Bonito: prvni navsteva pralesa

---

Po dlouhe dobe jsem opustil spanelsky mluici zeme a octnul se v Brazilii. Na hranicich na me diky rucne psanymu pasu zase koukali jako na paseraka, ale nakonec jsem razitko dostal. Autobusovy nadrazi ve Foz do Iguacu bylo oproti argentinskymu protejsku jako chudej pribuznej. Pripadal jsem si tak nejak jako nekde na Ukrajine. Vedro se snazio rozehnat par ventilatoru, pani s mohutnym kostetem neustale metla spoustu pisku sem a tam - kdovi odkud se vsechen ten pisek bral. Lidi mluvi divnym a tezko srozumitelnym jazykem ... navic jsem doazi o hodinu driv a jeste ke vsemu zjistil, ze v Brazilii je o hodinu min, takze me cekalo cekani skoro 2 hodiny. Autobus konecne dorazil a nastoupili jsme. Prede mnou sedeli 2 opilci, co se furt roztahovali po sedackach vepredu i vzadu, za mnou zase mala holcicka co me kopala do sedacky. Coz to, ale nejhorsi bylo, ze klimatizace byla pustena naplno. V purbehu cesty vyslo najevo, ze muj autobus do Campo Grande vlastne nejede a ze bude treba prestoupit. Vystoupil jsem, venku se potkal se 2 Francouzama, se kterejma jsme meli spolecnou cestu a cekali jsme na spojeni. Melo dorazit do 10 minut. Bylo cim dal pozdejc, autobus nakonec dorazil s dvouhodinovym spozdenim tesne pred pulnoci. Aspon ze v nem bylo relativne volno. A taky zima jak v mrazaku. Cesta trvala pres celou noc - do Campo Grande jsme dorazili tesne pred polednem, tou dobou uz jsem vubec necejtil krk a tise proklinal mistni zvyky.

Na nadrazi jsem zavolal Fernandovi, se kterym jsem ztravil v roce 96 rok v USA, opravdu jsem se dovolal, prijel pro me z prace a vyrazili jsme k nemu domu. Skoro jsem ho nepoznal, na hlave mu moc vlasu nezbylo, ale byl to stale on. 😊 Doma nas cekala sluzka s pripravenym obedem, manzelka a dva psici. Sluzka pravdepodobne jmeno nemela, byla to proste "ona", ale varila vytecne. K jidlu bylo maso v dyni a k tomu pivo Bohemia. Bohemia je nejstarsi a nejlepsi brazilska znacka, zalozena ovsem byla nejakym Nemcem, dost mozna, ze emigrantem z Cech, kdo vi... Fernando me vzal na obhlidku svych polnosti. Zacal kupovat pozemky a rozhodnul se, ze na tom zbohatne. Pravdepodobne se mu to i povede, protoze mesto se rozsiruje nebyvalou rychlosti. Na brazilii me zaujal tropickej raz krajiy, vsude palmy, pastviny a ruda hlina. Navstivili jsme i byt rodicu, ucastnil jsem se rodinnyho obeda, popovidal si s dedou, kterej v 74 letech zije na farme v Pantanalu, kajmany uz sice nepestuje, ale je porad i tak obdivuhodne aktivni. Naucil se trochu anglicky, chatuje po internetu s celym svetem, zna i par lidi v Cechach a vseobecne se snazi jit s dobou.

Po asi 5 dnech uz jsem se malinko zotavil ze zanicenyho krku a vyrazil do vesnice Bonito, mista proslavnyho pruzracne cistyma rekama, pralesem a pozorovanim ryb a ptaku. Bonito je mestecko s jednou hlavni tridou dlouhou jak Lovosice, telefonima budkama ve tvaru papouska, jaguara apod., hostelem s luxusnim bazenem, ve kterym se da hrat volejbal a dvouma klubama s zivou muzikou. V hostelu je na vyber z prehrsle aktivit, jen si vybrat. Hned dalsi den rano jsem chtel vyrazit na prohlidku jeskyne, ale bohuzel se v ni natacelo, takze jsem musel narychlo zmenit program. Pripojil jsem se ke skupine, ktera vyrazila do dzungle a na vodopady.

Dorazili jsme na farmu asi 20 km od Bonita, pruvodce nemluvil anglicky. Mel na sobe jen plavky a jinak nic, byl dokonce i bos, aniz bych pojal podezreni jsem vyrazil v normalnim obleceni s plavkama fotakem a rucnikem. Dzungle byla nadherna, kolem je neustale spousta zvuku. Hmyz, kterej zni jako autoalarm, zaby, ptaci, to vsechno kunka kraka a zpiva, neco uzasnyho. Nase stezka se propletala okolo spousty vody - zrovna konci obdobi destu, takze o vodu neni nouze - a kolem vodopadu. Dorazili jsme na misto, kde jsme museli odlozit vsechny veci, fotaky putovali do nepromokavyho pytle a dal se pokracovalo vodou.

Prisli jsme k nadhernymu vodopadu, kterej spadal do tune asi 4 metry pod nami. Dolu se dalo skakat, coz jsme postupne jeden po druhym udelali. Byla to parada, kdyz se clovek vynori, tak mu na hlavu pada spousta vody z vodopadu nad nim - uplnej tropickej raj. Navic tam dole je takova minijeskynka - takovej dungeon - kterej jsme sli prozkoumat. Jeskyne je skoro az ke stropu zatopena, vstup je vodou z tune pod vodopadem, sirokej pouze tak, ze se clovek s obtizema muze proplazit dovnitr, pricemz je treba zadrzet dech. Vevnitr je nekolik jeskyn, propojenejch pruplavama, pricemz pruchody jsou pod hladinou. V jeskynich je vzduch jen tesne u stropu, takze hlavou se clovek prakticky dotyka stropu. Rozhodne nic pro klaustrofobiky 😊

Vylezli jsme z jeskyne ven, mezitim zacalo prset (prselo i v jeskyni ze stropu). Zazili jsme co to znamena tropickej lijak v obdobi destu. Jakoby nekdo otevrel sprchovej kohoutek naplno - voda nahore, voda dole. Plavali jsme postupne zpatky k nasim vecem, kdyz jsme dorazili, tak uz misto mizelo od vodou. Pochodovali jsme zpatky tise, vsechny veci totalne durch, ale zazitek to byl super. Na farme nas cekal uzasnej obed udelanej na peci. Spousta masa, zeleniny a ovoce. Prisel majitel farmy a predstavil nas svym papouskum Ara. Choval tri druhy: modry, modro-zluty a RGB (cerveny s modrejma a zelenejma perima). Zpatky na hostelu jsem pak zacal susit veci. Mimo jine mi zmoknul i pasek ve kterym jsem mel pohotovostni dolary pro nejhorsi pripad. Penize to nastesti v pohode prezily.

Dalsi den jsem vyrazil na mistni nejvetsi atrakci - pozorovani ryb v kristalove cisty rece. Rio da Prata lezi asi 50 km od Bonita a cestou jsme nejprve dorazili k propasti s velkou populaci papousku Ara - tech v barvach RGB. Propast uprostred dzungle je 500 metru dlouha, 150 metru siroka a 150 metru hluboka. Steny jsou kolmy a dolu se nedostane zadnej predator. Proto je to prirozeny utociste spousty ptaku. Ara jsou velky papousci, asi jako nas havran, nebo i vetsi. Jsou pekne hlasity, navic steny kanonu jejich krakani jeste zesilujou. Byl to ohromnej zazitek. Tolik papousku pohromade najednou ... a na svobode. Dalsi vec co jsem uvidel byl cmelak velikosti merunky, z cehoz me vzhledem k moji alergii celkem zamrazilo. Dal mi ale pokoj, nevsimal si me, tak jsem taky delal jako ze nic.

Dalsi zastavka byla Rio da Prata. Nafasovali jsme neopreny, brejle a snorchly a vyrazili na vodu. Kristalove cista reka s viditelnosti pres 30 metru, se spoustou nejrznejsich ryb, clovek si pripada jak v akvariu. Navic ryby se tu nesmi lovit a vubec se cloveka neboji. Pomalu jsme plovali dolu po rece, urazili jsme asi 2 a pul kilometru. Sander - Holandan z naseho hostelu mel s sebou vodobzdorne fotak, takze mam k dispozici i par jeho zaberu a filmu, uidim jestli to pujde nahrat nebo ne. V nejhorsim filmy budou muset pockat az na doma.

Vecer jsme vyrazili do mistniho podniku na Bohemii a na zivou kapelu. Muzika byla moc fajn, Bohemia opet prosla testem - vecer chutnala, rano nikoho nebolela hlava, takze udeluju plny pocet bodu. Jediny co bych vytknul je mistni zvyk podavat pivo prechlazeny v lahvi v polystyrenovym obalu, lepsi by bylo toceny a trochu min ledovy.

---

Photos

Kyticka
tady byl ten mega cmelak