Istanbul

---

Milí čtenáři, my dear readers. Welcome to this Czech-English blog about Istanbul. English version follows the Czech one )

Od pálení čarodějnic, přes prvomájový NEpolibek až k pátemu pátý dva tisíce patnáct jsem pobývala v Istanbulu. Než opět docela zapadnu do vyjetých kolejí pražského života, dovolte mi se s vámi podělit o zážitky, požitky, prožitky a … ostatně uvidíte. Vy, co mě již znáte, už tušíte, že struktura bude opět více než volná, nicméně (snad) čtivá, poutavá a poučná. (Kvízová otázka. Poslední část předchozí věty je A. samochvála, která smrdí, B. autosugesce ?). Těšit se můžete na něco málo praktických informací a tipů, postřehů bystrého (zase ta kvízová otázka) a zvídavého oka mého, souhrn postřehů jiných bystrých ok a očí (především díky Páje, která byla lepší průvodce než místní .) a ještě více fotek. Školní zkoušky se blíží, tak to bude bodové a více než méně stručné. Jdeme na to…

Istanbul se rozkládá na březích Bosporu (ajaj, už teď vidím, že ta tam je stručnost. No dobře, byl to intenzivní pobyt). Levá část (pro milovníky zeměpisu západní) je evropská, ta pravá asijská.

Z jednoho kontinentu na druhý jsem se dostávala dvěma způsoby: metrem a trajektem.

Hromadná doprava vůbec funguje fakt dobře. Mimo trajekty a metra zahrnuje i tramvaje autobusy a dolmuş, což je takový mini-bus, požehnání všech po-půlnočních pařičů (kterým jsme, milá rodinko, jeli jen jednou).V dolmuşu se roztomile platí: peníze se posílají ze 2.řady po ostatních spolu-cestujících řidiči, který vrací stejnou cestou: přes ostatní. Jo a ještě jedna věc k dolmuşu (přece jen nová slovíčka je třeba opakovat): vyjíždí vždy po naplnění. Takže nepravidelně. Jinak ale ostatní druhy dopravy pravidelně jezdí, snad i na čas a v mnoha vozech (ba i některých autobusech) najdete obrazovky s následujícími stanicemi. Jedna jízda (všude mimo dolmuş, který stojí v hotovosti 5 lir), po koupi předplacené kartičky (platí se totiž bohužel každá jednotlivá jízda) stojí cca 2,4 tureckých lir, v průběhu dalších 2 hodin se další přestupy zlevňují na asi 1,4…(paměť mě jistě šálí, ale nějak tak to bylo).

Řidiči se tu zásadně nepásají. A ještě zásadněji překračují povolené rychlosti téměř dvojnásobně (myslím ty městské, jiné jsem nezažila). Nicméně jsme cestou v noci míjeli policejní hlídky, které dávaly zastaveným nešťastníkům dýchat.

Jedna turecká lira je skoro 10 korun českých. A ceny jsou docela úměrné těm pražským. Kebab je snad levnější, i když ne všude; typické turecké věci (jako přívěsky, koření, sladkosti, šátky a mnoho dalšího) levnější trošku jsou, smlouvání jsem praktikovala vždy a všude a to úspěšně (Heslo: I jedna lira se počítá, pánové), a zcela nejlepší nakupování skýtá egyptské tržiště neboli koření-ové tržiště (egyptian/spicy market). Ale chce to ostré lokty a nulovou agorafobii (co tím chtěla psycho-autorka říci? Je tu lidí jako psů. Tedy jako koček (v Istanbulu je překočkováno)). Suma sumárum, místní a především davy turistů zaplňují ulice všech turistických lákadel, tržišť nevyjímaje, a tak si hlídejme psychické zdraví i kabelky a batohy.

Turci se neomlouvají, když do vás vrazí a docela je pro ně legrační, jak se my naopak omlouváme pořád. Pořád. Oficiálně tu žije 14 milionů lidí, neoficiálně 20, připočtěte k tomu turisty, již zmíněné kočky a psy a výsledkem je, že spíš narážíte, než nenarážíte.

Lidi jsou milí, usměvaví (i když po nich chcete slevu) a dost oceňují, když zkoušíte něco říct turecky. Mimochodem turečtina je úplně jiný jazyk. Nemohla jsem si zapamatovat skoro nic a při té úporné snaze si vzpomenout mi spontánně vytanula na mysli jediná dvě japonská slova, co umím. A posléze jsme zjistila, že turečtina a japonština mají podobnou logiku gramatiky. Hmmm, super 😉. Naučila jsem se říct děkuji, dobrý večer a jak se máš, poslední dvě jmenované jen proto, že připomínají češtinu. To je výkon!

Místňáci mi sice slevu vždycky dali, ale na dvou místech mi špatně vrátili. Ooo, jisto jistě to bylo tím, že se zakoukali do mých hlubokých modrých očí… Náhoda? Neřekla bych. A známky v hodnotě 2,50 nám kdekoliv mimo poštu prodávali za 3 liry. Člověk musí být pořád na pozoru. A to i proto, že Turci, jako chlapi, dost nestoudně koukají po ženách. A když spolu mluví, znějí dost hádavě. Může za to asi ten jejich jednak ne-zcela-libozvučný jazyk, ale nejspíš i jejich impulzivita. Skutečně vypadají, že se snadno vytočí a pohádají, ba poperou. Stále mluvíme o chlapech. Ulice jsou jimi totiž přeplněné. A kde jsou ženy? Spíš doma. To je další kapitola.

Istanbul je snad nejmodernější město, moderní svou kulturou a myšlením svých obyvatel. Najdete tu dokonce i ženy, které si nezahalují ani vlasy. DOKONCE jsme v metru potkali i místní slečnu s tetováním a odhaleným pupíkem (pěst na oko, to si dovedete představit). V každém případě tu ale v ulicích najdete žen mnohem méně než mužů. Muži tu okopávají zahrady, prodávají na trzích, modlí se v hlavní části mešit… ženy tu jsou taky, nemyslím tím, že jich uvidíte jen třeba 10%, to ne, ale modlí se v oddělené části a na pracovních pozicích je vidíte podstatně méně často. Ženy tu jsou ještě pořád především za plotnou.

Kde ale ženy rozhodně uvidíte, je v ženské části lázní hamam. Znáte to? To je zážitek! Turecké lázně. Za 40-50 lir se pouze v kalhotkách nebo snad i bez nich, poléváte horkou vodou a nahříváte se v kachličkových prostorech. Po nějaké době se vás ujme místní paní, sama spoře oděna (na nás turistky si vzala i horní díl plavek. Na místňačky jej odložila 😉) a s pusou plnou čerstvě dokouřeného cigaretového dýmu (zapomněla jsem zmínit, že tu všichni kouří jako továrny) vás nejprve odrbe. Ale to je pořádné odrbání. Sdrhla ze mě špínu všech mých cizorodých destinací . Potom se zase opláchnete a následuje mýdlová pěna s jemnou masáží a konec zvonec. Pleť jako zamlada, krása nesmírná, taky jsem měla pocit, jako bych ztratila 2 kila. Tohle bych měla praktikovat tak jednou do týdne.

Jinak je ale Istanbul strašně krásné město. Přispívá k tomu jeho kopcovitý ráz (to zní věru učeně, nemyslíte?). Obdivovat tak lze architektůru na kopci zespoda či architektůru z vyvýšeniny dolů. Foto-zachytila jsem pro jistotu obojí. Jak je tu milión krát mnoho lidí, budova nasedá na další budovu, a tak se v noci pěkně mihotají světýlka jako světlušky. A že jich je. Mimo kopcovitého rázu tu ale hraje roli i ta zmíněná archi….víteco. Mešity jsou skutečně moc pěkné, v Turecku jako v jediné zemi, tuším, je uvnitř mohou navštěvovat i nemuslimové. Pozorné oko si v některých mešitách všimne pštrosích vajec zavěšených na lustru – ta prý už od doby vzniku (což se datuje i tisíc let nazpátek) odrazují pavouky. Rada pro nás, arachnofobiky.

Mnohé památky se platí a to dost! Palác Topkapı jen ten základní vstup 30 lir. Byzantský kostel Hagia Sofia na tom bude podobně. Podzemní Jerebatanská cisterna (kde se prý natáčela bondovka Pozdravy z Moskvy) – 20 lir pro nestudenty (slevu ale mohou uplatnit jen studenti v Istanbulu, my měli smůlu). A tak dál. Takže si dokážete představit, že taková kartička místní studentky, půjčená přes naši milou a zde-nyní-studující Páju, zajišťující vstup zdarma do prvních dvou jmenovaných památek, dost potěšila. I když jsem musela vypadat jako někdo zcela jiný. Bylo to o prsa a na jednom místě si mě prohlíželi 4krát (tep? Dost vysoký!), ale vyšlo to.

Když se řeknou tulipány, která země se vám automaticky zapne? Nizozemsko. A přitom by to mělo být Turecko nebo jiná osmanská země. Protože odtud byly tyto květy do Nizozemska dovezeny během osmanské nadvlády. A stále jich tu je hodně (více jak desetina všech mých fotek je z tulipánového parku).

Poslední zajímavosti, než usnu. Teda než se pustím do zkrácené anglické verze. Jedna je, že je prý normální pohladit na hlavě cizí dítě. Prostě počechrat vlasy a jde se dál. Sci-fi pro nás východo-Evropany (KLID! To byl jen vtípek. Já samozřejmě dobře vím, že MY ČEŠI JSME STŘEDOEVROPŠTÍ 😉. Druhá zajímavost: přebalovací pulty tu prý existují i na některé pánské toaletě. TOHLE je emancipace mužů. Ať žije rovnost. A šup na fotky.

Ještě poslední poznámka. Jen něco o kontroverzním tématu – islámu. Pro našince krmeného médii to zní nemožně a ženy zakrývající si vlasy nebo i celé tělo a převaha mužů v profesích k tomu asi moc nepřidávají, ale islám je skutečně podobně mírumilovný jako jakékoliv jiné náboženství. Ctí život, rodinu, věrnost…Nebudu se přít o tom, že někteří magoři se v jeho jménu dopouštějí strašných hrůz, valná většina ale taková není ani trochu. Nejsem samozřejmě kovaný islamista, ale mám zhruba třicet muslimských kamarádů v Egyptě a i tady jsem jich malinko poznala a jsou to všichni úplně normální lidi, byť se modlí 5krát denně a dívky se zahalují. Zahalování se mi také nelíbí, ale byla bych moc ráda, kdybyste mi věřili, že islám není zlo. Extremismus ano, ale to kdykoliv a kdekoliv. Tak a teď už skutečně konec zvonec (adepti na plané debaty nechť se hlásí osobně).



P.S. fotek je hafo. Ale zkuste zredukovat celou Asii a Evropu do jednoho blogu. Pokud vás tak neunáší tulipány, tak je přeskočte, následují věru zajímavosti O😊

In Czech we “burn witches” on the last day of April. On the first of May we kiss under blossoming tree. This year I’ve seen none of it. I’ve seen much more though. Where? In Asia and Europe the same time… No, I didn’t go to Russia 😉 From 30/4 till 5/5 I visited…Istanbul! Before my laziness (students call it procrastination or relaxation) totally overpowers me, let me shortly present you this multicultural, multilingual, multieverything, asian-european city through few words and many pictures. I hope that you, my English-speaking friends will accept my apologies for non-equal distribution between Czech and English language in this blog. Anyway, I tried not to miss any important info.

Istanbul has 14 million habitants officially, 20 million unofficially (or who-knows-how many) and on top of that heaps of tourists. So you really need sharp elbows. Turisty spots are also quite busy so wake-up early and let's discover (we had student cards of flatmates of our Czech friend who studies here this semester. I pretended to look like her flatmate from Germany in order to save at least 50 turkish liras😊)

For shopping I would suggest: 1. Spicy or so-called Egyptian Bazaar (Grand Bazaar is touristy and expensive); 2. bargaining (every time – and it works) and 3. keeping your eyes peeled (happened to me twice that I got less money change that I should.

Public transport works really well! Subway, tram, bus, ferry, everything with a transport card one way costs 2,4 turkish lira (around 24 CZK (I know, totally useless information about Czech currency😊) which is around 1,17 AUD; 0,89 USD; 2,83 BRL, and every other ride within 2 hours is 1,3 TRY. And it's really cool to get from the European side of Istanbul to Asian on a ferry (takes around 20 minutes) or in subway (2 minutes😊.

Drivers and actually anyone in car do not use seatbelt. And drive way over speed-limits. I saw police stopping cars and doing alcohol testing though..:=)

People are generally very nice, smiling, even if you bargain 😊 They usually do not apologize when they bump into you, which happens quite often (20 million habitans, lot and lots of turists, cats and dogs 😉). On the other hand, Turkish men look at women with "hungry eyes" - not comfortable at all!

Turkish language is just impossible to learn haha 😊 I remembered 3 words (or short phrases), two of them remind me of Czech ones. Who hoo, Kristy, impressive.

Although it is quite modern city, women are still not equal (at all). You can see many more men everywhere: working, walking, talking... The only place with just women is hamam for women: turkish spa. Funny experience for 40-50 TRY after which I felt like I lost 2 kg (in dirt😉)

Istanbul is very very beautiful, you can adore its buildings on hills or from them, one house next to other, as far as you can see, it's still Istanbul. And what's great here is that in Turkey, even non-muslim can enter mosques, which are so pretty. The only thing is that women and men cannot pray together, men always (as I experienced) at the best part, women separately.

Oh tulips. Do you know that they come from here? And were imported to Netherlands later. Well, my pictures are obvious 😊

Last thing: I heard that it is normal to carres hair of a strange child. The other way around: your child can be carressed by a stranger. And it's normal. Who hoo =)

My dear friends, that is it for now, maybe try to translate the Czech version or go straight to pictures. And have fun *

---

Photos

Zmrzlinář°Ice-cream man
A hleďte na video°See the video inside this blog