Advertisement
Je červen 2015 a já konečně dopisuju blog. Proč jsem to neudělal hned po příjezdu do Česka? Snad únava z cesty, snad únava ze psaní, snad zaneprázdněnost jinými věcmi, kdoví... A proč jsem se opět k blogu dostal? Snad chuť cestu symbolicky uzavřít, snad snaha zachytit zbytky vzpomínek, než se rozplynou, snad chuť se na ta místa zase aspoň v duchu podívat... Padang, Jakarta, Singapur, Bangkok a pak celá Barma jsou tedy psány s víc než půlročním odstupem. Texty asi budou chudší a kratší, ale přece i to je lepší než nic. Tak jdeme na to.
Když jsem v Bukittingi nasedal do minibusu ve směru Padang, zrovna pršelo. Bohužel i v autobuse - čůrky se ve střeše nějak slévaly a celé to ústilo přímo na mou hlavu. Na chvíli jsem to vyřešil deštníkem, ale bylo jasné, že já ani mí sousedé, které deštník poněkud ohrožoval, takovou cestu nemůžeme bez úhony zvládnout. Moje indonéština už zjevně pokročila na slušnou úroveň, protože se mi podařilo zakřičet na řidiče, aby pokud možno zastavil, načež jsem přestoupil do lépe zastřešené kraksny, která už mě celkem bez problémů do cíle dopravila. Původně jsem přemýšlel o návštěvě blízkého mentavajského souostroví nebo o cestě autobusem až na
Džus vymačkaný ze stonku bambusu
Shoda barvy s páchnoucí vodou v kanálu je čistě náhodná. jih Sumatry k proslulé Krakatau, ale nakonec jsem zbaběle zakoupil levnou letenku z Padangu do Jakarty, odkud jsem pak pokračoval do Singapuru a dál na sever. Takže dva dny v Padangu.
Padang je slovo, které spatříte na sumaterských cedulích skoro tak často jako třeba Jalan nebo Raya, a to v sousloví označujícím padangské restaurace. Místní jídlo se pak má vyznačovat chutí chilli a kokosu, což se ale dá říct o velké části indonéských jídel, a je často servírované v menších miskách a někdy jedené rukama. Stanovil jsem si tedy plán, že se ty dva dny v Padangu budu věnovat gastronomii. Pozřel jsem tedy postupně soerabi, cap cay, lontong i sladký martabak, smažené chlebovníky, tempehy a kukuřici, a prokládal to mimo jiné kupou malajských jablek (nebo spíš nejablek, s jablky to moc příbuzné není).
Město leží u moře a je dokonce okrášleno několika zdálky pěknými plážemi, ale samozřejmý nápad jít si k večeru zaplavat se mi málem vymstil, když mi příboj zničeho nic zavalil nárt těžkou pneumatikou - naštěstí jsem to ale druhý den rozchodil. Odpadků se na pevnině povaluje ještě víc než v moři; místní to občas řeší pálením, takže se místy vzduchem line zápach spáleného plastu. Kromě
Modernistická krajská drive-in mešita Sumbar
Velkolepá, s kapacitou 5000 věřících, ale zjevně úplně mrtvá. toho město v roce 2009 zasáhlo silné zemětřesení, jehož důsledky jsou dodnes vidět na mnoha stavbách i mostech, ale i cedulích ukazujících směr, kam má člověk prchat před tsunami. Jako by to příroda chtěla nějak kompenzovat, lidé jsou v podobně zanedbaných krajích často velmi přátelští, i když jsem zažil i jakýsi stalking od tak desetileté holčičky a tak šestiletého kluka na kole. Trvalo to celé asi deset minut, ale ve zkráceném zápise se dialog odehrával asi takhle:
Oni: Hello, sir, how are you?
Já: Fine, thanks.
Oni: Money?
Já: Sorry?
Oni: Give me money.
Já: Why?
Oni: Give me my money.
Já: Give
me my money.
Oni: Are you stupid?
Já: Give me my money.
Oni: Fuck you, man!
Proto dětem zásadně peníze nedávám, kazí jim to charakter.
V hotelu, vlastněném shodou okolností Bataky od Toby, jsem naopak narazil na slečnu Anu z rodiny majitele - přátelská a hezká, ale úplně švihlá. Hlavním tématem pro ni byl bůhvíproč jednak princ Harry a jednak James Blunt, ale vyprávěla i o sobě, například že ji rodiče zavřeli do blázince kvůli tomu, že nepřejí její lásce s Harrym (tomu bych
Krásná a kulturně významná mešita v Gantingu
...leží na jihovýchodním předměstí Padangu a pochází z počátku 19. století. (Na ceduli je uvedeno Gantiang, což je verze názvu dotyčné vesnice v minangštině.) celkem věřil) a že trpí rakovinou a že jí zbývá půl roku života (to doufám pravda není, ale kdo ví). V den odletu jsem měl ještě volné dopoledne, takže jsme se šli projít na kopec za městem, sloužící jako polodivoká zahrada a sad plný pro Evropana exotických rostlin jako kakao, muškátový ořech, taro či skořice. Pak jsme se rozloučili a já si spolu s párem mladých vysokohorských turistů z Jakarty vzal taxíka na letiště. Považte, indonéský vysokohorský turista! Asi se holt dostávám zpátky do civilizace.
Advertisement
Tot: 0.152s; Tpl: 0.012s; cc: 14; qc: 67; dbt: 0.0714s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.2mb