Den 17. - Fiordland

---

Píše se pondělí 3. února 2020, je 5:30 ráno a naše skupina startuje vstříc poznání Fiordlandu. Výletní loď, kterou se máme plavit po Milford Soundu odplouvá ve třičtvrtě na devět a nám to z Te Anau bude trvat asi 2,5 hodiny než tam dorazíme. Vyrážíme i navzdory prudkému dešti a po bouřce, která nás v noci nenechala moc vyspat. Počasí neslibuje dobré výhledy, ale loď prý vyplouvá i za nečasu. Nutno dodat, že do Milfordu vede pouze jedna cesta, a tak jediné, co nám může plavbu překazit je neprůjezdná silnice. Bohužel se tak stává. Asi 50 km před cílem nás zastaví ohromný sesuv půdy, který leží přes celou silnici, naštěstí tu už nějakou dobu je a nikdo není ohrožen. Chtě nechtě, obracíme se zpátky. Tentokrát se do srdce Fiordlandu nikdo z nás nepodívá.

V Infocentru v Te Anau, kam jsme se vrátili, již byli o stavu silnice informováni a žádné plavby se minimálně 2 dny neuskuteční. Nejenže došlo k sesuvům, ale namísto silnice byla místy řeka. Nebylo by tedy bezpečné se tam v této době vyskytovat.

A tak se v tento uplakaný den uchylujeme k náhradním řešením. Déšť nijak nepolevuje, proto se pohybujeme pouze v nejbližším okolí jezera Te Anau. Fiordland je známý tím, že v sobě ukrývá spoustu zvláštních jedinců zvířat, především ptáků, které nelze nikde jinde spatřit, mezi ně patří třeba papoušek Kea či Kakapo, Tučňák novozélandský nebo slípka Takahe, která nemá daleko k vyhynutí. A my měli možnost ji vidět - v ptačí rezervaci na živo a ve městě v podobě sochy.

Počasí je to, co ne vždy hraje do karet časovému harmonogramu. Melancholie dnešního dne nám ale naopak pomohla k regeneraci a nabrání sil, abychom i zítra mohli zdolat několik dalších stovek kilometrů. Asi je to osud, že jsem nemohla dosáhnout naráz celého svého snu. Pravděpodobně to značí, že se sem ještě v budoucnu někdy vrátím. A tak vám bude muset prozatím stačit pouze moje profilové foto!

---