Advertisement
Published: September 1st 2014
Edit Blog Post
Jak jsem v neděli studovala
Moje hlava ve stínu studovala, zatímco moje tělo na slunci se opalovalo Moji milí přátelé a rodinko.
V posledních 2 týdnech se mi spíše než cestovatelskeho, přihodila spousta různých věci, které bych dala do krabičky "osobní", "školní", "nakampusuvedleškolní" a "mimoškolní". Dnešní příspěvek se bude tohoto trendu držet, takže pokud se těšíte spíše na příspěvky ze škatulky "poznáváme cestovatelské krásy", počkejte na mé fotky z Byron Bay, kam jedu příští víkend.
Podnázev dnešního blogu je Za málo peněz hodně radosti.
O čem dnes budu psát dnes&mám fotky:
Jak se učí&opaluje v Brisbane v zimě; University of Queensland má úžasné kluby, spolky a služby studentům: káva zdarma, každé úterý snídaně zdarma, "mindfulness" skupina (zdarma); karaoke, na kterém jsem potkala skvělé kamarády; hodiny swingu a nákupy v Aldi.
Dobře, takže než jsem popsala, o čem budu psát, tak utekla snad hodina :D takže v "krátkosti" 😉
V úterý jsem si zrušila jeden biologický předmět a tráva zezelenala, obloha zmodrala a ptáčci začali zpívat~aneb tento akt mi vlil učební sebevědomí a síly do žil! Teď si taky můžu na čelo napsat, že tu studuju psychologii, když mám převahu (slovy dva) psychologických předmětů. Přišla jsem sice o výlet na Heron Island, ale ušetřila jsem tím čas a hoooodně peněz.
V sobotu i neděli jsem vyrazila
na Southbank, písečnou pláž u řeky, na kole jsem tam za necelých 20 minut. Leháro na trávě, 30 SPF opalovací krém na těle, 50 na obličeji (několikrát nanášený, ségro! 😉 ), hlava spočívala ve stínu a tělo na slunci, no takhle radostně se mi už dlouho neučilo. Měla jsem takovou radost, že jsem ani neprokrastinovala. A učila jsem se psychologii.
Předminulý čtvrtek jsem dorazila do školy v 8 ráno a na dveřích cedule: hodina se přesouvá na 11. No, nevadí, režim musí být. Když jsem ale po náhradní hodině přecházela na další hodinu v jiné části kampusu a narazila jsem na stánek s kávou zdarma, zrušení ranní hodiny už dávalo smysl (všechno má svůj smysl, jetotak). Na další hodinu jsem dorazila s asi 13ti minutovým zpožděním (možná 15ti, ale 13 zní líp), ale zato spokojená. A o to tu jde. 😉
Taky jsem zjistila, že každé úterý se na kampusu podává snídaně zdarma, takže jsem s kamarádkou Ankou (skvělou to slečnou-psychostudentkou z Německa) vyrazila. Mňam, mňam, jogurty, cereálie, různé druhy chlebů a Nutella! Den předtím jsem se v obchodě složitě přesvědčovala, že semestr bez Nutelly zvládnu a kupovat si ji tedy nepotřebuju.
(Mimochodem, pokud se vám zdá, že
v tomto blogu dominuje slovo "zdarma", tak nezdá. Toto magické slůvko ovšem nabývá na důležitosti v zemi, kde nejlevnější kilo jablek stojí 60Kč, banány 80Kč, máslo 50 a celé grilované kuře asi 300Kč (počítám $1=20Kč). K tomu připočtěte týdenní nájem (pro většinu lidí, já jsem šťastná a doopravdy jedinečná výjimka) kolem 3000-6000 Kč, jedna jízda autobusem pro necyklo-uživatele studenty za 30-60 Kč, dospělí dvakrát tolik, a od tohoto okamžiku mi všichni rozumíte a kouzelnost slova zdarma již nemusím vysvětlovat 😉)
Předminulý čtvrtek jsem také večer po hodině angličtiny zajela na karaoke. Nikdo známý se mnou nechtěl jít, takže jsem opět čelila diskomfortu, ale zpívání zbožňuju, tak jsem jela. Moje první zkušenost s karaoke: v klubu je několik místností, do jedné se vejde asi 10-15 lidí, kteří sedí dokola kolem stolu. Na stole je několik knih: seznamů písní, rumba koule a 2 mikrofony. Na druhé straně je televize, kde si člověk nakliká až 6 písní v pořadí. Po zpívání se ukáže skóre, 100 je nejlepší, netuším, jak k němu ten stroj přijde (poprvé jsem dostala 65, pak asi 70, při 2.návštěvě 99 a 100, juhů😊). Protože jsem skutečně nikoho neznala, nechala jsem se dát do "Milé mezinárodní skupinky". Netušila jsem,
že se všichni už navzájem znají od minulého semestru a já jsem jediný nováček. Tahle skupinka mě ale mezi sebe zcela přijala, hned mě vzali na oslavu příjezdu manželky jednoho z nich do korejské restaurace a teď v pátek jsme byli na narozeninách jiné slečny ve vietnamské restauraci. Jsou strašně milí a já šťastná, že jsem je potkala. Sebepřekonání ovoce přináší, milé děti 😉
Ve středu mě dříve zmíněná Anka vzala na swing, který se koná každou středu v luxusním klubu Cloudland ve městě. Od 20 do 21 je lekce, kdy se učíme, pěkně v kruhu, takže si prostřídáme všechny taneční partnery, po 21. hodině hraje živá kapela a tančit může kdo chce s kým. Swing je úžasný, veselý tanec, musela jsem se celou dobu usmívat. Tento týden mám školu, ale další středu jdu zas.
Protože jsem se až do poznání mé karaoke skupinky a skvělé psycho-Anky (já na ty psycho-lidi trpím. I když v karaoke skupince studují převážně ekonomii nebo něco takového😉) a do zbavení se 5. předmětu, docela trápila (i když do blogů jsem to neprojikovala), objednala jsem se k poradci tady na kampusu (a cena?ehm, magické slůvko), což mě teprve čeká, ale také jsem zašla na workshop
mindfulness a páteční setkání" self-compassion". Teď co to znamená: mindfulness je být teď a tady, uvědomovat si sebe, nemyslet na milión jiných věcí co byly a co budou, ale vědomě koordinovat svou pozornost. A self-compassion je něco jako soucit sám se sebou... Vedle toho, že mi obě tyto akce výrazně zlepšily náladu, jsem si také uvědomila a zjistila pár věcí: 1.cvičení mindfulness (soustředit se třeba na dech) stačí provádět denně 5 minut a život je lepší (fakt je, prováděla jsem to až do státnic skoro půl roku 😊), a doporučení-chovejte se k sobě jako byste se chovali ke kamarádovi. Protože častěji si spíš pro sebe vynahrazujeme ty hnusné řeči, které bychom druhým nikdy neřekli. Sakumprásk, žijeme sami se sebou celý život, tak se musíme sebe-zbožňovat😊
No a na závěr doporučení: žijete-li v Brisbane a neoplýváte penězi, nakupujte v Aldi. Jak žít snad ještě levněji? Na to se tešte v některém z budoucích blogů 😉
Sláva vám, co jste zvládli číst až do konce. Jste skvělí!
Advertisement
Tot: 0.047s; Tpl: 0.012s; cc: 8; qc: 24; dbt: 0.0219s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb