtvrtého patra na snídani. Šli jsme kolem hotelového bazénku a protože jsme včera zjednodušili večeři na croissant v Thai Airways, měli jsme docela velký hlad. Po snídani jsme ještě chvíli užívali hotelového lenošení, check-out byl možný až do dvou odpoledne. Checck-out, automatické zničení bianko-šeku a v jedenáct jsme vyrazili do Bangkoku. Taxíkem na Saphan Taxim, protože v okolí jiná rozumnější doprava nebyla. Opět cca 70 bahtů. Není divu, že v Bangkokských zácpách stojí z 60% taxíky. Na zácpu jsme měli štěstí - nebyla v našem směru, přijeli jsme k řece na Saphan Taxim a doběhli loď Chayo Praya Expresu. Po 14 bathech na molo ulice vedoucí do čínské čtvrti. Chvíli jsme procházeli ulicemi a pak našli obrovský market, kde bylo nejsnadnější se ztratit. V jednom stánku jsme koupili "Čínské tašky" a tu menší, černou s jahůdkami úspěšně plnili nákupy stánkové kvality. Silvie si zvlášť užívala náhrdelníkových stánků a brzy jsme tam utralili 200 bahtů.
Mnohem více jsme však utratili za ručníky, protože za kvalitní látky po 150 bathech metr jsme se utrácet báli. Po cestě napůl osvěžení - vymačkané granátové jablko - džus za 50 bahtů. Tašku jsem měl stále plnější a těžší, horko dělalo své. Našli jsme 7-eleven a užili si chlazené Nescafé za 13 a studený zelený čaj Oischi za 20 bahtů.

Procházeli jsme i stánky, které vedli nejen číňané, ale i indové. Zamířili jsme směrem k nádraží Hua Lamphong, které známe z výletu do Ayuthaye. Cestou kolem restaurací nnabízejících polévku ze žraločích ploutví nebo vlaštovčích hnízd - objí za lidových 2000 bahtů jsme se zašli podívat do jednoho čínského a jednoho thajského svatostánku. Z toho se vyklubal známý chrám s 12 tunovým zlatým Budhou o kterém jsem dříve četl v průvodci. Pár foto, a pak na jídlo na Hua Lamphongu. Odtud dvě zastávky metrem na Si Lom, krátká procházka přes park Lumphini, tentokrát směrem k hotelu Erawat. Před hotelem je modlitebna, protože stavbu hotelu provázela různá neštěstí, která ustala, jakmile se tu začal uctívat Brahma, známý z Indické kultury. Měli jsme štěstí, dorazlili jsme mezi 6-7 hodinou, kdy chrámové tanečnice tančí tanec díků placený těmi, jehož dřívější motlitby k Brahmovi byli vyslyšeny. Docela mne zaujal kontrast mezi svatyní a důležitým uzlem SkyTrainu v pozadí. Začalo pršet, byli jsme zpocení a tak, jsme se vydali SkyTrainem a letištním vlakem na letiště Suvarnabhumi.

Tam bagetu v Subway, pro gemmu do úschovny, přebalit věci, zabalit černou čínskou tašku s jahůdkama, která se mezitím potrhala a hurá na check-in Austrianu. Měli jsme ještě čas, tak jsme se vydali hledat sprchy. Nejsou tu. Že by díra na trhu ? Opláchli jsme se jak to jen šlo na záchodě a zašli na thajskou masáž noh a zad, včetně mytí nohou. Docela jsme si tu hoďku užili, škoda, že nebyla možná po příletu, to budeme určitě opět rozlámaní. Pak ještě emigrační kontrola, security check, drobné nákupy a registrace na gatu. Ani jsme dlouho neseděli a hlásili nástup do letadla Austrian. Takže ještě 10,5 hodiny letu (8500km) a v pět ráno jsme ve Vídni a odtud hoďku k autu (snad tam ještě bude) a hodinu a půl domů !

---